Technické prostředky karatedo - Teorie a didaktika karate - Učební opory : Inovace SEBS a ASEBS

Karatistický výcvik se uskutečňuje prostřednictvím tréninkových cyklů a jednotek přizpůsobených věku a technické vyspělosti žáků. Zpravidla se používají tři základní prostředky tréninku: kihon, kata a kumite, které budou blíže rozvedeny v následujících kapitolách.

Samostatnou skupinou jsou pak podpůrná cvičení hojo undo, reprezentované cvičením se speciálním náčiním typu makivara (deska na údery), chishi (kamenné kladivo), ishi sashi (kamenný zámek), nigiri gamae (úchopové vázy), kongoken (ocelový elipsoid), tan (obouručná činka) apod.

3.1 kihon

Kihon (základní technika cvičená na místě) a kihon ido (základní technika cvičená v pohybu) jsou technickým, ale i kondičním základem didaktiky karate. Cvičenec individuálně na místě nebo v pohybu procvičuje jednotlivé techniky nebo jejich kombinace.

Základem kihon jsou jednotlivé techniky – waza.

Dachiwaza (technika postojů)
Joshiwaza (útočná technika paží)

tsukiwaza (technika úderů)
uchiwaza (technika seků)

Ukewaza (technika krytů)
Kashi waza

Geriwaza (útočná technika nohou)
Haraiwaza (technika podmetů)

Kawashiwaza (technika úhybů)
Nagewaza (technika hodů a porazů)
Ukemiwaza (technika pádů)

3.1.1 Úderové plochy

Ruka sevřená v pěst

Seiken
Uraken
Tettsui
Ippon-ken
Nakadaka-ken
Hiraken (polootevřená ruka)

Otevřená ruka

Shuto (malíková hrana)
Heito (hrana ukazováku)
Keito (palcový kloub)
Haishu (hřbet ruky)
Nukite (konce prstů)
Washide (orlí spár)
Teisho (pata dlaně)
Seiryuto (pata dlaně u malíku)
Kumade (medvědí tlapa)
Kakuto (horní strana zápěstí)
Koko

Paže

Ude, sokumen, wan (předloktí)
Empi (loket)

Nohy

Koshi (bříška pod prsty)
Tsumasaki (prsty)
Sokuto (malíková hrana)
Haisoku (nárt)
Kakato (pata)
Hiza (koleno)
Sokutei

3.2 Kata

Kata znamená japonsky forma. Karate kata je kombinací krytů, protiúderů a pohybů prováděných v různých postojích do různých směrů s různým načasováním představující obranu proti několika soupeřům v předem přesně stanovené posloupnosti.

Karate kata je demonstrace forem vzájemně závislé obranné a útočné činnosti. Je to soubor stanovených obranných a útočných akcí vykonávaných přesnými pohybovými prvky v určené následnosti a vazbě. Pohybové prvky jsou vykonávané požadovanou dynamikou a určeným rytmem ve vazbě na odpovídající psychofyzické principy. V souladu s duchem tohoto bojového umění, které nemá být nikdy zneužito k útoku, ale má sloužit výlučně k obraně, představuje kata boj obránce proti řadě útočníků, kteří jsou postupně eliminováni. Karate kata je vždy demonstrovaná jedním bojovníkem-obráncem, který bojuje proti vícerým pomyslným útočníkům.

Podle obsahové náročnosti a pokročilosti cvičenců můžeme kata rozdělit do tří skupin:

žákovské kata,
základní kata,
mistrovské kata.

Příkladem žákovských kata jsou Taikyoku kata nebo Fukyu kata, za základní lze považovat kata Pinan, Heian, Naifanchi, Tekki . Ostatní kata jsou mistrovské.

V současnosti jsou kata ve většině směrů kategorizované podle jejich obtížnosti. Původně tomu tak nebylo, protože staří mistři vyučovali jen malý počet kata. Na druhé straně požadovaná úroveň osvojení kata byla vysoká. V mnohých školách bylo karatedo vyučováno výlučně prostřednictvím kata.

Mistrovská kata jako formální soubor musí splňovat řadu kritérií. Každá kata začíná obřadným pozdravem bojovníka, který kata předvádí. Pozdrav je projevem úcty k mistrovi, který kata sestavil, a výrazem skromnosti a zdvořilosti vůči soupeřům, proti nimž v kata bojuje. Při cvičení kata v dojo je též pozdravem čestnému místu (shomen). Při provedením kata v soutěžích je pozdravem přítomných a projevem úcty k rozhodčím.

Na pozdrav navazuje otevření kata a oznámení jejího názvu, který je přednesen jako projev bojové připravenosti a odhodlanosti. Následuje řada obranných a odvetných útočných akcí, které musí být vykonány v korektních postojích správnou technikou. Postojům odpovídající přemísťování a obraty musí být vykonané v souladu se stanoveným půdorysem. Začátek kata a hlavní směry útočných a obranných akcí se nazývá embusen. Celkový sled akcí ukončuje poslední symbolický kryt a zanshin, důležité vyjádření soustředění mysli, přehledu situace a připravenosti pokračovat v boji. Kata musí končit ve výchozím bodě. Předvedení je opět ukončeno obřadným pozdravem.

Obranné a útočné prvky musí být vyjádřeny přesně osvojenými a dokonale zvládnutými pohyby, které demonstrují sílu, rychlost a dynamiku. Musí být respektovány principy použití síly a správného načasování psychicky umocněné svalové kontrakce kime. Jednotlivé pohyby a akce musí být plně koordinované, bezpodmínečným požadavkem je zachování rovnováhy během celé kata. Princip střídání měkkých a tvrdých, pomalých a rychlých technik v koordinaci se správným dýcháním musí vystihnout rytmus kata.

Provedení musí vyjádřit porozumění obsahu a cíli a vystihnout charakter kata. Musí být přesvědčivé a vyvolat dojem reálného boje. Musí vyjádřit cit pro pohyb, soustředěnost a odhodlanost. Bojovník musí přesvědčivě a korektně předvést stanovené bojové techniky, používaje plně a účinně celou svou mentální energii a fyzickou sílu v souladu se zásadou karatedo o optimálním nasazení svých schopností pro dosažení stanoveného cíle.

Japonské slovo kata se píše dvěma znaky, z nichž první znak ka je částí slova kami (bůh, božstvo) a druhý znak ta znamená obilné pole. V přeneseném smyslu připomíná písemná forma slova polarizaci člověka, jeho pevné zakořenění v zemi a jeho snahu po duchovním povznesení. Název cvičení i jeho japonsky psaná forma jsou trvalým upozorněním pro cvičence, že fyzická námaha a fyzický projev nejsou postačující pro plnohodnotný rozvoj bojovníka a že musí stejnou pozornost věnovat rozvoji ducha a mysli.

3.2.1 Bunkai kata

V rámci osvojování si kata musí cvičenec pochopit všechny pohyby, které jsou v ní obsaženy. Výuka a osvojování kata se váže na pochopení a technické zvládnutí řešení každé bojové situace v kata. Ty jsou vysvětlované, znázorňované a nacvičované pomocí kata bunkai. Význam slova bunkai je rozbor, analýza. V přeneseném významu je bunkai studium a pochopení kata pomocí rozboru. Dnes ale také znamená také samotný výcvik řešení určité bojové situace v kata.

Při tomto cvičení, nazývaném také kata bunkai kumite, si dva (někdy i více) cvičenci osvojují a cvičí řešení dané bojové situace určenými útočným a obrannými prvky. Kata obsahuje obrannou akci bojovníka a jeho protiútok po úspěšné obraně. Útok, jehož řešením je obranná akce a protiútok bojovníka, je popsaný a ukázaný učitelem. Jeden z cvičenců představuje útočníka a provádí útok popsaný učitelem, druhý cvičenec v roli obránce odpovídá obranou a protiútokem obsaženými v kata. Řešení každé bojové situace odpovídá příslušné bunkai.

Kata bunkai má vícero funkcí. V přímém cvičení demonstruje reálné řešení jednotlivých bojových situací. Cvičícím umožňuje ověření funkčnosti a účinnosti těchto řešení. Osvětluje představu průběhu boje, jak ji autor kata koncipoval, a umožňuje pochopit ducha a charakter sestavy. Kata bunkai je vynikající tréninkovou formou cvičení ve dvojicích a také způsobem nácviku jednotlivých částí kata. Přispívá k zvýšení technické a bojové způsobilosti cvičících a je nedocenitelným příspěvkem pro vybavení cvičence schopností řešit sebeobranné situace. Je důležitým prostředkem pro vytvoření návyků a vazeb mezi vykonávanými fyzickými pohyby a uplatňovanými psychickými a psychofyzickými principy.

Po osvojení kata na uspokojivé úrovni má následovat hlubší studium a pochopení kata, následně další práce na celkovém pojetí a aktivní ztvárnění cvičení. Součástí tohoto procesu je prohloubené studium jednotlivých bojových situací, z nichž se kata skládá, a hledáním dalších řešení. Některé alternativy řešení zprostředkuje žákovi učitel, ale podstatně cennější je, když nové alternativy objevuje žák samostatně, na základě vlastního rozboru a vlastní úvahy, a ty pak s učitelem konzultuje. Alternativní řešení bojových situací nazýváme oyo bunkai a většina situací kata řeší více útočných akcí protivníků a poskytuje několik verzí možného protiútoku.

3.3 Kumite

Kumite je metoda tréninku, při které se cvičenec seznamuje s praktickým uplatněním technik, které se naučil v jednotlivých kata. Při kumite si stojí vždy dva cvičenci tváří v tvář. Je třeba stále zdůrazňovat důležitost jednotlivých cvičení kata pro cvičení kumite. Pokud jsou techniky kata prováděny křečovitě a nepřirozeně, pak se naruší celkový postoj a forma jejich provedení. A pokud jsou techniky kata prováděny nejistě a s chybami, nelze pak očekávat zlepšení prováděného cvičení kumite. Obě tyto složky tedy musí být trénovány se stejnou vážností a zaujetím. Zvýrazňování úlohy jedné z obou složek v nácviku vede k chybám a celkovému snížení úrovně cviků.

3.3.1 Typy kumite

Existují tři základní typy kumite: základní kumite, jiyu ippon kumite a jiyu kumite. Při tréninku kumite nacvičuje každý ten typ kumite, který odpovídá jeho výkonnostní úrovni. Proto je důležité znát specifika jednotlivých druhů kumite a při cvičení si je neustále uvědomovat.

Základní kumite

Jde o nejzákladnější formu kumite, při níž soupeři zaujmou postavení v předem stanovené vzdálenosti a oblast, na níž bude veden útok, je rovněž předem daná. Poté střídavě nacvičují příslušný útok a krytí proti tomuto útoku.

Gohon kumite – pětinásobný útok s pěti kryty, po pátém krytu protiútok (tori: oi cuki jodan - uke: age uke, tori: oi cuki chudan – uke: soto uke)
Sanbon kumite – útok s trojím opakováním (tori: oi cuki jodan, oi cuki chudan, mae geri – uke: age uke, soto uke, gedan barai)

Cílem těchto cvičení je dokonalé zvládnutí forem základních technik útoku a obrany. K tomu slouží nácvik a stálé zdokonalování přesnosti úderů, kopů a technik krytů, a to vždy ve spojení se základními pohyby nohou.

Pokročilejší cvičenci by měli ovládnout aplikaci krytů, tai-sabaki a rychlé pronikání do soupeře.

Kihon ippon kumite – jednotlivý útok a kryt (tori: dvakrát oi cuki jodan, oi cuki chudan, mae geri – uke:age uke, uchi uke, gedan barai vpravo a vlevo s protiútokem gyaku cuki)

Cílem tohoto cvičení je:

Dosažení dobré úrovně v technikách silných protiútoků s užitím základních technik
Naučit se uvědomovat si stav mezi obranou, krytem, a rozhodující technikou
Určení si přesné a stálé „maai“, vzdálenosti, z níž je optimální zahájit útok anebo z které může být kryt proměněn v rozhodující protiútok
V závislosti na vzdálenosti k soupeři a vlastním postoji v okamžiku obranného krytí je nutné si vyvinout cit pro správné načasování protiútoku s použitím nejvhodnější rozhodující techniky (kime-waza)
Naučit se správně načasovat své obranné techniky, k čemuž je nutné se naučit “přečíst” a dokonale prohlédnout protivníkovy pohyby a poté v posledním okamžiku realizovat rychlou a silnou obrannou techniku.
Naučit se správně využívat při krytech různé postoje.

Jiyu ippon kumite

– tréninková metoda, při níž oba cvičenci procvičují zároveň techniky útoku i obrany. (Označuje se také jako jissen = opravdové bojové kumite)Oba soupeři zaujmou kamae na libovolnou vzdálenost (kamae = postoj připravenosti k boji, jde především o polohu paží a trupu). Po ohlášení oblasti, na kterou hodlá zaútočit, útočník s plnou intenzitou útok uskuteční. Partner, jenž se brání, použije dle uvážení libovolnou techniku krytu, kterou již ovládá, a poté přejde bezprostředně do protiútoku.

Při tomto cvičení se útočník snaží správným odhadem vzdálenosti (maai), kontrolou vlastního dýchání (kokyu) a klamnými pohyby přimět soupeře k jakémukoli otevření jeho pozice a vhodným načasováním provést úspěšnou útočnou techniku. Naopak bránící se partner se svým přemístěním ( tai sabaki) vpřed, vzad a stranou snaží prosadit své techniky krytů v různých směrech a přecházet z nich do protiútoku.

Cíle:

Tento typ kumite představuje přechodný stupeň k jiyu kumite, proto z něho musí být jasně rozpoznatelné konečné cíle karatedo: „goshin a jissen“ (sebeobrana a skutečný boj), tudíž i jeho trénink musí být příslušně náročný.
Je nutné osvojit si schopnost účinného provedení krytu na jeden nádech (ichibioshi).
Přitom se učíme využít výhodu ze vzniklé šance, která se ve skutečnosti může naskytnout jen jedenkrát.
Trénuje se zvládání účinných protiútoků s použitím silných rozhodujících technik, případně střídavých technik, přesných pohybů nohou a „tai sabaki“.

Jiyu kumite

Tak jako v judu slouží pro trénink volného boje randori, tak je v karate k tomuto druhu tréninku využíváno jiyu kumite. Jsou v něm však zakázány některé útoky na určité části těla soupeře. Se zohledněním tohoto omezení je však možné považovat jiyu kumite za určitou volnou formu jissen.

Pro cvičení jiyu kumite jsou zejména důležité tyto formy: kamaekata, me no tsukekata, maai a wazahodokosu koki.

Kamaekata – postoj, především pak pozice trupu

Kamaekata předpokládá takový postoj, který umožňuje snadné pohyby pro účel útoku i obrany do všech směrů. Trup je přitom v pozici hanmi, ve vzpřímené pozici s tím, že boky jsou jen mírně sníženy. Hlavu je třeba držet správně, zpříma, tzn. nevychylovat ji vpřed, do předklonu, záklonu nebo úklonu. Přední paže mírně pokrčená v lokti k ochraně boku těla má směřovat mezi soupeřův nos a jeho horní ret. Zadní paže pokrčena tak, aby kryla solar plexus. V této chvíli nemá být v místech loktů a žaludeční jamky soustředěna žádná síla, žádné napětí. Kamaekata se tak stává pohotovostním postojem s těžištěm těla v jeho normální poloze.

Tachikata – postavení

Je třeba stát uvolněně s chodidly směřujícími vpřed. Kolena jsou mírně pokrčena a tělesná hmotnost rozložena na obě nohy stejně. Síla je soustředěna v chodidlech a prstech nohou, přičemž pocit v patách by měl odpovídat stavu, kdy je mezi nimi a podlahou vzdálenost odpovídající síle listu papíru. Postoj má být zcela uvolněný vyjadřující plnou vyrovnanost karateky.

Me no tsukekata – držení očí

V kumite je naprosto nutné, abyste vnímali celou postavu protivníka. Toho lze docílit zaměřením se na bod ležící za soupeřem a tam zaostřit. Díváme se jakoby „skrz“ soupeře.

Maai – vzdálenost

Maai je taková vzdálenost od soupeře, která umožňuje jedním krokem k soupeři zasadit útočný úder nebo kop a zároveň je to vzdálenost, při níž se jediným krokem od útočníka můžeme plně dostat z jeho dosahu.

Maai vždy do jisté míry závisí na fyzických parametrech bojovníka a na zvolené technice. Ideálně maai znamená, že máte protivníka dostatečně blízko a zároveň jste mu vy sám dostatečně vzdálen. Správný odhad vzdálenosti a cit pro určení optimální vzdálenosti jsou v boji zásadními. Proto je nácvik maai a jeho optimální zvládnutí trvale jedním z nejdůležitějších prvků.

Waza o hodokosu koki – správný psychologický moment pro provedení techniky

Ať už se jedná o obranu nebo útok technika nebude úspěšná, pokud nevyužijeme otevření soupeře. Existují tři druhy otevření: duševní, v základním postoji kamae a otevření v pohybech (na začátku soupeřovy techniky, v průběhu útoku, při zaváhání a vyvolané otevření)

Při tréninku jiyu kumite je třeba mít výše zmíněné body stále na paměti. Při provádění jiyu kumite mohou techniky snadno sklouznot do nepřesností a neuspořádanosti. Je proto velmi důležité koordinovat tento trénink s nácvikem kata, jiyu ippon kumite, atd. a pochopitelně je třeba dbát na to, aby byly nejprve dokonale zvládnuty základní techniky.