Historie a vývoj ledního hokeje
Existuje řada pohledů a názorů na to, kde hra skutečně vznikla či kdo ji vymyslel. Kořeny ledního hokeje sahají hluboko do minulosti. V národním muzeu v Aténách je vyobrazen obraz chlapců hrajících se zahnutými holemi a míčkem. Jednalo se o hru, kterou staří Řekové pojmenovali Keratizein. Vše je znázorněno na reliéfu starém přibližně z roku 480 př. Kr. V té době šlo o hokej pozemní, tedy bez bruslí a pravděpodobně i bez rychlejších pohybů a tvrdých střetů. Šlo pouze o zábavu a ne o porovnávání sil mezi soupeři. Obrazy vlámských malířů z 16. století už zachycují muže s hokejkou na ledě. Rychlost klouzání po ledě už tedy hrála určitou úlohu při jejich hrách. Podobná svědectví existují i z dalších míst Evropy, Ruska, Německa, Skotska i Anglie. První zmínky o hře v Evropě podobné hokeji, pochází právě z roku 1600. Tato hra se nazývala „hurley“ a hrála se převážně v Irsku, Skotsku a Velké Británii. Hra připomínala dnešní golf s hokejem dohromady. Okolo roku 1770 se tato hra rozšířila díky irským přistěhovalcům do místa s názvem Nové Skotsko v Kanadě. Následně se pak roku 1860 rozšířila z oblasti Nového Skotska do Bostonu a to jsou také první zmínky o hře na americké půdě. Ve výčtu zemí, kde se hrál hokej či hra jemu podobná, musíme tedy vyzdvihnout Kanadu. Lidé z Halifaxu získali prvenství, protože podle historiků se právě zde začal hokej hrát. Kanadský Halifax je proto dnes považován za kolébku hokeje. K vlastnímu hokeji jak ho známe dnes, došlo v severní Americe v průběhu mnoha let (historie.hokej.cz).
Obr. 11 Hokejový tým (http://www.bringthenhltohamilton.com/Louis_Pelissier.html)
Obr. 12 Historický záběr útoku na branku (http://historie.hokej.cz/index.php?view=clanek&lng=cz&id=242&menu_id=242&open_id=0)
Základní charakteristika a pravidla ledního hokeje
Lední hokej je jeden z nejrychlejších kolektivních sportů hraný na ledové ploše. Je charakteristický množstvím neobvyklých činností. Mezi tyto činnosti patří bruslení, ovládání kotouče pomocí hokejové hole nebo velice častý fyzický kontakt se soupeřem. Rozvíjíme jím především rychlost, sílu, vytrvalost, obratnost, kolektivní spolupráci a sebekontrolu. Lední hokej je hra pevně organizovaného kolektivu a je potřeba, aby se jednotliví hráči svému týmu podřídili. Dominantou hry je rychlost, tvrdost a technika.
Cílem hry je, aby bruslící hráči vstřelili kotouč vedený hokejovou holí do branky soupeře. Vítězem utkání je družstvo, které dosáhlo většího počtu vstřelených branek (Pavliš, 2000).
V zápase proti sobě stojí dva týmy - každý má na ledě 6 hráčů, z nichž jeden je brankář. I když je hokejistů na ledě maximálně 6 z každého týmu, celý tým se může skládat až z 22 hráčů a ty se mohou na ledové ploše víceméně libovolně střídat. Tím pádem je zaručená stálá rychlost hry, jelikož hráči, kteří střídají, naberou dostatek sil pro další čas strávený na ledě. Šestice na ledě se skládá z brankáře, tří útočníků a dvou obránců. Útočníci se dělí na levé křídlo, středního útočníka a pravé křídlo. A stejně tak i obránci na levého a pravého. Zápas trvá dohromady 60 minut, skládá se ze tří třetin po 20 minutách. Mezi třetinami jsou dvě přestávky po 15 minutách pro úpravu ledové plochy. Družstva si po každé třetině mění strany. Celou hru řídí hlavní rozhodčí, který se zaměřuje zejména na regulérnost hry. Pomáhají mu dva čároví rozhodčí a v případě potřeby je také možné konzultovat s videorozhodčím.
Český hokej se řídí pravidly IIHF (Mezinárodní hokejové federace).
Obr. 13 Rozměry hřiště (http://www.vysspa.cz/sportovni-pravidla-pozemniho-hokeje.html)
ÚTOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE
Podle Bukače (2005) vytváří bruslení předpoklady k racionálnímu pohybu na ledě, ale teprve ve spojení s prací s holí a kotoučem tvoří skutečného hráče, hokejistu. Souhrn akcí, které hráč dělá s kotoučem a které slouží k získání kotouče či k zabránění vstřelení branky, nazýváme herními činnostmi jednotlivce. Vedle bruslení se herní činnosti jednotlivce stávají hlavní náplní tréninku dětí do 4. až 5. třídy. Herní činnosti jednotlivce můžeme rozdělit podle držení kotouče na útočné (hráč nebo jeho spoluhráči jsou v držení kotouče) a obranné (kotouč má soupeř). Ve většině případů herních činností jednotlivce se využívá hokejová hůl pro jejich realizaci (přihrávky, střelba, ale i odebírání kotouče apod.). Útočné herní činnosti jednotlivce obsahují:
Uvolňování hráče s kotoučem – podstatou uvolňování hráče s kotoučem je udržení kotouče v přímém souboji s protihráčem. Úspěšným překonáním soupeřícího hráče dochází k získání výhodnější pozice pro další činnost – přihrávku, střelbu nebo postup k soupeřově brance. Uvolnění s kotoučem vytváří příznivé možnosti pro přečíslení (početní převahu útočících hráčů v konkrétní herní situaci) a tím i ke vstřelení branky. Proto patří mezi základní dovednosti, které musí dokonale umět každý hráč. Uvolňování hráče s kotoučem má dvě základní části:
1. Vedení kotouče, které můžeme ještě dále dělit na:
a) vedení krátkým a dlouhým driblinkem
b) vedení tažením a tlačením kotouče
2. Obcházení soupeře, které hráč provádí:
a) kličkou
b) obhozením nebo prohozením
Hráč při uvolňování s kotoučem překonává soupeře pomocí rychlosti bruslení či manévrováním, tj. náhlou změnou směru, zastavením nebo startem. Tyto možnosti využívá tvořivým způsobem a velmi důležitý je moment překvapení. Právě tato hlediska charakterizují vynikajícího hokejistu. Při takové činnosti hráč nesleduje kotouč, ale měl by pozorovat soupeře, resp. celou herní situaci. Kontrolu kotouče provádí pouze tzv. periferním viděním (tj. kotouč vidí pouze nepřímo, protože je v zorném poli jeho očí).
Přihrávání – je herní činností jednotlivce, při které se kotouč úmyslně předává spoluhráči. Je základem většiny herních kombinací a týmové spolupráce. Obsahuje dvě základní části, které spolu úzce souvisí – přihrávání (odehrání kotouče) a zpracování přihrávky (přijmutí kotouče). Přihrávku i zpracování přihrávky provádíme po ruce i přes ruku, přihrávat můžeme po ledě i vzduchem, zpracování může být pomocí hole, rukou i bruslí.
Střelbu – která je zakončením drtivé většiny útočných akcí. Její efektivita tedy určuje počet vstřelených branek a tím i výsledek utkání. Proto má nezastupitelné místo v současném hokeji. Střelbu můžeme rozdělit na:
1.Střelbu po ruce
a) švihem
b) přiklepnutým švihem
c) krátkým přiklepnutím
d) golfovým úderem
2. Střelbu přes ruku
a) švihem
b) přiklepnutím
OBRANNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE
Dle Periče (2002) jsou obranné herní činnosti jednotlivce hráčem využívány v situaci, kdy jeho tým nemá kotouč pod kontrolou. Zaměřují se na dvě základní oblasti obrany, které spolu úzce souvisí a navzájem se doplňují:
- odebírání kotouče soupeři, resp. získání kontroly nad kotoučem
- zabránění protihráči v pokračování další činnosti
Někteří trenéři zastávají názor, že obranná hra je úkolem obránců a útočníci jsou od toho, aby stříleli branky, a ne bránili. V dnešním hokeji je nezbytně nutné, aby do obranných úkolů byli zapojeni všichni hráči, a proto je důležité nacvičovat základní defenzivní dovednosti již v nejútlejším hráčském věku. Tato činnost vyžaduje vysoké nároky, především na osobní statečnost, rozhodnost, nebojácnost a předpoklady snést tvrdé osobní souboje či zásah kotoučem. Dobrý obránce je pro mužstvo stejně důležitý a vzácný, jako dobrý útočník. Proto v tréninku nacvičujeme obranné činnosti vždy s oběma skupinami. V herních cvičeních by mělo být pravidlem, že hráč v jednom cyklu útočí a v příštím brání a obráceně. Významnou úlohu má také hodnocení činnosti obránců. Často se v praxi stává, že trenéři (např. v situaci 1 – 1) hodnotí pouze útočícího hráče a u bránícího se „jaksi předpokládá“, že je vše zřejmé. Opak je pravdou a je třeba věnovat pozornost z hlediska vysvětlení a povzbuzení i obráncům.
Bukač (2005) konstatuje, že při nácviku obranných činností (především osobních soubojů a blokování střel) by měl mít trenér na zřeteli bezpečnost hráčů. Není vhodné, aby spolu v tréninku nacvičovali herní tvrdost hráči s výrazně odlišnou hmotností či blokovali střelbu, která je vyslána s maximální možnou tvrdostí. Cílem není zranit se, ale naučit se. Popis obranných činností jednotlivce bychom měli začít obsazováním hráče s kotoučem. Tato činnost má dvě části, resp. dva typy obranných zákroků:
- zákroky holí – pro jednoduchost nazvané odebírání kotouče
- zákroky tělem – nazývané osobní souboje
Tyto způsoby se však v hokeji nacvičují v různých věkových kategoriích (osobní souboje až ve věku kolem 10 let). Tak jako předchozí činnosti, má i obranná herní činnost jednotlivce tyto části:
Odebírání kotouče – je základní obranou herní činností jednotlivce. Nácvik začíná společně s uvolňováním hráče s kotoučem, proti kterému se především při hře využívá. Odebírání se provádí v naprosté většině zákroků pomocí hole:
a) vypíchnutí kotouče
b) nadzvednutím hole
c) úderem do hole (nebo kotouče)
Všechny druhy mají společné zahájení, kdy se bránící hráč dostává do kontaktu se soupeřem. Při něm stojí v postavení čelném (útočící hráč s kotoučem jede jízdou vpřed, bránící jede v jeho směru jízdou vzad) nebo bočném (oba hráči jedou jízdou vpřed většinou vedle sebe, nebo bránící mírně vzadu). O navázání kontaktu hovoříme tehdy, kdy bránící hráč má možnost činností hole či tělem atakovat protihráče.
Osobní souboj – lední hokej je charakteristický tím, že pravidla umožňují osobní souboje hráčů. Dochází k nim především u hrazení, ale i na volné ploše. Cílem bývají hráči s kotoučem, ale i bez něj. Tvrdost soubojů je často na hranici nebezpečí úrazu. Kvalitní technika osobních soubojů snižuje toto nebezpečí a zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. U nejmenších dětí však nácvik osobních soubojů vynecháváme a spíše se snažíme nacvičovat odebírání kotouče holí. Osobní souboj hráč absolvuje při čelném či bočném postavení. Obdobně jako při odebírání kotouče jede při čelném postavení obránce jízdou vzad ve směru pohybu útočníka a při bočném jede obránce jízdou vpřed vedle útočníka. Souboj probíhá ve třech fázích:
a) přiblížení se k hráči
b) navázání kontaktu
c) získání kotouče
Blokování střel – blokování střel je jednou z důležitých součástí obranné hry. Vystřelený kotouč letí ve vrcholovém hokeji tak prudce, že brankář často nemá šanci na něj reagovat. Proto je důležité, aby bránící hráči (útočníci i obránci) uměli vystřelený kotouč blokovat a zvýšili tím pravděpodobnost, že soupeř nevstřelí branku. Zvlášť významná je tato obranná činnost v početním oslabení. Nejjednodušším způsobem je blokování střel ve stoji. Hráč má nohy u sebe, čepel hole je obvykle před nohama. Výhodou je rychlá možnost reakce na změnu situace (klamná střelba, apod.), nevýhodou malá plocha, která blokuje střelu. Dalším způsobem je blokování střel v kleku na jednom nebo obou kolenou. Hráč si v momentu vystřelení kleká, nohy má u sebe a hokejku drží v jedné ruce. Volná ruka je natažená k ledu, druhá ruka je i s holí vytočena do strany. Tento způsob je často využíván v situaci 1 – 1, kdy se útočník snaží obstřelit obránce a ten v jízdě vzad kleká. Nutný je při tom poněkud větší odstup (3 – 4 m) obránce od útočníka. Při střelbě po ledě nebo nad ledem používají bránící hráči často blokování střel skluzem. Hráč si při tomto obranném zákroku lehá na bok nohama směrem ke kotouči a hlavou od něj, hůl v jedné ruce. Nohy by měl mít u sebe a volná ruka je položena na nich. Tento způsob blokování střel je velmi účinný, ale vyžaduje přesné provedení a především dobrý odhad situace. V případě, že obránce provede skluz předčasně, útočník nevystřelí, ale uvolní se nebo přihraje, čímž vytvoří situaci, která je podstatně vážnější než vystřelení.
HERNÍ KOMBINACE
Obdobně jako u herních činností jednotlivce i u herních kombinací rozeznáváme (v závislosti na držení kotouče družstvem) hlavní:
Útočné herní kombinace, založené na principu
- přihrej a jeď
- křížení
- zpětné přihrávky
- clonění
Obranné herní kombinace, založené na principu
- přebírání
- zajišťování
- zdvojování
- odstupování
Klíčová slova:
Lední hokej, IIHF, 60min (3x20), herní činnosti jednotlivce, uvolňování hráče s kotoučem herní, vedení kotouče, přihrávání, střelba, odebírání kotouče, krytí střel, kombinace, přihrej a jeď, křížení, zpětné přihrávky, clonění, obranné herní kombinace, založené na principu přebírání, zajišťování, zdvojování, odstupování
Literatura:
ZAPLETAL, Jiří. Činnost trenéra ledního hokeje v rámci 1. a 2. ligy. MU Brno, 2010. Diplomová práce. FSpS. Vedoucí práce Jiří Nykodým.
TRUHLÁŘ, Václav. Rozvoj rychlostních schopností dětí staršího školního věku v ledním hokeji. MU Brno, 2010. Bakalářská práce. FSpS. Vedoucí práce Eduard Hrazdíra.