Věk vrcholné výkonnosti v běhu na lyžích

Cílem této studie je stanovení věku vrcholné výkonnosti v jednotlivých disciplínách běhu na lyžích. Jeho přesné určení je důležité pro dlouhodobé plánování sportovní přípravy. Tato práce by mohla trenérům pomoci odhadnout, kdy zhruba je nutné začít se specializovaným tréninkem, aby vrcholné výkonnosti dosáhl sportovec právě v optimálním věku. Turek a Ružbarský (2001) říkají, že příprava sportovce má mít vždy progresivně přiměřený charakter a navíc musí být plánovitá, dobře organizovaná a orientovaná na dosahování modelových výkonů. Z hlediska věku sportovců rozděluje teorie sportovního tréninku sporty do třech základních kategorií: Takzvané mladé sporty (sportovní a moderní gymnastika, skoky do vody, atd.), kde sportovci dosahují maximální výkonnosti mezi 15. – 20. rokem života. Další kategorií jsou „normální“ sporty, v nichž sportovci dosahují maximální výkonnosti ve věku mezi 20. – 30. rokem (sportovní hry, rychlostně silové sporty, vytrvalostní sporty). Patří sem naprostá většina sportovních odvětví, i když je zřejmé, že i tuto kategorii by bylo možné rozdělit. Poslední kategorie je označována jako staré sporty, v nichž se maximální výkonnosti dosahuje až po 30. roce života (střelectví, některé silové sporty, těžká atletika, atd.).

Dovalil a kol. (2002, 254) udávají věk vrcholné výkonnosti v běhu na lyžích 22−25 let (není určeno pohlaví sportovců) a za počátek vrcholového věku pak uvádí hranici 19 let. Boudíková a Suchý (2012) udávají studii průměrného umístění ve světovém poháru u nejlepších 27 mužů a 21 žen v rozmezí let 1992-2012. Z jejich studie je zřejmé, že nejlepšího umístění dosahují muži i ženy ve věku 29. let. Bompa (1990, 35) udává u lyžování počátek sportovní přípravy 6−7 let, začátek specializované přípravy 10−11 let a věk vrcholné výkonnosti 20−24 let. Bohužel nerozlišuje, zda se jedná o sjezdové lyžování, běžecké lyžování či ostatní lyžařské disciplíny.

Metody práce

Naše práce je ve své podstatě deskriptivní studií, vycházející ze tří základních postupů (normativní šetření, vývojový výzkum a případová studie) tak, jak je popisují Thomas a Nelson (1996, pp. 313−342). Blahuš (1996) popisuje výzkum zabývající se objevováním a studiem nových vztahů jako výzkum, který má objevující (explorativní) úlohu. Vincent (1995) se na stranách 39 až 43 věnuje popisu jednoduché a sdružené distribuční funkce. Jednoduchou distribuční funkci využíváme i v naší práci, kde každý rok věku tvoří samostatnou množinu objektů. Distribuční funkce závodníků na vrcholné soutěži, kde zjišťujeme buď průměrný věk na vrcholné soutěži, nebo přímo distribuční funkci účastníků této soutěže, je jednou z variant, jak zjistit typ rozdělení a také interval věku vrcholné výkonnosti.

Všechna hrubá data jsme ručně zanesli do tabulek z jednotlivých mistrovství světa, mistrovství Evropy a olympijských her. Naše záznamy obsahují data narození a příslušný věk závodníků. Poté jsme zjištěná data filtrovali a kopírovali do souhrnných tabulek, z nichž jsme následně získávali všechny základní statistické údaje o daném souboru. Pro specifikaci jednotlivých souborů jsme využívali především četnost souboru (n), minimum (min), maximum (max), aritmetický průměr (průměr), směrodatnou odchylku (smodch). Pro vytvoření distribuční funkce věku sportovců jsme využívali analytické nástroje programu Microsoft Excel, a to konkrétně funkci histogram četnosti, která nám vyčíslila četnosti výskytu věku od minimální až po maximální hodnotu. Při hodnocení vývoje věku v posledních letech jsme využili funkce klouzavého průměru s periodou 2, která vyhlazuje křivku a zmenšuje výkyvy, ke kterým v jednotlivých letech dochází.

Zkoumaný soubor

Celkem náš přehled obsahuje data narození celkem 458 osob, z toho je 231 mužů a 227 žen. Nepodařilo se nám dohledat data narození pouze u 6 mužů a 4 žen. Do našich výběrových souborů jsme zařadili první tři sportovce (záměrný výběr) z každé disciplíny a příslušné délky tratě.

Vědecké otázky

Při sledování věku vrcholné výkonnosti se budeme u jednotlivých disciplín běhu na lyžích zaobírat následujícími vědeckými otázkami:

• Jaké jsou obecné signifikantní znaky pro stanovení věku vrcholné výkonnosti?
• Je v dané disciplíně možné přesně stanovit věk vrcholné výkonnosti?
• Jaký je věk vrcholné výkonnosti v příslušném sportovním odvětví?

Výsledky a diskuse

Distribuční graf věku vrcholné výkonnosti je u klasického lyžování velmi zajímavý. Je to zejména proto, že jak u mužů, tak i u žen existuje hranice velmi razantního poklesu četnosti závodníků. Křivka postupně narůstá, ale poté je zde patrný značný propad. Takže křivka nepřipomíná křivku normálního rozdělení, ale spíše křivku jakéhosi binomického rozdělení. U mužů je tato hranice ve 32 letech, u žen o rok dříve. Obecně můžeme za věk vrcholné výkonnosti považovat u mužů rozpětí od 23 do 31 let, u žen od 23 do 30 let.

Graf 12 Věk medailistů všech na MS a OH v klasickém lyžování v letech   1970 – 2007

Tabulka 9 Základní statistické údaje o souboru medailistů z MS v klasickém lyžování

Věnujme se jednotlivým disciplínám. Z tabulky je zřejmé, že pro běžecké lyžování není věk závodníků rozhodujícím činitelem. Všechny tratě delší než 10 km mají bino­mické rozdělení věku úspěšných závodníků, a tudíž nelze přesně specifikovat věk vrcholné výkonnosti. Je to zřejmě způsobeno asi nejvýraznější změnou způsobu tréninku. Ve dříve vyloženě fyzicky zaměřeném sportovním odvětví se dnes věnujeme mnohem více technické přípravě než přípravě kondiční. V průběhu let došlo také k výraznému snížení celkových tréninkových objemů a mnohem více se využívá moderních tréninkových metod. Konkrétně u běhu na lyžích se jedná o tréninková soustředění ve vyšších nadmořských výškách či využití alpských domů. Velkou výhodou tohoto sportu je, že spolu s plaváním se jedná o sporty s nejmenším výskytem zranění. To umožňuje sportovcům udržovat si vysokou stabilní výkonnost velmi dlouhou dobu. Často se ve světové špičce udrží závodníci nepřetržitě až 10 i více let. Také somatické charakte­ristiky lyžařů běžců jsou dnes v literatuře považovány za rozhodující činitel výkonu. Proto se těchto znalostí využívá již při výběru talentovaných sportovců. Celkově je patrné, že ve všech disciplínách se průměrné hodnoty pohybují mezi 27 až 29 lety, kdy by sportovci teoreticky měli dosahovat největších úspěchů.

Tabulka 10 Věk vrcholné výkonnosti v běžeckém lyžování.
^x znamená binomické rozdělení – aritmetický průměr ani modus necharakterizuje věk vrcholné výkonnosti

Vzhledem k malému prostoru zde nemůžeme prezentovat grafy a tabulky všech tratí. Zde budeme prezentovat pouze vývoj věku vrcholné výkonnosti na jednotlivých tratích u mužů i u žen. Z těchto grafů je zřejmý trend zvyšování věku vrcholné výkonnosti.

Muži

U běhu na 10 km je z grafu  patrný konstantní trend pohybující se okolo 30 let. Běh na 15 km je charakteristický postupným nárůstem průměrného věku medailistů z 25 na 30 let, a to až do roku 2002. Od té doby je trend opět konstantní s výjimkou posledního MS. Běh na 30 km je klasickou mužskou disciplínou. Z grafu je opět zřejmý postupný nárůst průměrného věku z 25 let na 30 let. Běh na 50 km je vypisován pouze pro muže. Z grafu je patrné, že kromě dvou období, kde se průměrný věk přehoupnul nad hranici 30 let, je křivka téměř konstantní a neustále se drží těsně pod hranicí 30 let. Celkově všechny křivky působí dojmem mírného zvyšování věkového průměru v průběhu posledních 37 let. Je to zřejmě dáno změnou způsobu tréninku, který se oproti minulosti více zaměřuje na techniku a méně na fyzickou připravenost. Také rozvoj regeneračních metod a celková propracovanost tréninku umožňuje závodníkům dosahovat poměrně vysoké výkonnosti až do vyššího věku. I tato studie potvrzuje, že běh na lyžích patří k jedněm z nejzdravějších sportů, kterým je možné se věnovat na vrcholové úrovni i ve vyšším věku.

Graf 13 Vývoj věku vrcholné výkonnosti závodníků v běhu na lyžích

Ženy

Z grafu běhu na 5 km je patrné, že od počátku sledovaného období se věk závodnic pohyboval mezi 25 až 30 lety. Výjimku tvoří pouze roky 1994 a 1995, kdy průměrný věk závodnic přesahuje hranici 30 let. V osmdesátých a počátkem devadesátých let křivka mírně klesá pod hranici 25 let, ale poté se opět vrací mezi 25 a 30 let. V grafu běhu na 10 km vidíme, že křivka má v podstatě obdobný charakter jako u běhu na 5 km. Jen jsou dosahované hodnoty o něco málo vyšší. Zpočátku se pohybují těsně pod hranicí 30 let, poté v osmdesátých letech klesají na hranici 25 let a v posledních letech dokonce překračují hranici 30 let. V běhu na 15 km je vývojový trend odlišný. Vidíme nárůst průměrného věku medailistek z 25 na 30 let. Běh na 20 km je výhradně ženskou disciplínou, která však byla vypisována pouze do roku 1988, a pak až v roce 2002. Z grafu je zřejmé, že na počátku 80. let dochází opět k poklesu průměrného věku k hranici 25 let, avšak na konci sledovaného období je to již opět věk okolo 30 let. V disciplíně na 30 km je u žen opět patrný nárůst věku vrcholné výkonnosti z 25 na 30 let. Na konci sledovaného období však tento věk opět klesá na hranici 25 let. Ze značné fluktuace našich výsledků se domníváme, že věk nepatří v běžeckém lyžování k rozhodujícím faktorům výkonu závodníků.

Graf 14 Vývoj věku vrcholné výkonnosti závodnic v běhu na lyžích

Shrnutí

K otázce číslo jedna, jejímž hlavním předmětem byly signifikantní znaky pro stanovení věku vrcholné výkonnosti, musíme provést širší diskusi. Především je nutné říci, že neplatí obecná pravidla pro určování věku vrcholné výkonnosti. Je nutné velmi obezřetně vybírat faktory, které jsou relevantní a také dostatečně validní. Ukážeme si to na několika příkladech. Obecně lze u individuálních sportů věk vrcholné výkonnosti stanovovat na základě:

• pořadí závodníků ve vrcholné soutěži
• počtu úspěchů závodníků v jednotlivých sledovaných sezónách (počty medailí, místo ve světovém poháru, místo v žebříčku, atd.)
• časů dosažených jedním závodníkem v jednotlivých letech (kasuistický přístup)
• nejlepších světových časů buď v jednotlivých letech, nebo celkově (aktuální věk sportovce, který dosáhl ročního světového maximálního výkonu, či aktuální věk při dosažení světového rekordu).

Vidíme, že přístupů, jak určit věk vrcholné výkonnosti, je celá řada. Výše zmíněné lze rozdělit na dva typy. První z nich vychází nejen z výkonnosti samotného závodníka, ale určitou roli zde hraje také konkurence ostatních sportovců. Výhodou je pak použitelnost prakticky u všech individuálních sportovních odvětví. Druhý typ vychází z principu porovnávání nejlepších časů. Zde však narážíme hned na několik problémů. Prvním z nich je objektivita měření. Je zřejmé, že v některých sportech s relativně standardními podmínkami, jako je například plavání, je tento způsob velmi vhodný. Mnohem větší problémy však přináší tento princip u dalších sportů, jako je například cyklistika, běžecké lyžování, biatlon, atd. Zde má vliv hned několik vnějších faktorů, které neumožňují vzájemné srovnání časů na různých soutěžích. U běžeckého lyžování se jedná např. o profil a kvalitu tratě, vítr, počasí, startovní pořadí, typ sněhu atd. U těchto sportů musíme čas jakožto faktor pro zjišťování věku vrcholné výkonnosti jednoznačně odmítnout. Proto jsme v naší práci vycházeli právě z prvního principu − stanovení věku vrcholné výkonnosti, který má obecnější platnost a podle našich výsledků i dostatečnou výpovědní hodnotu.

Druhá otázka se týkala možnosti stanovení věku vrcholné výkonnosti v daném sportovním odvětví. Z našich výsledků jsou patrné důvody, které vedou většinu odborníků k širšímu pohledu na věk vrcholné výkonnosti jako na určitý časový interval. Při analyzování zjištěných dat jsme určili u všech sportovních odvětví interval věku vrcholné výkonnosti. Tento interval byl stanoven expertním posouzením tak, aby se do něj vešlo 80 % všech úspěšných sportovců. Začali jsme hodnotou modusu, a poté jsme postupně interval rozšiřovali o spojitou oblast hodnot, dokud jsme nedosáhli hranice 80 % všech sledovaných probandů. Jsme si vědomi, že stanovení takovéto hranice je pouze orientační, avšak při její konstrukci pro jednotlivá sportovní odvětví se ukázala být tato hranice optimální.

Třetí vědecká otázka, kterou jsme si na začátku práce položili, se týkala samotného věku vrcholné výkonnosti. Pro lepší přehlednost jsme uvedli tento věk v tabulce. Naše výsledky zde popírají dřívější obecný názor, že existuje přímá úměra mezi délkou tratě a rostoucím věkem vrcholné výkonnosti sportovců. Tento názor vznikl především na základě výsledků atletických disciplín, a nelze jej v žádném případě zobecňovat.

Při porovnání našich výsledků s ostatními autory, kteří udávají pouze celkový odhad věku vrcholné výkonnosti v běžeckém lyžování, se naše studie odlišuje. Dovalil (2002, 254) uvádí věk vrcholné výkonnosti v běhu na lyžích 22−25 let. Bompa (1990, 35) udává za věk vrcholné výkonnosti v lyžování 20−24 let. Je zřejmé, že čerpali z dřívějších dat, či k zobecnění využívali pouze parciální výsledky z jedné světové akce. Naše studie ukazuje, že průměrný věk se v běžeckém lyžování pohybuje u mužů i žen okolo 28 let a interval dosahování nejlepších výkonů pak nejčastěji mezi 24 a 30 lety. To je plně v souladu se studií Boudíkové a Suchého (2012). Jsme proto velmi rádi a zároveň doufáme, že naše výsledky přispějí ke zpřesnění těchto údajů i v nově vznikajících odborných publikacích.

(brož. vaz., s. 120 - 130)