Sportovní trénink
Sportovním tréninkem ovlivňujeme výkonnost sportovce. Z pohledu fyziologie chápeme sportovní trénink jako proces adaptace na zatížení – přizpůsobení se organismu sportovce na zvýšenou tělesnou zátěž. Jedná se jak o strukturální, tak i funkční přizpůsobení jednotlivých orgánových soustav. Díky těmto adaptacím dochází k rozvoji pohybových schopností.
Superkompenzace
Jedná se o zvýšenou úroveň energetického potenciálu v důsledku předchozího zatížení, v souvislosti s tím také zvýšená funkční úroveň organismu (obr. 23).
Obrázek 23 Superkompenzace
Zásady optimálního tréninkového zatížení
Efektivní sportovní trénink musí dodržovat základní zásady. Jedná se o propojení základních vlastností zatížení jako je objem, intenzita a délka zotavení (obr. 24).
Tréninkový objem - délka a frekvence tréninku.
Intenzita tréninku – úsilí při dané pohybové činnosti (míra zatížení svalů a transportního systému).
Délka zotavení – čas mezi tréninkovými jednotkami.
Vysoce intenzivní trénink s menším objemovým zatížením rozvíjí svalovou rychlost a sílu. Zatímco trénink nižší intenzity s velkým objemovým zatížením rozvíjí aerobní kapacitu, resp. vytrvalost.
Obrázek 24 Model optimálního tréninku
Tréninkový cyklus
Makrocyklus – příklad ročního tréninkového cyklu: přípravné období, předzávodní období, závodní období, přechodné období – obr. 25
Mezocyklus – příklad 1 měsíce (4 týdny)
Mikrocyklus – příklad 1 týdne (7 dní)
Obrázek 25 Podíl jednotlivých tréninkových období v makrocyklu
Adaptace organismu na anaerobní (silově-rychlostní) trénink
Adaptace organismu na silový trénink:
Organismus během silového tréninku zvyšuje svoji anaerobní kapacitu, zvyšuje se aktivita myokinázy. Dochází především k hypertrofii rychlých svalových vláken.
Adaptace organismu na rychlostní trénink:
Po rychlostním tréninku se zvyšuje obsah a utilizace ATP a CP. Stejně jako po silovém tréninku i v tomto případě dochází k hypertrofii rychlých svalových vláken. Rychlostně-vytrvalostní trénink zvyšuje aktivitu glykolytického systému a s tím se zvyšuje utilizace glykogenu.
Adaptace organismu na aerobní (vytrvalostní) trénink
Trénink zaměřený na rozvoj vytrvalosti zvyšuje ve svalu počet mitochondrií a sval je lépe prokrven (kapilarizace svalů). Také se zvyšuje aerobní kapacita, zvyšuje se hladina svalového glykogenu, zvyšuje se aktivita lipázy a dochází ke zvýšení aktivity enzymů dýchacího řetězce. Dochází k hypertrofii pomalých svalových vláken, ale tato hypertrofie není tak výrazná jako u rychlých svalových vláken.