Proč určujeme biologický věk?
Pro hodnocení výkonnosti je třeba nejdříve posoudit zda jedinec odpovídá vývojově kalendářnímu věku, neboť naprostá většina standardů je tvořena na základě kalendářního věku. Jestliže se věk biologický výrazně liší od věku kalendářního je nutné k příslušným jedincům přistupovat individuálně a posuzovat jejich výkonnost dle upravených norem. Rozdíly oproti kalendářnímu věku mohou činit až ± 3 roky.
Růstový věk
Na základě růstového grafu určíme nejdříve výškový věk (a) a váhový věk (b). Pro další výpočet růstového věku ještě využijeme kalendářního věku (c) a pomocí tří vztahů vypočteme:
RV= (a + b +2c)/4
RV= (a+b+c)/3
RV= (a+b)/2
Pro podchycení odchylky biologického od chronologického věku použijeme indexu biologické zralosti IBZ, který se vypočítá dle vzorce: IBZ = [ (RV.100)/CHV] -100
Obr. 21 Norma pro IBZ (Riegrová, Ulbrichová, 1998, 102)
Proporcionální věk
a) Komplexní znak tělesné stavby (Wutscherk, 1974): KC = KB/KA
KB = (šířka ramen + bispinální šířka pánve) × tělesná výška /2 × hmotnost
KA = (délka HK × obvod relax.paže) + (délka DK × střední obvod stehna)
b) Körperbauentwicklungsindex (Brauer, 1982):
KEI (chlapci) = SŠ × 2 × korigovaný obvod předloktí / 10 × těl. výška
KEI (dívky) = SŠ × korigovaný střední obvod stehna / 10 × těl. výška
SŠ = střední šířka = (biakromiální šířka + bispinální šířka) / 2
Pro korekci obvodů předloktí a stehna je použita tabulka využívající Rohrerův index.
c) Plastický index (Mészáros a Szmodis, 1982):
PLX = biakromiální šířka + obvod předloktí + obvod ruky min.
Biologický věk pak určíme jako aritmetický průměr věku výškového, procenta dosažené odhadnuté tělesné výšky, věku váhového a plastického indexu.
Podrobněji se tomuto tématu věnují Riegrová a Ulbrichová (1998).
Kostní věk
Pro určení kostního věku využíváme stupně osifikace zjištěného na základě rentgenogramu zápěstí. K vyhodnocení pak využíváme kvalitativních metod (porovnání s atlasem) – Kapalínův atlas (1973) nebo metod deskriptivních, které využívají hodnocení stádia osifikace u každé kůstky. Systém TW2 (Whitehouse II – 1983) vychází z bodového hodnocení 20 kůstek a na základě součtu bodů je určen kostní věk.
Obr. 22 Příklad osifikace zápěstních kůstek (upraveno dle Matiegka, 1927, 164)
Zubní věk
Stupeň vývoje je možné stanovit také na základě počtu (případně i stupně) prořezávání zubů. Tuto metodiku jako první zavedl Matiegka spolu s Lukášovou a později je upravil Škaloud (1977). V prořezávání jsou známé dva základní typy: evolučně progresivnější I – typ začíná prořezávání od Incisidu a M – typ od Moláru. Zuby v dolní čelisti se prořezávají zhruba o půlrok dříve. Věk v tabulkách je uveden v rocích a měsících.
Tabulka 2 Odhad zubního věku (Matiegka, 1927)
Vývinový věk
U vývinového věku hodnotíme vývoj sekundárních pohlavních znaků. Rozlišujeme stupně 0–4. K těmto změnám dochází na základě změn hladiny mužských a ženských pohlavních hormonů. Proto je použitelnost této metody vhodná pouze pro období puberty a dospívání.