Poznámky k použití antropometrických metod odhadu složení těla

Jan Novotný, 14.10.2013

S objevením se a rozšířením více přístrojových metod ke stanovení denzity a složení těla se stále opakují otázky:

Jsou již klasické antropometrické postupy, založené na měření tloušťky kůže, šířek kostí a obvodů, překonané?

Máme skončit s používáním těchto starých metod, protože jsou méně platné a přesné než nové metody?

Odpovědi hledáme především v současné odborné literatuře, ale i ve své zkušenosti.

Rovnice pro stanovení tukové složky a somatotypu jsou uvedeny v nejmodernější publikaci Raven PB et al. (2013). Je zde diskutováno o výběru vhodné metody pro složení těla. Rozhoduje se podle ceny, dostupnosti, přesnosti. Srovnává metody ke stanovení tělesného složení (tab.).

Metoda	Přesnost - střední chyba (%)	Dostupnost	Čas (min)	Cena
Podvodní vážení	± 2,7	Bazén ve spec. laboratoři, dýchání, vážení, nepřenosné	30	Drahá investice, personál
Pletysmografie	± 2,7-3,7	Horší - přístroj ve spec. laboratoři, nepřenosné	5	Drahá investice, personál
Měření kožních řas	± 3,5	Klidné místo, přenosný kaliper	<5	Malá investice do kaliperu, zaučení
Bioelektrická impedance	± 3,5	Klidné místo, víceméně přenosný přístroj	<5	Investice do přístroje a software, zaučení
Dual - Energy -X-ray - Absorpciometry	± 1,8	Velmi náročné zařízení ve speciálním centru, nepřenosné	5-10	Velmi vysoká investice do laboratoře a systému, personál
Computed tomography	není stanovena	Velmi náročné zařízení ve speciálním centru, nepřenosné	~30	Velmi vysoká investice do laboratoře a systému, personál

Tab.: Srovnání metod ke stanovení tělesného složení. Výběr z Raven PB et al. (2013). Exercise physiology and integrated approach. International editidion. United States: Wadsworth Cengage Learning.

Kolektiv vedený prof. Pařízkovou, naší špičkovou expertkou na určování tukové složky prostřednictvím kaliperace, v nedávné studii (2012) opět použil pro posuzování adipozity měření tloušťky kožních řas.

Máček M a Máčková J ve své moderní publikaci (2011) považují za přesné podvodní vážení. Pro sportovní praxi doporučují měření kožních řas kaliperem. Bioelektrickou impedanci nepovažují za vhodnou pro rychlé orientační vyšetření, protože výsledek je závislý na hydrataci.

Kapitola Surface anthropometry autorů Stewart AD a Eston R. (2007) má své místo ve velmi uznávané a používané publikaci Sport and exercise physiology testing. Je zde explicitně vyjádřena důvěra v prezentované metody, založené na měření tělesných rozměrů.

Kinkorová a Heller (2007) ověřovali využitelnost antropometrických parametrů pro odhad tělesného složení u dětí. Objevili těsné vztahy mezi komponentami somatotypu a kožními řasami na jedné straně a množstvím tělesného tuku (%) podle DEXA na straně druhé.

Graves JE et al. (2006) se také vyjadřují ke standardizovaným metodám. Podle nich jejich výhodou je to, že nejsou drahé. Přiklánějí se k názoru, že tělesné rozměry mají lepší vztah k velikosti kostry než k tělesnému tuku a proto nejsou často používány k predikci tělesného složení.

Naše dlouhodobě uznávané odbornice Riegerová J, Přidalová M a Ulbrichová M (2006) ve své poslední publikaci Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu uvádějí Matiegkovy rovnice jako první metodu odhadu tělesného složení. Je založena na měření tělesných rozměrů.

V druhém vydání (2005) praktické publikace Introduction to athletic training autorů Hillman SK, Perrin DH jsou důvody a návody k vyšetřování sportovců. Doporučují používat somatometrické parametry.

Bellisari A a Roche AF (2005) v závěrech své kapitoly v publikaci Human body composition píší: „ ... anthropometry may be considered old-fashioned because it has been used for a long time, but it is far from obsolete“ (Použití antropometrie může být považováno za starosvětskou dvornost, protože je používána již velmi dlouho, ale je vzdálena překonání.)

Z vlastní dlouholeté zkušenosti mohu říci, že nevýhodou bioimpedančních metod je určitá nestabilita a tedy i nespolehlivost výsledků. Ta je asi způsobena krátkodobými endogenními i exogenními změnami vodivosti kůže. Výsledky standardizovaného měření tělesných rozměrů je stabilnější - spolehlivější a přibližně stejně přesné. Finanční náklady a mobilita jsou nižší nebo srovnatelné.

Nebyla nalezena studie, přinášející jasné argumenty o tom, že by bioimpedanční metody přinášely správnější, přesnější a spolehlivější výsledky ve srovnání se somatometrií. Nejsou tedy pádné důvody proti výpočtu složek těla z tloušťky kožních řas, obvodů a šířek kostí.

Závěry odpovědi na otázky:

Klasické antropometrické postupy pro dohad tělesného složení a somatotyp u sportovců, založené na měření tloušťky kůže, šířek kostí a obvodů, jsou ve srovnání s elektroimpedančními metodami velmi staré, mají srovnatelnou přesnost a lepší stabilitu a spolehlivost výsledků.

Ve srovnání s náročnějšími laboratorními metodami (DEXA, CT, NMR, podvodní vážení) mají finanční, personální a technické výhody. Jsou bezpečné, mobilní a snadněji dostupné.

Proto ještě nejsou překonané a jsou vhodné k použití.

Reference

1. Bellisari A a Roche AF (2005). Anthropometry and ultrasound. In: Human body composition. Heymsfield SB et al. (eds.). Champaign: Human Kinetics. 109-127.

2. Graves JE et al. (2006). Anthropometry and body composition measurement. In: Physiological assessment of human fitness. Maud JM, Foster C (eds.) Champaign: Human Kinetics. 185-225.

3. Hillman SK, Perrin DH. (2005). Introduction to athletic training. Champaign: Human Kinetics.

4. Kinkorová I a Heller J (2007). Využitelnost antropometrických parametrů pro odhad tělesného složení u dětí. Med Sport Boh Slov, 16: 40-47.

5. Máček M, Máčková J. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén.

6. Pařízková J a kol. (2012). Sekulární změny adipozity a pohybových schopností v předškolním věku. Med Sport Boh Slov 21, 67-75.

7. Raven PB et al. (2013). Exercise physiology and integrated approach. International editidion. United States: Wadsworth Cengage Learning.

8. Riegerová J, Přidalová M a Ulbrichová M (2006). Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. Olomouc: Hanex.

9. Stewart AD a Eston R. (2007). Surface anthropomnetry. In: Sport and exercise physiology testing. Guidelines. Vol. I - Sport testing. Winter EM et al. (eds.). London/New York: Routledge. Taylor Francis Group. 76-83.