Osobnosti projektu

MUDr. Barbora Zuchová je s dětmi v pohodě

Díky projektu Na Hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě si MUDr. Barbora Zuchová k roli lékařky a tiskové mluvčí Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje přibrala ještě roli scénáristky. MUDr. Zuchová je odbornou garantkou metodického materiálu Úrazy vysokým napětím a v celorepublikovém projektu (Na Hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě) zaštiťuje kapitolu Základy kardiopulmonální resuscitace, jejíž součástí jsou videa správných postupů při resuscitaci. V našem rozhovoru se zmínila nejen o natáčení, dětské úrazovosti v Jihomoravském kraji a šancích projektu tato čísla napravit, ale i novém dění v projektu Rozmístění AED v Jihomoravském kraji.

Pro projekt Na Hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě připravujete kapitolu Základy kardiopulmonální resuscitace, jejíž součástí budou videomateriály o resuscitaci podle nových doporučení Guidelines 2010. Nejedná se však o první materiály tohoto typu, které jste připravovala. Co tomuto projektu předcházelo?

Před několika lety vznikly na Fakultě sportovních studií obdobné materiály s tématikou resuscitace, a to jako součást mojí závěrečné bakalářské práce. Jednalo se o problematiku výuky kardiopulmonální resuscitace podle tehdejších Guidelines 2005 a my jsme už tenkrát, i když amatérsky, natočili videa resuscitace podle těchto doporučení. Videa a materiály měly celkem úspěch, dodnes se využívají při výuce, a to nejen na Fakultě sportovních studií.

Čím byla Vaše práce odlišná od ostatních výukových materiálů o resuscitaci?

Zejména nám šlo o to, aby byly scény hodně reálné. Nechtěli jsme točit videa tak, jak bývá u resuscitací zvykem, a to ve sterilním prostředí se sterilní figurínou, ke které přijde osoba a začne ukazovat správnou techniku. Chtěli jsme resuscitaci zasadit do reálného prostředí a už tenkrát jsme spolupracovali se Záchranou zdravotnickou službou, což posílilo celkový psychologický efekt. V jednom videu například šlo o člověka, který jde po ulici, zkolabuje, dojde u něj k srdeční zástavě a nějaký svědek ho resuscituje a na přivolanou záchranu záchranka opravdu na místo dojíždí. Právě díky příběhu lidé získají k dané situaci bližší vztah a je větší pravděpodobnost, že si něco zapamatují.

V čem jsou tedy videa Guidelines 2010 nová?

Teď jsme o kousíček dál a chceme to natočit pořádně a opravdu se soustředíme na každý krok. Kromě vyučujících z Fakulty sportovních studií, záchranářů Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a profesionálního natáčecího štábu se na natáčení podílí také množství odborných lékařů, se kterými konzultujeme veškeré resuscitační postupy, aby to bylo úplně přesně, jak má být. Velkým plus je také fakt, že projekt Na Hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě a zejména pak materiály o kardiopulmonální resuscitaci získaly garanci České resuscitační rady a díky tomu získají na závažnosti a významnosti.

Natáčecí štáb, Zdeňka Kubíková, odborná manažerka projektu a Barbora Zuchová (uprostřed) při natáčení záchrany tonoucího dítěte.

Pro koho jsou materiály určeny?

Naše materiály jsou o laické první pomoci – tzv. basic life support, takže o základní záchraně života pro všechny. I lékař, který bude resuscitovat v terénu a nebude mít žádné vybavení, bude víceméně provádět laickou první pomoc. Primárně jsou však tyto materiály určeny hlavně pro učitele, jak je smyslem celého projektu, a díky tomu je pak míra dopadu ta nejširší veřejnost.

Jak je na tom česká laická veřejnost se znalostí postupů neodkladné resuscitace? Poskytne náhodný kolemjdoucí první pomoc nebo se spíše spolehne na vysokou úroveň ZZS?

Ono to je jedno s druhým, zavolat ZZS totiž bohužel nestačí. Pokud u člověka dojde k náhlé zástavě oběhu, člověk je v bezvědomí, nedýchá a nefunguje mu krevní oběh, tak je to otázka času. Od první minuty narůstá pravděpodobnost postižení mozku, po pěti minutách výrazně odumírají mozkové buňky a postupně klesá šance na přežití. Takže i když se po příjezdu sanitky podaří obnovit životní funkce, šance, že se postižený člověk opět vrátí do kvalitního života, je opravdu mizivá. Tuto část záchrany nemůže suplovat ani kvalitně fungující záchranná služba. Proto je kladen důraz na proškoleného laika, který na místě de facto rozhoduje o tom, jestli postižený přežije nebo ne.

Dá se odhadnout nějaký trend v této oblasti?

Moje osobní zkušenost ze záchranky je, že v poslední době se znalost resuscitace pomalu zlepšuje. Lidé mají zájem o tuto problematiku. Často se ale bojí, což je mnohdy dáno také nepravdivými dogmaty o první pomoci, která bohužel stále existují. Například se „radilo“ přišpendlit jazyk sichrhajckou. Bohužel často lidé nechají pacienta v bezvědomí sedět, případně mu podloží hlavu batohem nebo polštářem. Taková je někdy realita, ale nutno říct, že lidé se snaží pomoci, ale neví, jak a zároveň se bojí, aby neublížili.

Může se laická veřejnost někde blíže seznámit se postupy resuscitace a první pomoci? Připravujete nějaké akce pro veřejnost, jako je například Dětský den krtka s hrochem, na kterém se podílí Fakulta sportovních studií, nebo Světový den první pomoci?

Zdravotnická záchranná služba dělává spoustu akcí během roku a samozřejmě je jich nejvíce kolem dětského dne. Jde o různé prezentace a ukázky činnosti záchranné služby a hlavně se snažíme o to, aby si co největší množství lidí resuscitaci vyzkoušelo. Jedna věc je se na resuscitaci dívat nebo o ní slyšet na přednášce, ale na figurínu je potřeba si sáhnout. Záchranná služba teď připravuje přímo kurzy první pomoci pro veřejnost, aby lidé měli možnost si ji někde vyzkoušet. Kurzy nebudou zaměřeny pouze na první pomoc a resuscitaci, ale například i na záchranu při dopravní nehodě a podobně.

Ve statistikách se na nelichotivé výši objevuje číslo úrazovosti dětí v České republice a celých 26% z nich se stane ve školách. Musí záchranná služba vyjíždět do škol často?

Záchranka do škol vyjíždí, ale zdaleka ne ke všem úrazům. Naše statistiky zahrnují jen ty opravdu vážné případy, což je jen vršek ledovce. Ve většině případů jde totiž o drobnější úrazy, a ty si řeší sama škola, případně rodiče, kteří odvezou dítě k lékaři sami.

S výukou první pomoci by se mělo začít v co nejútlejším věku (MUDr. Zuchová se synem).

Jihomoravský kraj je na druhém místě v nejvyšším počtu úrazů dětí ve školním prostředí. Jak hodnotíte cíl projektu Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě tato čísla napravit?

Mě se tento projekt opravdu líbí. Je vidět, že je za tím strašně moc práce a energie, a to od všech, kteří se na něm podílí. Obrovská výhoda tohoto projektu je hlavně v jeho globálním dopadu. Systematickou výukou se zajistí, jednak zkvalitní výuka na školách, ale její druhotný dopad může postihnout i širokou veřejnost. Velký důraz je kladen nejen na poskytování první pomoci při úrazech, ale také na jejich prevenci v kontextu jednotlivých sportů, což je opravdu ta nejdůležitější část, protože proč řešit jen úrazy, když můžeme řešit také to, jak jim předejít. Takže právě v globálnosti a pak hlavně v odbornosti tohoto projektu vidím jeho nejvyšší cenu, protože lidé a organizace, které na tomto projektu spolupracují, tvoří naprostou odbornou špičku. Tento projekt rozhodně má šanci.

Druhý projekt, na kterém s Fakultou sportovních studií spolupracujete, je Rozmístění AED v Jihomoravském kraji. Jedná se o pilotní projekt v brněnském regionu. V jaké fázi se tento projekt nachází?

My v současné době připravujeme rozmístění AED ze strany ZZS a ve spolupráci s fakultou, která tento projekt zaštiťuje. Analyzujeme, kde v Brně se AED již nacházejí. K našemu překvapení jsme zjistili, že je jich víc, než jsme si mysleli. Nejsou to desítky kusů, ale je potěšující, že v několika objektech se AED už nachází.

Kolik jste jich tedy napočítali?

Na Brno to vychází kolem patnácti kusů AED. V této fázi samozřejmě nemůžeme vyloučit, že nám některé unikly, protože mnohé soukromé zahraniční firmy mají ve stanovách, že musí mít AED na pracovišti. K těmto údajům se však my nedostaneme.

Když už tedy na některých místech defibrilátory jsou, nestačilo by jich jen pár dokoupit?

Větší veřejné objekty sice již defibrilátory mají, což je na jednu stranu příjemné zjištění, problém je ale ten, že se nejedná o žádné koncepční rozmístění. Pravděpodobnost, že se vám stane srdeční zástava v blízkosti zrovna těchto objektů, je však malá, protože jich je zatím opravdu málo. Momentálně tedy analyzujeme, kde AED jsou a hlavně, kde bychom je chtěli.

Dalším technickým pomocníkem při resuscitaci je tzv. Pocket CPR, přístroj navádějící ke správnému provádění masáže hrudníku.

Jaký by měl být konečný počet defibrilátorů v Brně?

Přesná čísla ještě nejsou stanovaná, teď teprve počítáme. Nefunguje to tak, že si vymyslíme množství a hotovo. V další fázi musíme jednat o tom, zda je toto množství reálné i vzhledem k financování projektu. Nejdříve tedy vytipováváme místa s největší koncentrací lidí, to znamená obchodní centra, divadla, sportovní stadiony, soudy nebo veřejné instituce. Z tohoto pak vycházíme a snažíme se město zasíťovat tak, aby byly defibrilátory dostupné, jejich rozmístění logické a celý systém zároveň efektivní.

Bude se jednat o systém podobný těm, které jsou běžně používané v zahraničí?

Myslím si, že v České republice ještě není doba, abychom měli AED veřejně přístupné na ulicích, tak jako v zahraničí. Obávám se, že český národ ještě nemá takovou mentální úroveň, aby tam defibrilátory zůstaly. Lidé nejdřív musí pochopit, že to je k dobré věci, k záchraně života a ne k obživě. Myslím si, že bychom to tímto způsobem neuhlídali, takže se snažíme systém vymyslet tak, aby byl aplikovatelný na naši společnost.

Jak tedy bude systém fungovat?

Hlavní myšlenkou projektu je napojení systému externích defibrilátorů na operační středisko ZZS. Bude to vypadat tak, že místní záchranná služba bude mít přesnou mapu, kde se tyto přístroje nachází. To bude obrovská výhoda, protože dojde k propojenosti, když někdo zavolá záchranku, že tam někoho resuscituje, operátorka přesně bude vědět, kde je nejbližší AED. Je to trochu princip tzv. first respondera, jehož cílem je dostat AED k postiženému člověku dřív, než dojede záchranka.

Kdy by měl být tento projekt realizován?

V současné chvíli jsme ve fázi přípravy. V momentě, kdy budeme schopni přesně říct počet defibrilátorů, pak bude na sponzorovi, jestli toto bude akceptovat nebo ne. Od toho se pak bude projekt odvíjet dál.

Mockrát děkuji za rozhovor.

Jana Stará

Foto: projektový archiv z natáčení, archiv MUDr. Zuchové