Turistika je dle Vyškovského (1997) faktorem tělesné a duševní hygieny, zdravotní prevence i prostředkem výchovy. Pokud budeme brát v potaz rozdíl mezi turistikou a cestovním ruchem, je v turistice značný podíl aktivní pohybové složky. Její realizace je situována do volného času. Jako volnočasová aktivita má hlavní cíl především ve vnímání okolí a přírodních a kulturních krás. Tím je charakteristický druhotný, nicméně velmi důležitý cíl - zdravotní. Jelikož námaha není svým primárním cílem výkonnostní nebo vrcholová, přiměřenost pohybového zatížení zaručuje šetrnost k pohybovému systému. Jistá úroveň pohybových dovedností a schopností však zaručuje úplné vnímání a prožitek z pozorování okolního prostředí. Na druhou stranu je zde otázka vnějšího prostředí. To může na člověka působit pozitivně v případě optimálních okolností. V případě negativních vlivů, jako například náhlá bouřka na vysokohorském výletě nebo změna teplot, soustavný déšť, sesuv půdy atd., pak mohou například linii příjemného vjemu narušit.
Podle Vyškovského (1997) je turistika součástí tělesné kultury, společně s následujícími:
- tělesná výchova
- sport
- pohybová rekreace
- turistika
- rehabilitace pohybem
- pohybové umění
Sporty v přírodě jsou taktéž ovlivněny přírodním prostředím a jeho proměnlivostí. Mezi tyto sporty můžeme řadit všechny outdoorové sporty, čili sporty, které se primárně provozují ve venkovním prostředí, jako například: terénní běhy, lyžování, orientační běh, horolezectví, skoky na lyžích, biatlon, snowboarding, triatlon, cyklistiku, kanoistiku a vodní sporty jako např. windsurfing, jezdectví, bruslení, sportovní letectví, golf, plavání, survival a řada dalších. Díky proměnlivosti prostředí se technické vybavení podílí na vývoji řady průmyslů – oděvní, spotřebitelský.
