Volejbal je neinvazivní sportovní hrou síťového typu, ve které se utkávají dva týmy po šesti hráčích, kteří ovládají míč částmi svého těla. Střídají se zde úkoly útočné i obranné a jedinou herní akcí můžeme body jak získat, tak i ztratit. Trvání utkání je dáno ziskem stanoveného počtu bodů v setech a dosažením určeného počtu vítězných setů.
Volejbal je jedním z nejrozšířenějších sportů na světě. Zabývají se jím a baví miliony lidí nejrůznějších věkových kategorií. Kdo se volejbal naučí v mládí, může jej na přiměřené úrovni hrát až do pokročilého věku. Volejbal v sobě spojuje prvky individuální dovednosti a týmové spolupráce, tvořivost s disciplínou a kázní, vypjaté úsilí při dynamické námaze s prvky zábavy a radostného uspokojení ze zvládání obtížných situací a dosahování úspěchů. Náročnost volejbalové hry můžeme přizpůsobit úrovni, na které chceme provozovat, a to od hry přinášející radost z aktivního pohybu a ovládání míče, až po profesionální úroveň ligových soutěží a mezinárodních mistrovských soutěží. Mezinárodní pravidla předpokládají hru šestičlenných mužských či ženských týmů, ale existují i různé modifikace hry co do počtu hráčů, jakož i utkání smíšených družstev (Císař, 2005).
Historie volejbalu
Z písemných pramenů různých kontinentů (S. Ameriky, J. Ameriky, Asie, Evropy) se dozvídáme, že autorem volejbalu je ředitel holyokské koleje, prof. tělesné výchovy W. G. Morgan. Chtěl nahradit méně emocionální gymnastická cvičení nenáročnou a přitažlivou formou tělocvičné činnosti. V tělocvičně, kterou rozdělil tenisovou sítí (výška asi 183 cm) na dvě poloviny, nechal studenty odbíjet basketbalový míč z jedné poloviny na druhou. Volejbal vznikl r. 1895 ve Springfieldu v Massachusetts (USA). Původní název „minonette“ byl v r. 1896 při předvedení této nové hry ředitelům ZMCA přejmenován na to volley the ball. Těžký basketbalový míč pro hru nevyhovoval a ve zkoušce neobstála ani samotná gumová duše. Morgan dal zhotovit první volejbalový míč podle speciálních propočtů a odstranil důležitou překážku v dalším rozvoji volejbalu. Od r. 1896 dostává volejbal herní strukturu v podobě pravidel hry, které uveřejňuje J. J. Cameron.
Obr. 60 Začátky rozvoje volejbalu
V našich zemích se volejbal začíná rozvíjet až po první světové válce. Patří tedy mezi relativně mladé sporty. Jedním z předních propagátorů volejbalu byl J. A. Pipal, který od r. 1919 působil v Praze jako ředitel YMCA (Young Mens Christian Association). V roce 1921 YMCA ustanovila první volejbalovou organizaci u nás – Volejbalový svaz (Kaplan, 1987).
Rok 1921 je uváděn jako počátek organizovaného hraní volejbalu u nás. Volejbal dostal český název „Odbíjená“ a v roce 1924 se stal součástí ČVBS (Český volejbalový a basketbalový svaz). K velkému rozvoji prospělo zařazení k výuce na školách a Česká obec Sokolská. ČVBS v roce 1944 vydává pravidla volejbalu. V roce 1946 došlo k odloučení volejbalu od ČVBS a byl založen ČVS (Český volejbalový svaz) pod vedením předsedy Jiřího Havla.
Mezinárodní volejbalová federace – Fédération Internationale de Volleyball (FIVB) – měla svůj ustavující kongres v roce 1947 v Paříži. Sídlo má ve Švýcarském Lausanne. Členství ve FIVB mělo začátkem roku 2004 celkem 218 národních federací. První MS mužů se konalo v roce 1949 v Praze (na upraveném venkovním tenisovém hřišti), první MS žen roku 1952 v Moskvě. V posledních letech se MS dospělých uskutečňují jednou za 4 roky, vždy v sudých letech mezi OH. MS mají rovněž kategorie juniorů a juniorek (do 18 let), kadetů a kadetek (do 16 let) ve dvouletých intervalech. Pro nejlepší reprezentační mužská družstva je každoročně organizována prestižní a finančně dobře dotovaná dlouhodobá soutěž World League. Obdobou soutěže World Grand Prix mají také ženy. FIVB je členem IOC a od roku 1964 je do programu OH zařazována pravidelně soutěž pro muže i ženy (Táborský, 2004).
Základní pravidla volejbalu
Charakteristika hry
Volejbal hrají dvě družstva na hřišti rozděleném sítí. Ve hře musí být vždy šest hráčů každého družstva, které může v jednom setu uskutečnit maximálně šest střídání. Kromě tzv. libera, který může vyměnit kteréhokoliv hráče zadní řady kolikrát chce a není to započítáno do střídání družstva.
Utkání se hraje na 3 vítězné sety (některé zápasy pouze na 2 vítězné sety), to znamená, pokud má družstvo 3 sety, vyhrává. Jednotlivé sety se hrají na 25 bodů (kromě 5. setu ten se hraje pouze na 15 bodů). V případě nerozhodného stavu 24:24 se ve hře pokračuje, dokud není dosaženo dvoubodového rozdílu. Účelem hry je poslat míč přes síť na zem do pole soupeře a zabránit soupeřově snaze o totéž. Družstvo má právo na tři odbití (a to i po doteku bloku), aby vrátilo míč k soupeři.
Hřiště
Hřiště je obdélník o rozměrech 18 x 9 m obklopený volnou zónou, která je na všech stranách minimálně 3 m široká. Síť je umístěna svisle nad střední čarou a její horní okraj je ve výšce 2,43 m pro muže a 2,24 m pro ženy. Sloupky, na kterých je síť připevněna, jsou umístěny ve vzdálenosti 0,5 - 1,0 m na vnější straně od postranních čar. Jsou vysoké 2,55 m a nastavitelné.
Míč musí být kulatý, s povrchovou vrstvou zhotovenou z měkké kůže nebo ze syntetické kůže a uvnitř s duší z gumy nebo jiného podobného materiálu. Jeho barva může být jednotně světlá nebo kombinací barev.
Hra
Samotná hra začíná podáním, které se provádí ze zadní podávající čáry. Po úderu do míče při podání se mohou hráči přemísťovat a zaujímat jakékoliv postavení ve svém poli. Pokud družstvo, které podává, získá bod, podávající hráč může znovu podávat. Pokud však získá bod soupeř, družstvo dříve než uskuteční podání, postoupí dle pořadí postupu. Hráč, který postoupí z postavení 2 (přední-pravý) do postavení 1 (zadní-pravý), bude podávat. Při přehození sítě má družstvo na zpracování a připravení následného útoku 2 nahrávky na vlastní polovině, při 3. dotyku s míčem musí družstvo přehazovat míč na soupeře. Tato tři odbití mají i po doteku vlastního bloku. Toto přehazování pokračuje tak dlouho, dokud se míč nedotkne hřiště, není "aut" nebo se družstvu nepodaří vrátit jej povoleným způsobem. Družstvo mající míč na své straně se snaží, aby při třetím odbití smečovalo (prudký útočný úder) na zem soupeře a tím získalo bod. Pokud družstvo nezasmečuje, snaží se zahrát míč do volného místa na soupeřovu stranu hřiště tak, aby mu znepříjemnilo rozehrávku, nebo aby získalo bod za dopad míče na hřiště soupeře. Pokud však toto přehození nebo smeč dopadne mimo soupeřovo hřiště nebo do sítě získává bod a podání soupeř. Bránící tým, který nemá v držení míč, může blokovat soupeřovu smeč tak, že vyskočí těsně u sítě pažemi vztaženými proti síti. Po doteku bloku má mužstvo stále 3 doteky (odbití). Ve druhém setu začíná podávat družstvo, které v předchozím setu nepodávalo jako první.
Nejčastější chyby ve hře
Toto jsou nejčastěji se objevující chyby při hře, při kterých soupeř získává bod.
· hráč se dotkne sítě
· hráč překročí střední čáru do soupeřova pole
· hráč nese, hází nebo táhne míč
· hráč se dopustí dvojdotyku
· hráč při podání přešlápne zadní čáru hřiště
· hráč zadní řady blokuje
· družstvo hraje míčem počtvrté
· míč se dotkne nebo přeletí síť za svislými bočními anténkami
PLÁŽOVÝ VOLEJBAL - BEACH VOLEJBAL
Plážový volejbal (beach volleyball) je atraktivní míčový sport, který se vyvinul z klasického šestkového volejbalu. Od doby svého vzniku si získal ve světě mnoho příznivců, z toho důvodu byl zařazen mezi sporty konající se na letních olympijských hrách. Většina pravidel je převzata z pravidel klasického volejbalu, objevují se zde ale některé odlišnosti. Např. družstvo je tvořeno pouze dvěma hráči a velikost hřiště je menší. (http://www.beachvolleyballbohumin.cz/beachvolleyball)
Charakteristika hry
Beachvolejbal je sport hraný dvěma družstvy o dvou hráčích na pískovém hřišti rozděleném sítí. Míč může být zahrán jakoukoliv částí těla. Účelem hry je poslat míč povoleným způsobem přes síť na zem do pole soupeře a zabránit soupeři udělat totéž. Míč je uveden do hry podáním. Podávající udeří míč jednou rukou nebo paží tak, aby přeletěl nad sítí do pole soupeře. K vrácení míče do pole soupeře má družstvo právo použít tři odbití. Hráči není dovoleno odbít míč dvakrát po sobě (vyjma po bloku a při prvním doteku). Rozehra pokračuje tak dlouho, dokud se míč nedotkne země, je „mimo" nebo se jej družstvu nepodaří vrátit povoleným způsobem. V beachvolejbalu získává bod pouze podávající družstvo (vyjma v rozhodujícím setu). Vyhraje-li přijímající družstvo rozehru, získává právo podávat (v rozhodujícím setu také bod); toto se nazývá ztráta.
Při ztrátě musí dojít ke změně podávajícího hráče (http://beach.cz/o-beach-volejbalu/pravidla/).
Tabulka 1 Přehled herních činností, kombinací a systémů hry ve volejbale
|
|
Převážně zaměřené na plnění herních úkolů v |
Zaměřené na plnění herních úkolů v útoku i v obraně |
||
|
útoku |
obraně |
|||
|
Herní činnosti jednotlivce |
- podání |
- vybírání míče |
- blokování |
|
|
- přihrávka |
- vykrývání |
|||
|
- nahrávka |
||||
|
- útočný úder |
||||
|
Herní kombinace |
- s nahrávačem stojícím u sítě |
- postavení proti útočnému úderu soupeře |
- vyčkávací postavení |
|
|
- s vbíhajícím nahrávačem |
- postavení při vykrývání smečaře |
- postavení při podání soupeře |
||
|
- s přihrávkou k útoku |
||||
|
- s nahrávkou z pole |
||||
|
Systémy hry |
- každý střední vpředu nahrávačem |
|||
|
- s 3 nahrávači |
||||
|
- s 2 nahrávači |
||||
|
- s 1 nahrávačem |
||||
Zdroj: Buchtel (1981, s. 12)
Klíčová slova:
Volejbal, plážový volejbal- beach volejbal, W. G. Morgan, minonette, bod, set, Fédération Internationale de Volleyball (FIVB), ČVS (Český volejbalový svaz), J. A. Pipal, herní činnosti jednotlivce, herní kombinace, herní systémy, podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder, vybírání míče, vykrývání, blokování
Literatura:
HAILICH, Jan. Vliv tréninku na rozvoj reakční rychlosti volejbalistů. MU, 2008. Bakalářská práce. FSpS. Vedoucí práce Martin Zvonař.