Převzato od prof. Hendla, http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/typy_vyzkumu.htm
Neexistuje úplně jednotná terminologie pro označování metodologie v magisterských a disertačních pracích speciálně a výzkumných pracích obecně. Klasifikace, kterou předkládáme, je provizorní a netýká se prací z oblasti umění a filosofie. Vycházíme z analýzy učebnic o výzkumných metodologiích, kterou provedli Mauch a Birch (1998). Zjistili, že každá učebnice obsahuje popis obvykle vždy několika typů výzkumných metodologií, které jejich autoři považují za podstatné. Komparace ukázala, že autoři se shodli pouze na dvou společných a každá ze zkoumaných publikací obsahovala aspoň jednu metodologii, která nebyla v těch ostatních. Výsledkem této komparace je upravený seznam 20 typů identifikovaných metodologií spolu s jejich charakteristikou. Každá z uvedených metodologií může být použita při zpracování závěrečné práce a jistě existují další typy. V jedné výzkumné práci se mohou navíc uplatnit dvě nebo více metodologií najednou. Jedna metodologie může také používat procedury jiného přístupu. Například evaluační studie (typ 6) může mít kvalitativní charakter (typ 19). Názvy metodologií se liší v různých vědních oborech. Předložená klasifikace nevychází z teorie vědy a poznání, nýbrž se opírá o metodologie, které se skutečně používají v praxi vědeckého zkoumání.
1. typ: Metodologická studie. Tyto studie zkoumají nové přístupy (metody) a jejich potenciální přednosti proti současným přístupům (metodám). Obsah studie může tvořit měření, pozorování, organizování, zobrazování a komunikaci. takové studie často využívají vývojové nebo evaluační procedury.
Příklad:
a) Výhody a nevýhody meta-analýzy při posuzování přínosu výzkumu z minulosti.
b) Longitudinální versus průřezové studie věkových kohort při zkoumání vývoje osobnosti.
c) Návrh nové procedury měření.
2. typ: Případová studie. Rozbor stavu, vývoje a interakcí s prostředím jednoho nebo více jedinců, skupin, komunit a institucí, operačních jednotek, ale i programů, které se pozorují, dokumentují a analyzují, aby se popsaly a vysvětlily jejich stavy a vztahy k interním a externím ovlivňujícím faktorům (Hendl, 1999).
Příklady:
a) Případová studie způsobu přijímání studentů na určitou fakultu.
b) Vývoj kognitivních funkcí třech autistických dětí.
c) Obnovení a vývoj Sokola po roce 1989.
3. typ: Komparace. Zkoumají se dvě nebo více existujících situací, aby se zjistily typy, stupeň a příčina jejich podobnosti a rozdílnosti.
Příklady:
a) Kurikula, které se vyučují na vysokých školách kinantropologického typu v různých zemích.
b) Rozdíly v chování dětí a dospělých při reakci na ohrožení rodiny.
4. typ: Korelačně-prediktivní studie. Studují se korelace mezi určitými fenomény (proměnnými) a provádí interpretace vztahů. Tyto studie zahrnují určení, kolik variace v závisle proměnné je vysvětleno variací jedné nebo více nezávislých ovlivňujících faktorů. Zjištěných vztahů se využívá pro provádění predikce.
Příklady:
a) Vztah mezi velikostí rodiny a věkem jejich členů k rozsahu využívání zdravotnických služeb.
b) Vztah mezi socio-demografickými parametry rodičů a způsobem a intenzitou pohybových aktivit jejich dětí.
5. typ: Experiment. Jedna nebo více nezávisle proměnných se cíleně manipulují a pozoruje se efekt na cílovou (závisle) proměnnou. Výsledky se vysvětlují pomocí nějaké teorie nebo se tato teorie testuje. Uplatňuje se randomizace do skupin (např. do skupin s intervencí a bez intervence).
Příklady:
a) Redukce úzkosti pomocí pohybového programu.
b) Efektivita terapeutických postupů.
6. typ: Evaluace. Předpokládá se, že se provádí nějaký program nebo projekt určitým způsobem a s určitými cíli. Výzkum je zaměřen na popis aktuálního průběhu a určení toho, zda se daných cílů dosahuje a které další efekty jsou přítomny. Existuje mnoho modelů evaluačního výzkumu (Hendl, 1999).
Příklady:
a) Efekt programu pro mentální rozvoj pro postižené nějakým handicapem.
b) Vliv protidrogového programu.
c) Efektivita rehabilitačního poradenství.
7. typ: Vývojové studie. Zkoumání změn v čase jednoho nebo několika veličin nebo fenoménů.
Příklady:
a) Počítač a růst informací: vývojová studie.
b) Vývoj schopností se písemně vyjadřovat.
8. typ: Analýza trendů. Zkoumají se fenomény, které se mění v čase, aby se identifikoval směr a velikost trendu, provádí se interpretace a predikce.
Příklady:
a) Vývoj rekordních výsledků v dané disciplíně.
b) Vývoj množství sportovišť v dané oblasti.
9. typ: Dotazování na postoje. Zkoumá se, popisuje se a interpretuje chování, názory a intence specifické skupiny lidí.
Příklady:
a) Stravovací preference hospitalizovaných jedinců podle rodu, věku a regionu.
b) Politické a sociální názory učitelů tělesné výchovy.
10. typ: Stav (status). Zkoumá se reprezentativní nebo specifikovaná skupina, aby se zjistily charakteristiky objektu pozorování.
Příklady:
a) Zaměstnanost specifikované skupiny obyvatel.
b) Vzdělání, povinnosti, aktivity a vnímání stavu trenérů mládežnických družstev.
11. typ: Explorace. Zkoumání relativně neznámé oblasti za účelem vyhledání nebo podrobnějšího popsání objektů nebo fenoménů obvykle s cílem jim lépe porozumět.
Příklady:
a) Charakteristika jazykového projevu v definované komunitě sportovců.
b) Chování kovů za teplot, které s blíží nule.
12. typ: Historická studie. Jedinci, instituce, komunity a aktivity se zkoumají s cílem rekonstruovat přesně a nestranně minulost, pokusit se o interpretaci a vliv na současnost nebo testovat určitou hypotézu..
Příklady:
a) Vliv myšlenek Coubertina na vývoj olympijského hnutí.
b) Původ a status sokolského hnutí.
13. typ: Modelování. Návrh systému, který představuje zobrazení přirozeného systému do systému umělého. Zahrnuje zkoumání adekvátnosti modelu a jeho využití pro zkoumání přirozeného systému.
Příklady:
a) Biomechanické modely pro zkoumání pohybu lidského těla.
b) Matematické modely pro zkoumání ekonomických systémů.
14. typ: Návrh a demonstrace. Návrh, popis a zdůvodnění nových systémů v ekonomice, školství nebo ve zdravotnictví, návrh výchovných programů, instrukčních materiálů, způsobu monitorování nemocnosti, návrhy terapií, návrh obecného typu tréninkového plánu atd.. Tento typ je doprovázen minimálně formativní evaluací.
Příklady:
a) Návrh kurikula pohybové výchovy pro děti od jednoho do tří let.
b) Návrh tréninku s cílem zvýšit výbušnou sílu pro určitý typ sportu a sportovce.
15. typ: Meta-analýza. Procedura pro kombinování výsledků výzkumu o měřených veličinách nejistého typu, pochopení jejich variace a určení možné průměrné velikosti efektu. Získá se zpracováním výsledků z příslušné literatury a testováním hypotéz.
Příklady:
a) Vliv pohybových aktivit na zdraví.
b) Hodnocení a zkoumání výsledků posuzování určité terapie různými týmy.
c) Jaká je evidence, že znečištění vzduchu ovlivňuje - zvyšuje incidenci určitého onemocnění.
16. typ: Review a syntéza. Kvalitativní přehled znalostí v dané oblasti a pokus o syntézu s určitým zaměřením.
a) Vývoj znalostí o vlivu sportu na socializaci jedince. Vyznačení dobře a málo probádaných úseků a pokus o teoretickou syntézu.
b) Dosavadní přístupy k léčbě dané nemoci. Doporučení pro praxi. Vyznačení slabých míst a doporučení směrů dalšího zkoumání.
17. typ: Teoretické studie. Navrhuje se a rozvíjí teoretické, úsporné a výstižné vysvětlení určité třídy fenoménů.
Příklady:
a) Teorie intelektuálního rozvoje.
b) Teorie motorických programů.
18. typ: Analytická práce. Shromažďují se určité množiny dat (dokumenty) nebo se provádějí studie s cílem rozpoznat a vysvětlit principy, které mohou řídit určitá jednání a akce. Speciální podtypy zahrnují mikro- a makro-analýzy a rozbor politických opatření.
Příklady:
a) Zvládání extrémních typů lidského jednání na pohotovostních odděleních v nemocnicích.
b) Zaměstnávání handicapovaných středoškoláků v ekonomicky slabé oblasti.
19. typ: Kvalitativní studie. Jedná se o obecný styl nebo formu výzkumu spíše než o specifickou metodologii. Ve skutečnosti kvalitativní výzkum využívá mnoho metodologií a přístupů, které mohou být využity výzkumy jiných typů.
Příklad:
a) Zkoumání vývoje názorů fyzioterapeuta na spokojenost se svojí profesí a míry uplatnění získaných znalostí pomocí hloubkových rozhovorů malého počtu jedinců provedených rok po zakončení studia a opakovaných po určité době.
20. typ: Kvasiexperiment. Srovnávají se skupiny, přičemž alokace nebyla provedena randomizací. Je možná pouze částečná kontrola porušení interní validity. Nalézá uplatnění v situacích, v kterých není možné provést pravý experiment z ekonomických nebo etických důvodů.
Příklady:
a) Všechny příklady uvedené u 5. typu (Experiment). V těchto případech však nemůžeme realizovat některé předepsané procedury svázané s pravým experimentem.