Jan Novotný
1. Svalová nerovnováha
2. Hypotrofie svalů, vazivového aparátu kloubů, entezopatie a osteoporóza
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
DEFINICE: Přítomnost oslabených a zkrácených svalů s poruchou držení a pohybu trupu.
VÝSKYT: Jde o velmi často se vyskytující funkční poruchu svalů. Snad více než 9/10 naší populace má určité oslabení nebo zkrácení různých svalů nebo svalových skupin a nimi spojené zdravotní problémy. Zbylou malou část populace tvoří jedinci, kteří soustavně a důsledně provádějí cílené posilovací a protahovací cvičení a netrpí touto funkční poruchou.
PŘÍČINA: Příčina je v mnohahodinovém denním setrvávání v poloze vsedě ve škole, v práci i ve volném čase.
PROJEVY:
Oslabené svaly: Většina svalů je nedostatečně zapojována do činnosti, proto ochabují. Většinou jsou oslabeny svaly, které jsou určeny k vykonávání určitého cíleného volního pohybu (tzv. svaly fázické) – svaly pro pohyby volných částí končetin (především rotátory a extenzory ramene, extenzory lokte, kyčle, kolena, hlezna a nohy, extenzory prstů rukou a nohou). Tendenci k oslabení mají i další svaly pletence horní končetiny (svaly přitahující lopatky k hrudníku) a břišní svaly. Nejčastější problém představují zřejmě ty svalové skupiny a svaly, které se podílejí na rozvojí držení páteře a trupu - oslabení „fixátoři“ lopatek (malý a velký rombický, přední pilovitý sval) uvolňují lopatku a rameno, břišní svaly (především přímý) a hýžďové svaly (především velký a střední) uvolňují postavení pánve a páteře.
Zkrácené svaly: Vsedě jsou končetiny pokrčeny (flektovány). Zkracují se flexory končetin – ohybači kolene na zadní straně stehna - tzv. skupina hamstringů (dvojhlavý sval stehenní, poloblanitý a pološlašitý sval stehenní), ohybači kyčle (bedrokyčlostehenní sval a přímý sval stehenní), ohybači a přitahovači paže (prsní svaly), ohybači zápěstí a prstů rukou. Dále dochází ke zkracování svalů které jsou aktivně zapojovány do udržení polohy člověka (hlavy a trupu) vsedě nebo vstoje. Jsou to tzv. svaly posturální: šíjové svaly, zdvihač lopatky, kývač hlavy, svaly kloněné, horní až střední části trapézových svalů, napřimovač páteře, čtyřhranný sval bederní, sval hruškový, přitahovače stehna, přímý sval stehenní, natahovač povázky stehenní, šikmý sval lýtkový.
„Horní zkřížený syndrom“ je stav současného oslabení, resp. zkrácení svalů v oblasti ramenního pletence. Oslabené fixátory lopatek umožní natočení lopatky s vysunutím vnitřního okraje směrem od hrudníku dozadu a uvolňují rameno. Současně je rameno taženo zkrácenými prsními svaly dopředu.
„Dolní
zkřížený syndrom“ je stav současného oslabení a zkrácení svalů
v oblasti kyčelního pletence. Oslabené hýžďové a břišní svaly uvolňují
pánev, která se současným tahem zkrácených ohybačů kyčle naklání více dopředu.
Porucha
statiky a dynamiky páteře je důsledkem výše uvedených funkčních svalových
poruch. Přetížené a zkrácené šíjové svaly a zkrácené horní trapézové svaly
omezují normální hybnost krční páteře. Oslabené fixátory
lopatek a zkrácené prsní svaly podporují rozvoj hypekyfózy
hrudní části páteře. „Dolní zkřížený syndrom“ a přetížené a zkrácené svaly
napřimovače páteře jsou hlavní příčinou hyperlordózy
a omezení pohybů bederní části páteře.
KOMPLIKACE: Komplikace svalové nerovnováhy jsou velmi četné. Horní zkřížený syndrom bývá obvykle provázen svalovým blokem a bolestmi v oblasti krční a hrudní páteře, příp. bolestmi ramen a hlavy. Další spolupůsobící příčinou zvýšeného napětí šíjových, zádových a prsních svalů bývá psychické napětí, duševní přetížení, úzkost a strach. Dolní zkřížený syndrom bývá provázen svalovým blokem a bolestmi v oblasti bederní a křížové páteře (ústřel – houser – lumbago), někdy také bolestmi kyčlí a kolen. Zkrácené a vsedě nebo vstoje staticky přetížené svaly se snaží zvýšeným úsilím zabránit dalšímu zhoršování postavení páteře, zvyšuje se jejich napětí, vznikají v nich ložiska zvýšené citlivosti a dráždivosti a mají stále větší tendenci ke zkracování. Dochází tak k vytvoření bludného kruhu. Velmi často bývají tyto zdravotní problémy „léčeny“ pouze protibolestivými léky, které sice na určitou dobu potlačí bolest, ale neodstraní příčinu. Proto se tyto potíže stále opakují. Relativně další běžnou komplikací bývá omezení odolnosti Achillovy šlachy vůči zatížení v důsledku zkrácení lýtkového svalu. Následkem může být přetížení a zánět této šlachy
DIAGNOSTIKA A LÉČBA: Léčba svalové dysbalance by měla být zaměřena na odstranění jejích příčin, tzn. v protažení zkrácených a posílení oslabených svalů. Protože u různých osob bývá stav svalů odlišný, je nutné toto „kompenzační cvičení“ zaměřit individuálně na stav každé konkrétní osoby zvlášť. K tomu je potřeba nejprve provést speciální diagnostické vyšetření, k němuž je nejlépe vycvičen fyzioterapeut nebo rehabilitační lékař, případně tělovýchovný lékař. Při něm se převážně subjektivně hodnotí postavení hlavy, krku, lopatek, páteře, břicha a pánve a končetin. Vstoje a vleže se provádějí testy pasivního pohybu v kloubech ramenních, zápěstí, páteře, kyčelních, kolenních a hlezenních a testy jednoduchých pohybových stereotypů, např. předpažení, posazování, zanožení aj. Protahovacích cvičení zkrácených svalů (stretching) většinou nevyžaduje nějaké zvláštní zařízení. Některá lze provádět vstoje, vsedě na židli nebo vsedě či vleže na podložce na podlaze. Některá posilovací cvičení lze provádět s využitím váhy vlastního těla, u mnohých je však výhodné využít elastické materiály - latexové pásy (thera-bandy) a pryžové šňůry. Pro optimální dávkování a přesné provádění posilovacích cviků je vhodný kvalitní „posilovací stroj“. Všechna kompenzační cvičení by měla být prováděna správně. Je potřeba se je naučit během několika seancí pod kontrolou odborníka, nejlépe dobrého fyzioterapeuta nebo specialisty na zdravotní tělesnou výchovu. Efekt kompenzačního cvičení se dostavuje po několika týdnech.
Při diagnostice možných komplikací svalové dysbalance se musí myslet na jiné možné příčiny bolestí krku, zad atd. Terapie komplikujících urputných svalových bolestí si zaslouží protibolestivý - protizánětlivý prostředek (většinou nesteroidní analgetika, např. diklofenak), který přeruší bludný kruh iritace svalu.
PREVENCE: Protože většina „civilizovaných“ lidí asi není schopna omezit dobu strávenou sedavou činností ve škole nebo v zaměstnání, nezbývá než se věnovat cvičení s dostatečnými protahovacími a posilovacími prvky ve volném čase. K tomu může velmi dobře posloužit vhodně a správně prováděná sportovní tréninková aktivita a rekreační pohyb v přírodě. Je však možné i domácí posilovací a protahovací cvičení. Největší naději na splnění podmínky soustavnosti a pravidelnosti má asi kombinace těchto pohybových aktivit. Jde o celoživotní záležitost. Lidé by si mělo tento pohybový režim zabudovat do života již od svého dětství jako svůj každodenní běžný zvyk.
1. Hypotrofie svalů, vazivového aparátu kloubů, entezopatie a osteoporóza
Hypotrofie
svalů
Nedostatečná stimulace svalů vede k jejich hypotrofii – k úbytku svalové tkáně. Se svalovou hypotrofií jde ruku v ruce snížení síly svalů. Snížení výkonnosti svalů je provázeno výrazným zhoršením pohyblivosti člověka a tedy i kvality života.
Organizmus se svalovou hypotrofií má navíc podstatně menší kapacitu pro energeticko- metabolickou látkovou výměnu. Tyto změny se mohou podílet na rozvoji poruch metabolismu, především glycidů a lipidů, jako je např. obezita, hypercholesterolémie a diabetes mellitus II. typu.
Hypotrofie
vazivového aparátu kloubů
Nedostatek pohybu vede ke strukturálnímu i funkčnímu oslabení vazů a kloubních pouzder. Takto oslabení jedinci jsou neustále ohroženi funkčními poruchami kloubů (nestabilitou), případným podvrtnutím kloubů, poraněním a dalším oslabením vazů, poraněním kloubních chrupavčitých plotének (menisků a disků), kloubních ploch a usnadněním rozvoje artrózy.
Malá část populace má vrozené dispozice k oslabení a protažení vazivového aparátu. Tito jedinci pak trpí hyperelasticitou, nepřesně také nazývanou hypermobilita. Někteří se snadněji uplatní jako artisté (hadí ženy) nebo ve sportech, kde je větší kloubní pohyblivost výhodou (sportovní a moderní gymnastika, plavání).
Řada svalových a šlachových vláken probíhá v blízkosti kloubů a mají stejnou nebo podobnou směrovou orientaci jako kloubní vazy a vlákna kloubních pouzder. Např. tomu tak je u poloblanitého, pološlašitého a krejčovského svalu nebo dvojhlavého svalu lýtkového v oblasti kolenního kloubu.
Osoby s oslabeným a volnějším vazovým aparátem mohou částečně svoji situaci zlepšit a klouby stabilizovat pomocí posilovacího cvičení, případně podpořit ortézou nebo tejpinkem.
Entezopatie
Denní mnohahodinová práce vsedě u počítače, s nevhodnou polohou a bez správné opory předloktí a rukou, znamená jejich dlouhodobou strnulou polohu. Velký počet opakovaných zvednutí prstů od klávesnice a držení rukou a předloktí nad klávesnici jsou příčinou přetěžování krátkých i dlouhých extenzorů rukou, zápěstí a prstů, jejich šlach i úponů šlach na pažní, předloketní a záprstní kosti. Podobná zátěž byla známa již při psaní na stroji. Navíc obsluha počítačové myši představuje další zatížení extenzorů ruky a zápěstí.
Při nevhodné poloze daleko od klávesnice nebo myši jsou přetěžovány ventrální flexory ramenního kloubu a jejich úpony na kosti (např. dvojhlavý sval pažní).
Přetížení uvedených struktur může spustit akutní zánětlivou reakci šlach (tendinitis), šlachových pochev (tendovaginitis) a šlachových úponů na kosti (entezitis). Zánět se projevuje bolestí, případně otokem. V případě dalšího vystavování zátěži může akutní zánět úponu šlachy přejít do chronické fáze (entezopatii), s již mírnějšími, ale měsíce a roky trvajícími bolestmi. Při chronické entezopatii dochází v postižení tkáni k poruchám prokrvení a vazivové (jizevnaté) přestavbě.
V léčbě akutní fáze se nutného omezení zátěže mohou použít farmakologické a fyzikální protizánětlivé prostředky. V léčbě chronických potíží se uplatní také fyzioterapie, např. elektroterapie.
Prevence: Pokud nejsme schopni omezit dobu strávenou u počítače, musíme minimalizovat zatěžování předloktí a rukou jejich správnou polohou. Pomoc spočívá v používání „ergonomických“ poloh a tvarů klávesnic a myší.
Osteoporóza
Osteoporóza je úbytek kostní hmoty, prořídnutí kostní struktury. Architektonicky oslabená kost je křehčí a snadněji se zlomí. Častým příznakem osteoporózy je bolest.
Fyzická zátěž je jednou z nezbytných podmínek normální stavby a funkce kostí. Jestliže je omezena pohybová aktivita, je snížena doba a intenzita mechanického tahu (prostřednictvím šlach, vazů a gravitace) a tlaku (gravitace) na kosti. Nedostatek mechanických vlivů snižuje piezoelektrickou stimulaci buněk (osteoblasty), které tvoří novou kostní tkáň (modelace a remodelace kosti) a převládá aktivita buněk (osteoklasty) likvidující kosti. Tyto příčiny rozvoje osteoporózy jsou zřetelné např. také u lidí, kteří mají znehybněnu část těla v rámci léčby jejího poranění. Osteoporóza byla také pozorovány u kosmonautů pobývajících v beztížném stavu. Nedostatečná zátěž může vést až 25% snížení hustoty kostní hmoty. Vedle nedostatku mechanického pohybu jsou dalšími příčinnými faktory hormonální a metabolické změny přicházející s pokročilejším věkem, zvl. ve spojení s ženským pohlavím (hormonální a metabolické přeladění v menopauze). Vzácněji bývá osteoporóza paradoxně zjišťována osob s dynamickým přetížením (např. osteoporóza stehenních kostí u starších maratónských běžkyní). Dobrou diagnostickou zobrazovací metodou je kostní denzitometrie.
Efektivní léčba osteoporózy, ať už je jakékoliv příčiny, není možná bez tělesného cvičení, které opět poskytne potřebnou stimulaci osteoblastů. Vhodné je aktivní odporové cvičení využívající zemské gravitace, případně elastických expanderů. Cvičení by nemělo mít charakter rychlých prudkých pohybů. Je potřeba se vyvarovat nárazů, dopadů, doskoků apod. Vhodná je chůze. Není vhodné nenáročné koupání se. Pouhé vznášení se ve vodě by mohlo osteoporózu spíše prohloubit. Pokud chceme do terapie zařadit plavání, mělo by být dostatečně energické. Součástí léčby je také zvl. výživa a farmakoterapie. Prevence osteoporózy tkví v celoživotním pravidelném soustavném a přiměřeném tělesném cvičení, nejlépe kombinovaného staticko-dynamického charakteru (chůze, plavání, veslování atd.).
Literatura
R. Čihák. Anatomie 1. Grada/Avicenum, Praha 2003, 516
s.
V. Janda. Funkční
svalový test. Grada/Avicenum,
Praha 1996, 325 s.
M. Kučera a kol.
Pohybový systém a zátěž. Grada/Avicenum,
Praha 1997, 252 s.