Cílem této kapitoly je poskytnout základní informace o technice a didaktice jedné ze základních akrobatických pohybových struktur – přemetu na akrobacii – a poukázat na chyby v provedení jako možné příčiny zranění. Na rozdíl od prvních tří kapitol, kde byla využita kinetická analýza lidského pohybu, je v této kapitole využita pouze analýza kinematická.
Za akrobatická cvičení považujeme obtížná cvičení, která technikou provedení přesahují obsah cvičení prostných, zejména v požadavcích na úroveň speciálního rozvoje pohybových schopností – obratnosti, síly a pohyblivosti (Appelt & Libra 1987). Akrobatická cvičení nejsou v dnešní době pouze náplní prostných ve sportovní gymnastice, ale stávají se nedílnou součástí pohybového programu ostatních sportovních organizací (ČASOV, Česká obec sokolská, školní tělesná výchova) i zájmových skupin (Street dance, Free run, aj.). V posledních letech se tato cvičení začlenila do tělesné přípravy v tréninkových plánech různých sportovních odvětví (Zítko & Chrudimský 2006). Rozšíření spektra cvičenců vede i k negativním jevům. Ne všichni mají možnosti provádět akrobatická cvičení v optimálních podmínkách pod vedením profesionálního trenéra či cvičitele, což mnohdy vede k neznalosti techniky, metodiky, a zvyšuje se tím riziko úrazu.
Předmětem biomechanických analýz ve sportovní gymnastice je vymezení časoprostorových a silových charakteristik pohybových struktur, to znamená jak složky dynamické, tak kinematické. Analyzovat dynamické složky je problematické vzhledem k vázanosti na laboratorní podmínky. Za určitých podmínek můžeme částečně dynamickou složku sledovat jako reakci podložky, nářadí atd. Kinematické analýzy jsou díky moderní videotechnice a softwarovému vybavení počítačů dnes již běžnou záležitostí a zasloužily se o progresivní rozvoj poznatků v oblasti sportovní techniky (Krištofič, 1996). Dokonalá technika prováděných cvičení je nejlepší prevencí proti úrazům. U gymnastů se správným držením těla a správnou technikou jsou zranění méně častá. Předcházet zraněním v gymnastice znamená také dokonalou funkční přípravu. Rozvoj síly a kloubního rozsahu významně snižuje riziko vážných zranění jak v gymnastice, tak i v ostatních sportovních odvětvích (Stein, 2011). Jedním z nejčastějších rizik je stálé opakování technicky špatně provedeného cviku, čímž může dojít k trvalejšímu poškození zdraví a k chronickým zraněním (Meeusen & Borms, 1992). V této práci se proto zaměříme na jednu ze základních akrobatických pohybových struktur – přemet. Jeho analýza může pomoci trenérům i laikům k pochopení techniky, a hlavně k lepší diagnostice pohybového projevu a následné interpretaci zjištěných skutečností cvičenci. Správná analýza je východiskem při volbě vhodného cvičení k odstranění možných nedostatků provedení, které by mohly vést ke zraněním.
CÍLE
Cílem naší studie je poskytnout základní informace o technice a didaktice jedné ze základních akrobatických pohybových struktur – přemetu na akrobacii – a ukázat chyby v provedení jako možné příčiny zranění.
Metody
Strategie výzkumu:
Jedná s o případovou studii, v níž jsme 3D kinematické analýze podrobili tři přemety na akrobacii v provedení tří různých osob s rozdílnou výkonnostní úrovní. Tento prvek nejčastěji provádíme po přemetovém poskoku s doskokem na dvě nohy, proto jsme toto provedení zvolili i pro naši analýzu. Porovnáním jednotlivých pokusů objasníme základní mechanismy vedoucí ke zdárnému provedení sledované pohybové struktury, i základní chyby a nedostatky, které mohou vést ke zranění.
Charakteristika zkoumaného vzorku
Pro tuto studii byly vybrány tři osoby. První osoba TO1, trénuje 5 × týdně, druhá TO2 trénuje 1× týdně a gymnastikou se zabývá rekreačně, testovaná osoba TO3 je negymnasta, student FSpS, který se gymnastice zvlášť nevěnuje.
Metody získávání dat
Pomocí SIMI motion jsme provedli 3D kinematickou analýzu přemetu na třech různých úrovních a sledovali jsme determinanty technického základu pohybu.
Výsledky a diskuse
Rozebereme postupně všech pět fází přemetu. Uvedeme výsledky 3D kinematické analýzy a v diskusi nad nimi poukážeme na základní chyby a nedostatky, ke kterým nejčastěji v dané fázi dochází, a na zranění, které tyto nedostatky mohou způsobit.
Obr. 19 Kinogram přemetu (Zítko, 2000)
Obecně celý průběh přemetu rozdělujeme na hlavní fáze (obr. 19):
a) přemetový poskok (výkrok)
b) dohmat
c) odraz rukama
d) letová fáze
e) doskok
Pro podrobnější kinematickou analýzu byly zvoleny determinující mikrofáze, ve kterých dochází k výraznému ovlivnění techniky provedení přemetu (Kubecová, 2011):
- Mikrofáze 1 – dokončení přemetového poskoku
- Mikrofáze 2 – dohmat rukama na podložku
- Mikrofáze 3 – průchod polohou stoje na rukou
- Mikrofáze 4 – dokončení odrazu z rukou
- Mikrofáze 5 – doskok
Mikrofáze 1 – dokončení přemetového poskoku
Jako první mikrofáze byla zvolena fáze dokončení přemetového poskoku, tedy moment, kdy cvičenec položí odrazovou nohu na podložku. Nedostatečná funkční příprava, tedy protažení či posílení aktivních svalových skupin, může vést k jejímu poškození a následnému úrazu.
V této mikrofázi jsme se zaměřili na rychlost švihové dolní končetiny jako na jeden ze základních parametrů determinující následný rotační pohyb. Rychlost švihu charakterizujeme rychlostí kotníku. Dále je v této fázi z kinematického hlediska podstatná velikost úhlu mezi trupem a pažemi, což v této mikrofázi určuje připravenost cvičence na blížící se kontakt s podložkou. Podcenění práce paží v této mikrofázi může mít v následující mikrofázi za následek poranění paží, zejména loketního a ramenního kloubu.
Tabulka 13 Naměřené hodnoty mikrofáze 1
|
TO1 |
TO2 |
TO3 |
|
|
čas |
0 s |
0 s |
0 s |
|
rychlost švihové nohy |
5,889 |
3,26 |
0,92 |
|
úhel trupu a paží |
141,6 |
145,68 |
101,28 |
Obr. 20 První mikrofáze přemetu vpřed (znázorněna dráha kyčlí)
Tabulka 13 ukazuje naměřené hodnoty a obr. 20 aktuální polohu jednotlivých segmentů v této mikrofázi. Z naměřených hodnot vyplývá, že vyšší rychlost švihové nohy u zahájení přemetu dává sledovaným osobám TO1 a TO2 šanci zdárného průběhu pohybu v dalších fázích. I postavení paží vzhledem k trupu naznačuje připravenost k následujícímu dohmatu na podložku. Testovaná osoba TO3 nemá ani dostatečnou rychlost švihové nohy, ani paže v prodloužení trupu, což může přinést zmiňovaná rizika.
Mikrofáze 2 – dohmat rukama na podložku
Druhá mikrofáze odpovídá okamžiku, kdy se ruce dostávají do kontaktu s podložkou. V té chvíli by měla být odrazová noha ještě na podložce, její klouby stále flektované a do extenze přecházet až po dohmatu.
V této mikrofázi švihová dolní končetina pokračuje ve svém pohybu, proto i zde sledujeme rychlost jejího kotníku. Stejně podstatný zůstává úhel mezi trupem a pažemi. Tyto segmenty by měly být v jedné přímce. Pokud je úhel mezi nimi příliš malý a svaly pletence ramenního nejsou dostatečně aktivovány, nevytvoří paže při dohmatu potřebnou oporu celému tělu a cvičenec padá. V gymnastickém popisu techniky užíváme pojem „gymnastická lavice“, čímž rozumíme opačný směr pohybu horního a dolního segmentu těla (Zítko, 2004).
Tabulka 14 Naměřené hodnoty mikrofáze 2
|
TO1 |
TO2 |
TO3 |
|
|
rychlost švihové nohy |
8,466 |
10,32 |
12,91 |
|
úhel trupu a paží |
157, 627 |
150,29 |
121,94 |
Obr. 21 Druhá mikrofáze přemetu vpřed – TO3 (znázorněna dráha kyčlí)
Naměřené hodnoty nám ukazují logickou závislost na předchozí fázi. U TO3 dochází na rozdíl od TO1 aTO2 k opožděnému zrychlení švihové nohy bez opory ramen, což dokládá naměřený úhel paže-trup (tab. 14). V této fázi již nemůže cvičenec bez pevné opory paží provést odraz z rukou, a následné fáze přemetu se pro něj stávají nebezpečnými (obr. 21).
Mikrofáze 3 – průchod polohou stoje na rukou
Jedná se o oporovou fázi, při níž cvičenec prochází stojem na rukou. V této fázi se tělo přetáčí kolem osy otáčení, která prochází místem dohmatu, a kolem dalších okamžitých os rotace, např. osy procházející rameny. Již v okamžiku dohmatu na podložku je hlava mírně zakloněna a v této poloze setrvá až do fáze doskoku. Důvodem je zapojení vzpřimovačů trupu, což vede k žádoucímu kontrolovanému prohnutí. Sledování jsme rozšířili o další parametry, kterými jsou pracovní úhel v této fázi přemetu a rychlost kotníku odrazové nohy.
Tabulka 15 Naměřené hodnoty mikrofáze 3
|
TO1 |
TO2 |
TO3 |
|
|
rychlost švihové nohy |
7,84 |
6,27 |
6,29 |
|
rychlost odrazové nohy |
12,02 |
13,40 |
10,95 |
|
úhel trupu a paží |
155,37 |
162,82 |
131, 9 |
|
pracovní úhel |
1,49 |
31,65 |
62,9 |
Obr. 22 Třetí mikrofáze přemetu (znázorněna dráha kyčlí)
Podstatnými ukazateli jsou úhlové charakteristiky v této mikrofázi. Úhel mezi pažemi a trupem by se měl blížit úhlu přímému a pracovní úhel by měl být co nejmenší, což demonstruje odraz z rukou. Naměřené hodnoty u testovaných osob TO1 a TO2 (tab. 15) naznačují, že jsou připraveny k zvládnutí dostatečně vysoké letové fáze, což jim zajišťuje bezpečnou přípravu na fázi doskoku. U TO3 (obr. 22) můžeme předpokládat pád na záda nebo nepřipravený dopad do hlubokého dřepu (obr. 22). Takto zakončené přemety mohou způsobit vyražení dechu či naražení kostrče. Zatížení extrémně flektovaných kolenních a hlezenních kloubů bez předešlého svalového předpětí vede k jejich poranění.
Mikrofáze 4 – dokončení odrazu z rukou
Jde o letovou fázi, při které dochází k izometrické kontrakci neboli zpevnění celého těla se zapojením většiny svalových skupin (Kubecová, 2011).
Tabulka 16 Naměřené hodnoty mikrofáze 4
|
To1 |
To2 |
To3 |
|
|
Čas |
0,406 s |
0,425 s |
0,396 s |
|
rychlost švihové nohy |
5,64 |
6,79 |
6,15 |
|
rychlost odrazové nohy |
11,4 |
13,27 |
10,88 |
|
úhel trupu a paží |
166,77 |
159,24 |
132,89 |
Obr. 23 čtvrtá mikrofáze přemetu vpřed (znázorněna dráha kyčlí)
Průběh této fáze je logickým vyústěním všech předchozích fází. Můžeme ji charakterizovat jako přípravnou fází pro doskok. Měla by být zahájena odrazem z rukou provedeným velmi dynamicky z napjatých paží zapojením svalů ramen a zápěstí. Koordinace odrazu z rukou s ostatními pohybovými akty při realizaci přemetu je pro začátečníka velmi náročná, proto informaci „odraz z rukou“ podáváme po zvládnutí průpravných cvičení zaměřených na tuto činnost. Hlava je stále mírně zakloněna a stimuluje kontrolované prohnutí po dobu celé letové fáze. Stále je velmi důležité korigovat velikost úhlu paže-trup, jehož hodnota by se měla blížit úhlu přímému. Z naměřených hodnot můžeme vyčíst, že odrazová noha stále dohání švihovou, aby došlo ke spojení obou končetin před závěrečnou fází doskoku (tab. 16).
Mikrofáze 5 – doskok
Fáze doskoku je charakterizována průchodem polohou výpon spojný do mírného podřepu a následně do stoje spojného, kde je celý pohybový akt zakončen. V průběhu této fáze jsou zapojeny všechny svaly kloubních spojení dolních končetin.
Obr. 24 pátá mikrofáze přemetu vpřed (znázorněna dráha kyčlí)
Doskok jako závěrečná mikrofáze s sebou nese největší nebezpečí úrazu (Caine, Cochrane, Caine, Zemper, 1989). Někdy i technicky správně provedený přemet může skončit zraněním. Příčinou bývá nedostatečná připravenost odpovídajících svalových skupin před dopadem na podložku, v tomto případě se jedná o extenzory kyčelních, kolenních a hlezenních kloubů. Jako prevence slouží doskoková průprava, která by měla být součástí nácviku jak přemetu, tak gymnastických cvičení obecně.
Shrnutí
Analýza jednotlivých mikrofází nám odhalila možná bezpečnostní rizika plynoucí z technicky nesprávně prováděné pohybové struktury. Zjistili jsme, že hlavně první dvě mikrofáze jsou stěžejní pro bezpečné provedení přemetu. Tyto fáze vytvářejí podmínky ke zdárnému průběhu fází následujících. Na tyto sekvence přemetu by měla být zaměřena většina průpravných cvičení již před zahájením nácviku pohybové struktury jako celku. Další rizika mohou přinést podmínky, ve kterých je daný cvik prováděn, a neopomenutelným faktorem je i nevhodná metodika nepřizpůsobená věku a úrovni cvičence. Neoddělitelnou součástí nácviku nových cvičebních tvarů je dopomoc, jak aktivní v podobě trenéra, tak i pasivní formou ulehčení podmínek, ve kterých cvičení provádíme (molitanová jáma, doskok na sníženou podložku, nakloněná rovina, molitanový válec…). Se zvyšujícím se věkem a hmotností cvičenců se také mění poměr dopomoci z aktivní na pasivní. Neúčinná, špatně poskytovaná dopomoc působí kontraproduktivně. Může dojít nejen k poranění cvičence, ale i zachránce. Celkovou prevenci úrazů nejen u uvedené pohybové struktury musíme brát jako komplex činností, z nichž jedna bez druhé nemůže izolovaně existovat. Funkční příprava, technika, metodika a s ní související záchrana a dopomoc jsou hlavními články řetězce, který tvoří prevenci úrazů v náročné a v současné době stále populárnější sportovní disciplíně, kterou gymnastika bezesporu je.