Zénón z Eleje (Staré Řecko) vypracoval čtyři argumenty proti skutečnosti pohybu (aporie) – Půlení, Achileus a želva, Letící šíp a Stadion.
Leonardo da Vinci - systematičnost a hloubku jeho zájmu dokládají nejnázorněji jeho nesčetné anatomické kresby. Asi nejslavnější je však skica Vitrivius, jež zachycuje římského stavilete, který se proslavil využíváním rozměrů lidského těla při provádění staveb. Byl to v podstatě zakladatel měrné soustavy využívané v anglicky mluvících zemích dosud.
Adolphe Quételet roku 1835 představil svého "průměrného člověka", Queteletův index QI (dnes označován jako BMI).
Ernst Kretschmer (8.10.1888 – 8.2.1964), německý psycholog, který potvrdil korelaci mezi tělesnou stavbou (tělesným typem).
William Sheldon (1898 – 1977) souvislost mezi motorickou výkonností a Kretschmerovou typologií.
Jan Amos Komenský vypracoval ucelený systém školské soustavy, kde mimo jiné utvořil typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, které je třeba respektovat.
Jan Evangelista Purkyně napsal práce o rozvoji svalové hmoty a jejím měření, které bychom mohli považovat za antropologické.
Jindřich Matiegka je zakladatel novodobé české antropologie. Stanovil metodu na stanovení podílu kosterního systému, svalového systému, tuku a podkoží a ostatních částí na celkové hmotnosti člověka. Dále publikoval růstovou křivku pro školní mládež.
Vitrivius - skica Leonarda da Vinci byla pojmenována podle římského architekta Vitrivia, který používal měrný systém založený na tělesných rozměrech:
4 prsty tvoří šířku dlaně,
4 dlaně jsou jedna stopa,
6 dlaní je jeden loket,
4 lokte tvoří celou výšku muže,
4 lokte tvoří dva kroky,
24 dlaní je rovno výšce muže
rozpětí paží je rovno výšce muže.
(vše je naznačeno pod skicou)
Obr. 1 Vitrivius - skica Leonarda da Vinci (http://en.wikipedia.org/wiki/Vitruvian_Man)
Vymezení předmětu studia Antropomotoriky
Antropomotorika je věda zabývající se vztahem mezi tělesnou stavbou a motorickými projevy člověka. Tyto vztahy zkoumá buď staticky nebo v dynamické závislosti na jeho ontogenetickém či fylogenetickém vývoji.
Oblasti zkoumání:
Teoretické aspekty tělesných cvičení.
Teorie pohybových schopností a dovedností.
Ontogeneze a fylogeneze lidské motoriky.
Motorická a somatická metrologie.
Obr. 2 Oblasti zkoumání podle antropomotoriky (Cartera, 1975)
Interdisciplinární vztahy
Antropologie (sociální, kulturní, filosofická a fyzická) se zabývá člověkem (lidstvem) a jeho vnějšími projevy.
Dynamometrie zkoumá vnější projevy svalové síly, které zjišťuje pomocí motorických testů, dynamometrů či jiných technických zařízení (např. Kistlerova deska).
Elektromyografie měří zapojení jednotlivých svalových skupin při daném pohybovém úkolu. Zaznamenává čas a sílu elektrických impulsů vyslaných do svalů.
Kinemetrie zaznamenává pomocí fotografických či opto-elektonických systémů polohu, úhel či rychlost těla nebo jeho segmentů.
Ekvivalenty v zahraničí
Bewegungslehre – nauka o pohybu
Sportmotorik – sportovní motorika
Kinantropology – věda o lidském pohybu
Motor learning – motorické učení
Motor development – motorický vývoj