Kvalitativní analýza přeskoků ve sportovní gymnastice

Stav dosavadních poznatků

Ve sportovní gymnastice usilují trenéři zejména o zvyšování výkonnosti a snížení rizika zranění svých svěřenců (Farana & Vaverka, 2012). Podle McGinnise (2005) jsou tyto dva pohledy považovány za hlavní cíle sportovní biomechaniky. Jedním z přístupů pro hodnocení a analýzu pohybu je kvalitativní analýza (Knudson & Morrison, 2002). Kvalitativní analýza popisuje a hodnotí pohyb bez konkrétních fyzikálních veličin (Janura, Zahálka 2004). U kvalitativní analýzy pohybu se jedná především o systematickém pozorování a hodnocení kvality lidského pohybu, s hlavním cílem poskytnutí případných zpětných vazeb pro zlepšení výkonu nebo pro minimalizaci rizika zranění (Knudson & Morrison, 2002). V trenérské a učitelské praxi je kvalitativní analýza běžně využívaným nástrojem pro identifikaci a nápravu chyb v technice provedení konkrétních dovedností (Lees, 1999). Kvalitativní analýza pohybu je založena na čtyřech základních krocích: příprava/popis, pozorování, hodnocení/diagnóza a intervence (Knudson & Morrison, 2002) (Obrázek 24).

Obr. 24 Schéma základních čtyř kroků modelu pro kvalitativní analýzu pohybu (použito podle Farana & Vaverka, 2012)

Příprava je primárně zaměřena na získání znalostí o pohybu. Je důležité vymezit cíl a klíčové znaky v průběhu pohybu. V nejobecnější rovině vychází trenér z „ideálního“ provedení pohybu. Odchylky od tohoto ideálu jsou pak chybami v provedení. Pozorování vyžaduje plán pro základní otázky: Koho budeme pozorovat? Za jakých podmínek budeme pozorovat? Kde budeme pozorovat? Na co pozorování zaměříme? Dalším krokem v procesu kvalitativní analýzy je hodnocení pozorované techniky. Hodnocení techniky se skládá ze dvou kroků: identifikace a hodnocení chyb. Posledním krokem procesu kvalitativní analýzy jsou instrukce / intervence ke sportovci získané na základě předchozích kroků. Instrukce mohou být okamžité ve formě zpětné vazby, která by měla být pro sportovce co nejvíce srozumitelná. Intervence představuje déletrvající zásah do techniky pohybu formou průpravných cvičení.

V této studii jsme se zaměřili na disciplínu přeskok, konkrétně na kvalitativní analýzu vybraných skoků v provedení třech vrcholových sportovních gymnastek. Přeskok je disciplínou gymnastického víceboje, kde ve velmi krátké době o konečném výkonu rozhoduje řada biomechanických veličin, promítajících se do celkového provedení skoku (Farana & Vaverka, 2011). Pro trenéra sportovní gymnastiky je proto nezbytné tyto veličiny znát, popsat, identifikovat, vyhodnotit chyby v technice provedení. Jedině tak je možné navrhnout vhodné intervence pro jejich odstranění a minimalizovat tak výskyt chyb v technice prováděného pohybu. Pochopením biomechanických souvislostí ve vztahu ke kvalitativním znakům pohybu, lze přispět k zlepšení techniky provedení přeskoku, zlepšení tréninku a prevenci zranění gymnastek (Farana, 2012).

Cíl

Na základě kvalitativní analýzy pohybu identifikovat odchylky v technice provedení konkrétních přeskoků ve sportovní gymnastice a navrhnout vhodné tréninkové doporučení pro jejich odstranění.

Metodika

Při hodnocení techniky jednotlivých skoků vycházíme z modelu pro kvalitativní analýzu pohybu (Knudson & Morrison, 2002) (Obrázek 24).

Příprava a popis

Pro identifikaci klíčových biomechanických znaků a veličin a kritických míst v technice provedení jsme vycházeli zejména z výsledků dříve publikovaných vědeckých článků (Takei 1990, 2007; Takei, Dunn & Blucker, 2003; Bradshaw, 2004; Prassas, 2004; Irwin & Kerwin, 2008; Bradshaw, Hume, Calton & Aisbett 2010; Farana & Vaverka, 2011, 2012), odborných monografií (Arkaev & Suchilin, 2004; Čuk & Karácsony, 2004) a metodických a učebních textů (Krištofič, 1996). Tyto texty poukazují na to, že úspěšné zvládnutí skoku především závisí na následujících biomechanických znacích:

Horizontální rychlosti, která je dosažena v rozběhové fázi - ztrátu horizontální rychlosti je při fázi náskoku na můstek a odrazu z můstku potřeba minimalizovat.
Přizpůsobit vertikální rychlost při odrazu z můstku, tak aby první letová fáze nebyla příliš vysoká
Při plném rozsahu pohybu (extenze v kolenním a hlezenním kloubu) je důležité vykonat co nejrychlejší odraz a v nejkratším časovém intervalu.
Ve fázi kontaktu s přeskokovým stolem musí paže dopadat na nářadí pod ostrým úhlem.
Je důležité zkrátit dobu kontaktu s přeskokovým nářadím a odraz dokončit dříve než tělo projde stojem na rukou.
Pokud se tělo odrazí dříve, než tělo projde vertikální osou je získaná dostatečná výška těžiště těla od přeskokového stolu v druhé letové fázi, celková doba trvání druhé letové fáze a vzdálenost doskoku od stolu.

Pozorování

Jako subjekty našeho pozorování jsme si vybrali tři vrcholové gymnastky místního gymnastického klubu. Dvě z těchto gymnastek měly tu možnost probojovat se na Pohár olympijských nadějí v Liberci. Tento závod je určen pouze juniorské kategorii. Z toho vyplývá, že subjekty pozorování jsou závodnice mladší patnácti let. V kategoriích, které předepisují pravidla sportovní gymnastiky žen, se zařazují do kategorie kadetek.

Gymnastka 1

Ročník - 1999
Výška, hmotnost – 153 cm; 36 kg
Délka sportovní praxe – od 4 let provozuje sportovní gymnastiku
Nejoblíbenější nářadí - bradla
Největší úspěchy – kvalifikace na závod OH nadějí

Gymnastka 2

Ročník - 2000
Výška, hmotnost – 162 cm; 48 kg
Délka sportovní praxe – od 6 let provozuje sportovní gymnastiku
Nejoblíbenější nářadí - bradla
Největší úspěchy – účast na MR extraliga družstev.

Gymnastka 3

Ročník – 2000
Výška, hmotnost – 142 cm; 32 kg
Délka sportovní praxe – 4 roky, v 9 letech začala sportovní gymnastiku
Nejoblíbenější nářadí – kladina
Největší úspěchy – kvalifikace a účast na závodě OH nadějí.

Před samotným měřením všechny gymnastky absolvovaly specifické rozcvičení. Toto rozcvičení se skládalo z rozběhání a třech až pěti cvičných pokusů základního převratového skoku – přemet vpřed. Dále následovaly tři cvičné skoky, rondáty. Ty složí jako přípravné pokusy pro hlavní vyšetřovaný skok, kterým byly v našem případě rondát a salto vzad v provedení schylmo (FIG, 2013) (Obrázek 25).

Obr. 25 Rondát a salto vzad v provedení schylmo, Cukahara schylmo (FIG, 2013)

Pozorování probíhalo ve specializované tělocvičně pro sportovní gymnastiku místního gymnastického klubu. V tělocvičně jsme umístili kameru, která zaznamenávala průběh daného vyšetřovaného skoku. Jednotlivé pozorovatele (pozorovatel 1, 2 a 3) se rozmístili vedle přeskokového stolu asi 3 m od přeskokového nářadí. Každý z pozorovatelů u sebe měl arch s vytvořenými srážkami podle tabulek FIG (FIG, 2013). Pozorovatelé mají své označení – pozorovatel 1, pozorovatel 2 a pozorovatel 3. Všichni pozorovatelé měli v průměru více než 15 ti leté zkušenosti s vrcholovou sportovní gymnastikou. Jsou bývalí reprezentanti ve sportovní gymnastice a držitelé trenérských kvalifikací pro sportovní gymnastiku.

Jednotlivé fáze skoku byly předem určeny a rozděleny mezi jednotlivé pozorovatele. Pozorovatel 1 byl primárně zaměřen na fázi odrazu z přeskokového stolu, druhou letou fázi a fázi doskoku. Pozorovatel 2 byl primárně zaměřen na rozběhovou fázi, fázi náskoku a odrazu z můstku a první letovou fázi. Pozorovatel 3 byl zaměřen na celkový průběh skoku (Farana a Vaverka, 2012). I přesto, byli všichni pozorovatelé zaměřeni také na celkové provedení skoku a měli za úkol identifikovat největší chybu v provedení. Jednotlivé skoky byly zaznamenávány digitální kamerou (Canon, Legria FS406), která byla zaměřena na celkové provedení skoku. Díky pořízenému záznamu mohli pozorovatelé zpětně vyhodnocovat a zaměřit se na detailnější rozbor jednotlivých fází skoku. Počet pozorovaných a následně analyzovaných skoků bylo určeno 5 - 7 „ostrých“ tréninkových pokusů. Tento počet vychází z celkového počtu předvedených skoků pozorovaného skoku v rámci jedné tréninkové jednotky. Při “ostrých“ tréninkových pokusech se gymnastky snažily o co nejlepší provedení skoku z technického a estetického hlediska (FIG 2013; Bradshaw et al. 2010). Všechny gymnastky měly mezi jednotlivými pokusy dostatečný čas na odpočinek 2-3 minuty (Bradshaw et al. 2010). Celková délka tréninkové jednotky přeskoku trvala 45 minut.

Hodnocení a diagnóza

V hodnocení provedených skoků jsme se v první řadě zaměřili na největší chyby, kterých se gymnastky dopustily (Knudson & Morrison, 2002). Za největší chybu jsme u všech gymnastek určili chybu ve fázi doskoku. Všechny pozorované pokusy končily ve fázi doskoku hlubokým předklonem ramen a podřepem. Podle teorie technického základu pohybu (Tůma, 1992) je doskok považován za fázi výkonově nosnou (subsystém výkonově nosný) a naplňuje tak míru splnění předchozích fází (Tůma, 1992). To znamená, že kvalita jednotlivých fází skoku je podmíněna předchozími fázemi. Při hodnocení a diagnóze průběhu skoku tedy bylo nutné se zaměřit na předchozí fáze s cílem identifikace příčin, které vedly k neúspěšnému provedení skoku.

Hodnocení a diagnóza jednotlivých gymnastek

Gymnastka 1

U gymnastky 1 jsme pozorovali největší chybu ve fázi doskoku, kdy doskok byl proveden do hlubokého předklonu a hlubokého dřepu, jeden z pozorovaných pokusů skončil nedotočením rotace a pádem. Tyto chyby jsou rozhodčími považovány za velkou chybu s bodovou srážkou 0,5 bodu, respektive 1,0 bodu za pád.

V dalším kroku jsme se zaměřili na předchozí fáze skoku a snažili se identifikovat příčiny největší chyby. V rozběhové fázi byl patrný pomalý rozběh. V posledních krocích před náskokem na odrazový můstek, došlo k viditelnému zkracování kroků a tím zpomalování (mělo by to být naopak) rozběhové rychlosti. Gymnastka 1 tak nenaskakuje na odrazový můstek v plné rychlosti a ztrácí tak potřebnou energii pro následný odraz. Ve fázi náskoku na odrazový můstek byla patrná nedostatečná práce paží (není viděn oblouček paží před náskokem na můstek). Pomalý rozběh a nesprávně provedený náskok na můstek byl kompenzován náklonem ramen vřed ve fázi opory a odrazu z můstku. Náklonem ramen sice gymnastka získává primární rotaci, nicméně tato technika neumožňuje provést dostatečně rychlou rotaci v průběhu první letové fáze. V praxi se tyto chyby projevují tím, že gymnastka má tzv. „pomalé nohy“ po odrazu z můstku, prohnutí v zádech a roznožení v průběhu celé první letová fáze. Pomalým rozběhem a náskokem na můstek, kdy ramena měla nakloněna moc vpředu, byl ovlivněn celkový průběh skoku. Během fáze kontaktu a odrazu z přeskokového nářadí byly paže pokrčené v loktech, zakloněná hlava, prohnutí a neprojití vertikální osou neboli polohou stoje na rukou. Odraz z přeskokového stolu byl proveden za polohou stoje na rukou, což ovlivňovalo rozsah druhé letové fáze. Ve druhé letové fázi gymnastka ztrácela vertikální výšku, skok nestoupal, ale spíše padal. Nedostatečná výška měla za následek nedostatečné napřímení salta před doskokem. Gymnastka tak neměla dostatečný čas na přípravu a technicky správně a bezpečně provedený doskok. Všechny tyto faktory měly vliv na fázi doskoku. Kdy vzdálenost od přeskokového stolu byla nedostačující a velmi krátká, gymnastka doskakovala přibližně půl metru za přeskokový stůl. Míra nedotočení salta byla snáze viditelná, protože gymnastka končila skok v hlubokém předklonu a dřepu, hraničící s pádem. Jako hlavní příčinu chyb v provedení hlavní fáze skoku a doskoku vidíme v dynamice rozběhové fáze. Celkově pomalá rozběhová rychlost a zkrácení posledních kroků a tím ještě větší zpomalení se negativně promítá do celkového provedení skoku.

Gymnastka 2

U gymnastky 2 jsme největší chybu pozorovali ve fázi doskoku, tak jako to bylo u gymnastky 1. Doskok byl proveden v hlubokém předklonu, ale hloubka podřepu byla menší. Všechny pokusy byly dodělány na nohy. Tyto chyby jsou považovány rozhodčími za chyby s bodovou srážkou 0,5 bodu + 0,3 bodu za přídavné kroky.

V dalším kroku jsme se zaměřili na přechozí fáze skoku a snažili se identifikovat příčiny největší chyby. V rozběhové fázi nebyl patrný pomalý rozběh, ale došlap gymnastky je přes patu. V posledních krocích před náskokem na odrazový můstek nedocházelo k viditelnému zkracování kroků v rozběhové rychlosti. Gymnastka 2 měla tedy dostatečnou energii pro následný odraz. Ve fázi náskoku na odrazový můstek byla patrná nedostatečná práce paží (nebyl viděn oblouček paží před náskokem na můstek). Nesprávné provedení náskoku na můstek byl kompenzován náklonem ramen vpřed ve fázi opory a odrazu z můstku. V této fázi se tedy projevila stejná chyba jako u gymnastky 1. Náklonem ramen může gymnastka získat primární rotaci, nicméně tato technika neumožňuje provést dostatečně rychlou rotaci v průběhu první letové fáze. V praxi se tyto chyby projevují tím, že gymnastka má tzv. „pomalé nohy“ po odrazu z můstku, roznožení a prohnutí v průběhu první letové fáze. Díky předklonu v ramenou na můstku a povolením těla byl ovlivněn celkový průběh skoku. Během fáze kontaktu a odrazu s přeskokovým nářadím byly paže mírně pokrčené v loktech, zakloněná hlava, prohnutí a neprojití vertikální osou neboli polohou stoje na rukou. Odraz z přeskokového stolu byl proveden za polohou stoje na rukou, což ovlivňuje průběh druhé letové fáze. Ve druhé letové fázi gymnastka neztrácela tak velkou vertikální výšku jako gymnastka 1, ale výška skoku nebyla dostačující k tomu, aby gymnastka mohla bezpečně a technicky správně doskočit na žíněnku. Gymnastka neměla dostatečný čas na napřímení do salta před doskokem. Všechny tyto faktory měly vliv na fázi doskoku. Vzdálenost od přeskokového stolu měla průměrnou délku, takže není za hranicí přibližně půl metru od přeskokového nářadí. Míra nedotočení salta byla viditelná, protože gymnastka končila skok v předklonu a mírném podřepu, který ale nehraničil s pádem. Jako hlavní příčinu této chyby vidíme v poloze těla ve fázi kontaktu a odrazu z můstku, kdy předklon ramen negativně ovlivňuje fázi kontaktu a odrazu z přeskokového stolu, tzn. vysazení v bocích. To má za následek ztrátu vertikální výšky v průběhu druhé letové fáze.

Gymnastka 3

U gymnastky 3 jsme také pozorovali chyby ve fázi doskoku. Fáze doskoku nebyla tak nedostačující jako u předešlých gymnastek. Hloubka předklonu a podřepu byla výrazně menší. Tyto chyby jsou rozhodčími považovány za menší až střední chybu, která se hodnotí bodovou srážkou 0,1 až 0,3 bodů.

V dalším kroku jsme hodnotili předchozí fáze skoku a snažili se identifikovat příčiny nevětších chyb. V rozběhové fázi nebyla patrná žádná ztráta rychlosti. Naopak rychlost byla zde stálá, ale před odrazovým můstkem došlo k viditelnému zkracování kroků a tím zpomalování rozběhové rychlosti. Gymnastka 3 tak nenaskakovala na odrazový můstek v plné rychlosti a ztrácela tak potřebnou energii pro následný odraz. Ve fázi náskoku na odrazový můstek byla zřejmá nedostatečná práce paží (není viděn oblouček paží před náskokem na můstek). Náklon ramen před náskokem na můstek byl zřetelný. Gymnastka možná získala určitou rotaci ve fázi odrazu a opory z můstku, nicméně tato technika neumožňuje provést dostatečně rychlou rotaci v průběhu první letové fáze. V reálném cvičení se tyto chyby projevují tím, že gymnastka má tzv. „pomalé nohy“ po odrazu z můstku a roznožení, prohnutí v zádech v průběhu celé první letové fáze. Náskokem na můstek, kdy má ramena nakloněna příliš vpředu je ovlivněn celý skok. Jako u předešlých gymnastek byly patrné základní chyby v provedení během fáze kontaktu a odrazu z přeskokového nářadí. Tyto chyby se projevují v záklonu hlavy, prohnutí v zádech, neprojití vertikální osou neboli stojem na rukou. Lokty během skoku byly jen mírně pokrčené. Odraz z přeskokového stolu byl proveden za stojem na rukou, což ovlivňuje rozsah druhé letové fáze. Ve druhé letové fázi gymnastka neměla tak velkou ztrátu vertikální výšky to znamená, že u skoku nebyl předvídatelný pád jako u gymnastky 1. Nicméně výška skoku nebyla ještě dostačující k tomu, aby mohla provést skok technicky a bezpečně správně. Všechny tyto faktory měly vliv na fázi doskoku. Vzdálenost od přeskokového nářadí byla dostačující, hloubka předklonu byla hodnocena jako střední chyba, míra podřepu nebyla tak markantní, takže gymnastka neměla skok hraničící s pádem.

Intervence

U všech třech gymnastek byla poskytnuta okamžitá zpětná vazba pro odstranění chyb.

Nezpomalovat rozběhovou rychlost před náskokem na můstek.
Pokoušet snížit výšku náskoku na můstek.
Soustředit se na správnou práci paží při náskoku a odrazu z můstku a větší odklon ramen od přeskokového nářadí.
Neroznožovat nohy po odrazu z můstku.
Nezaklánět hlavu a neprohýbat se v poloze stoje na rukou.

Nicméně v dalším tréninku doporučujeme zařadit průpravná cvičení, které mohou mít déletrvající účinek a tréninkový efekt pro zlepšení techniky přeskoků. Tyto průpravná cvičení provádět s dvou až s třídenními pauzami. Při správném tréninku a s využitím tréninkových principů lze očekávat, že pozitivní změny mohou nastat v rozmezí 3 – 6 měsíců (Beachle & Earle, 2008).

Průpravná cvičení pro korekci chyb s možným dlouho trvajícím účinkem:

Cvičení zamřená na rozvoj rychlostní schopnosti pro rozběhovou fázi
Cvičení zaměřená na explozivní síly horních končetin pro správný pohyb paží ve fázi kontaktu a odrazu z můstku
Cvičení zaměřená na rozvoj explozivní síly dolních končetin pro fázi kontaktu a odrazu z můstku
Cvičení zaměřená na rozvoj explozivní síly horních končetin pro fázi kontaktu a odrazu z přeskokového stolu
Průpravné skoky přes přeskokový stůl s využitím pomůcek a prostředků nepřímé dopomoci a záchrany (např. doskoková žíněnka ve výši přeskokového nářadí)

Průpravné skoky - rondáty do stoje spojného

rondáty do lehu na záda

Diskuze

Cílem práce bylo na základě kvalitativní analýzy pohybu identifikovat odchylky v technice provedení konkrétních přeskoků ve sportovní gymnastice a navrhnout vhodné tréninkové doporučení pro jejich odstranění. Kvalitativní analýza je trenéry každodenně používaným přístupem, jak identifikovat odchylky v technice a jak tyto chyby v provedení odstranit vhodnými zásahy. Nicméně, v praxi se tento přístup mnohdy omezuje pouze na metodu pokus-omyl (Farana & Vaverka, 2012). Instrukce ke gymnastce pak mnohdy zní „udělej to ještě jednou, ale odraz se více“. Je nutné si uvědomit, že taková instrukce nemusí být pro gymnastku prospěšná, protože neidentifikuje hlavní chybu a zejména pak příčiny, které k této chybě vedou. Chyby v přeskoku mají kaskádovitý charakter, to znamená, že jedna chyba v jedné fázi skoku je zapříčiněna chybami v předchozích fázích (Uzunov, 2010).

V této práci jsme se zaměřili na kvalitativní analýzu přeskoku Cukahara schylmo v provedení tří vrcholových gymnastek juniorského věku. U všech třech gymnastek byla v průběhu pozorování identifikována největší chyba ve fázi doskoku. Doskok je závěrečnou fází skoku a chyby v něm jsou z pohledu rozhodčích nejlépe pozorovatelné. Na tento fakt upozorňují i výsledky odborných studií (Takei, 2007). Pomocí deterministického modelu identifikoval Takei (2007) bodové srážky udělené rozhodčími ve fázi doskoku jako hlavní faktor, který ovlivňuje výsledné bodové hodnocení. V další fázi jsme se zaměřili na další fáze skoku s cílem identifikovat hlavní příčiny chyby v doskoku.

U gymnastky 1 se jednalo o nedynamický rozběh, charakterizovaný výraznou ztrátou rychlosti. Rychlost rozběhu je nutnou podmínkou technicky správného provedení skoku (Prassas 2004, Bradshaw et al. 2010). Jelikož se tento nedostatek nedá odstranit pouze okamžitou zpětnou vazbou, byla doporučena specifická průpravná cvičení pro rozvoj rychlostních schopností (Čuk & Karacsony, 2004).

U gymnastky 2 a 3 se jednalo o chybu v poloze těla ve fázi náskoku a odrazu z odrazového můstku, charakterizovanou předklonem ramen a nedostatečnou prací paží. Pro odstranění této chyby byla poskytnuta okamžitá zpětná vazba k práci paží. Pomocí zpětné vazby se tato chyba již v následujících pokusech neobjevovala v takové míře, nicméně pro další trénink a vytvoření správného pohybového vzoru byly doporučený specifická průpravná cvičení (Čuk & Karacsony, 2004). Nicméně, pro další trénink je v tomto případě nutné používat ty cvičení, které mají vysokou míru specifi

nosti (Zahradník & Korvas, 2012), to znamená, že by si měly být velmi podobné finálnímu pohybu. U gymnastky 2 došlo rovněž k chybě ve fázi kontaktu a odrazu z přeskokového stolu. Nesprávná poloha těla a nedynamický odraz byly příčinnou nízkého rozsahu druhé letové fáze. Dynamika odrazu je podmíněna úrovní explozívní (reaktivní) síly horních končetin. Pro rozvoj této specifické motorické schopnosti byly navrženy průpravné cvičení.

Shrnutí

V této kapitole jsme se zaměřili na kvalitativní analýzu pohybu vybraného přeskoku. Práce řeší otázku problematiky kvalitativní analýzy pohybu u tří sportovních gymnastek. Pro zjištění jsem vycházela ze studie odborné literatury zejména z oblasti sportovní biomechaniky. Konzultace jsem prováděla s odborníky v oboru sportovní gymnastiky (bývali reprezentační trenéři a mezinárodní rozhodčí), identifikovali jsme klíčové kvalitativní znaky v průběhu vybraného přeskoku. Zaměřili jsme se na pozorování tří vrcholových gymnastek, které jsou členkami mládežnických výběrů České republiky. Pozorování bylo provedeno v tréninkových podmínkách. Spolu s dalšími pozorovateli jsem se zaměřila na jednotlivé fáze skoku a na základě hodnocení identifikovali největší chyby v provedení. Došli jsme k závěru, že důležitější intervencí pro odstranění chyb v přeskoku je okamžitá zpětná vazba. Při opakujících se chybách je nutné vždy navrhnout průpravná cvičení, která mohou zajistit pozitivní tréninkový efekt a zlepšit tak techniku předvedeného skoku.

Trénink přeskoků ve sportovní gymnastice je složitý didaktický proces. Je nutné si uvědomit, že není možné trénink přeskoků omezit pouze na metodu pokus-omyl, ale k tréninku přistupovat zodpovědně a s dostatkem znalostí o nacvičované pohybové dovednosti. V postupu nácviku se snažit minimalizovat chyby a poskytovat zpětnou vazbu, která bude pro sportovní gymnastku srozumitelná a prospěšná. U odborně vedeného tréninku na základě vědeckých poznatků, doplněné o vlastní zkušenost a praxi trenéra s pohybovou činností, lze očekávat pozitivní a kvalitní tréninkový efekt.