Kapitola se zabývá extrémní cyklistikou v českých podmínkách, přesněji stávající úrovní domácích resortů extrémní cyklistiky (bikeparky). Pro výzkum bylo použito kvalitativních i kvantitativních metod zkoumání. Výzkumu se účastnili čeští amatérští, ale i profesionální cyklisté a provozovatelé (majitelé) tuzemských bikeparků. Z výsledků výzkumu vyplývá, že úroveň českých resortů zaostává za světovým trendem. Hlavním problémem se ukazuje nízký počet tratí ve střediscích, vybavenost a údržba center, ale i některé poskytované či chybějící služby.
Stav dosavadních poznatků
Horská cyklistika (Mountain biking) je sama o sobě zařazena mezi extrémní sporty (Puchan, 2005; Ondráček, Hřebíčková, 2007; Self, 2010). Extrémní sport je v původním významu sport, jehož provozování je spojené s vyšším rizikem a doprovázené je domnělým zvýšením hladiny adrenalinu v krvi. (Wikipedie, cit. 12. 3. 2011)
Mezi uvedenými základními druhy horské cyklistiky se vyskytuje hned několik disciplín, o kterých můžeme bez jakýchkoliv debat říci, že patří mezi velmi extrémní sporty, neboť se jedná o disciplíny, při kterých jezdci dosahují velmi vysokých rychlostí, skáčou do či z velkých výšek a předvádí variace akrobatických prvků a triků. To vše mnohdy i na hranici svých možností a schopností. Právě těmto disciplínám jsme se blíže věnovali v našem výzkumu. Mezi tyto disciplíny můžeme zařadit především downhill (DH), four-cross/dual slalom (4X), freeride/slopestyle dirt jumping (DJ)
Všechny tyto disciplíny používají speciální kola a primárně se věnují sjezdu v terénu po upravených tratích. Jízda do kopce je náročná vzhledem k hmotnosti kola, a proto je nejvhodnější využít center pro zimní sporty, kde se nacházejí lanovky, které kolo i s jezdcem dopraví na vrchol kopce. Sjezdové tratě tak v letním období slouží právě pro provozování těchto sportů. Jejich hlavním cílem je v co nejkratším čase zdolat terénní nerovnosti při jízdě z kopce. Mezi zdolávané překážky obvykle patří různé kořeny, kameny, ale také uměle vybudované překážky (viz obr. 1b). (Zelený, 2011)
Podle serveru arebikepark.com (cit. 12. 4. 2011) je bikepark horská oblast, ve které bylo vybudováno hned několik cest či stezek pro cyklisty (bikery), kteří díky těmto stezkám sjíždějí vymezený úsek v terénu, upravený speciálně pro potřeby jízdy na kole. (viz obr. 1, 2). Hlavním cílem je pobavit se a mít radost z jízdy. To Haymann (2009, s. 118) ve své publikaci popisují bikepark jako: „Areál s drahami speciálně upravenými pro horská kola, většinou s lanovkou.“
Díky kopcovitému terénu některých částí České republiky můžeme nalézt resorty horské cyklistiky i v naší zemi, převážně pak v pohraničních oblastech. Dle internetového serveru bikeparks.org (cit. 12. 4. 2011) se na území ČR vyskytuje 14 resortů extrémní cyklistiky (bikeparků), kdy převážná část z nich je postavena v severních Čechách, po dvou resortech najdeme ve středních Čechách, na Šumavě a severní Moravě (obr. 3).
Obr. 1a Bikepark ve Špindlerově Mlýně (zdroj: http://www.skiareal.cz/mtb-sjezdova-trat.aspx)
Obr. 1b Stump trail ve Špindlerově Mlýně (zdroj: http://www.skiareal.cz/mtb-sjezdova-trat.aspx)
Obr. 2a Whistler bike park (zdroj: http://www.tomasslavik.com/cz/photos/crankworx-whistlercan_14)
Obr. 3a Rozmístění českých bikeparků na území ČR
Obr. 3b Rozmístění vybraných bikeparků na území Severní Ameriky
Cíl
Cílem výzkumu bylo analyzovat úroveň českých bikeparkových resortů z hlediska poskytovaných služeb a jejich srovnání s resorty v zahraničí. Ve výzkumu jsme hledali hlavní nedostatky v poskytovaných službách a zázemí tuzemských resortů, potenciál k rozvoji českých bikeparkových resortů a na základě zjištění se pokusili určit, zda je možné v místních podmínkách vybudovat středisko světové úrovně.
Metodika
Na základě dat, získaných z odborné literatury a elektronických zdrojů, jsme vytvořili základní bázi pro polostrukturovaný rozhovor, jehož pilotní verzi jsme konzultovali s odborníky z řad zkušených cyklistů.
Na počátku výzkumu jsme provedli komparaci českých bikeparkových resortů (viz obr. 3a) s vybranými předními světovými středisky po stránce kvality nabízených služeb a zázemí, čímž jsme určili míru odchylky těchto zkoumaných prostředí.
V první fázi výzkumu (kvalitativní výzkum) byla získána data při řízeném rozhovoru se zkušenými jezdci extrémní cyklistiky (9 mužů a 2 ženy). Data byla získána metodou napolo strukturovaného rozhovoru, který obsahoval 21 hlavních otázek, z nichž byly některé rozšířeny podotázkami. Rozhovory byly zaznamenány digitálním záznamníkem a následně přepsány k dalšímu zpracování. Doba trvání rozhovorů se pohybovala od 20 do 55 minut. Za účelem potvrzení, či vyvrácení získaných dat kvalitativního výzkumu a našich poznatků, a zvýšení validity kvalitativní části, jsme provedli druhou fázi výzkumu formou kvantitativního výzkumu.
Při kvantitativním sběru dat respondenti byli většinou z řad rekreačních sportovců. Výzkum byl proveden pomocí anketního dotazníku, který jsme vytvořili za pomoci internetové stránky„login.oursurvey.biz“ a který byl distribuován prostřednictvím elektronické pošty, sociální sítě a samosběrem na diskusních fórech tuzemských cyklistických portálů (freeride.cz, bike-forum.cz, mtbs.cz). Kritériem účasti na výzkumu byla osobní zkušenost s tuzemskými, či zahraničními resorty, v lepším případě pak s oběma druhy středisek současně.
Jezdci, kteří se výzkumu zúčastnili, byli vybráni metodou záměrného (účelového) výběru, metodou sněhové koule a metodou samosběru (Miovský, 2006). Z celkového počtu 135 anketních dotazníků jich bylo správně vyplněno 109, převážnou část respondentů tvořili muži (99 ze 109). Anketní dotazník se skládal z 25 otázek různých typů (otevřená otázka, uzavřená otázka, dichotomická, polytomická, výčtová; Chrástka, 2007).
Shromážděná data kvantitativní části byla přímo vyhodnocena na webových stránkách. Program zároveň umožňoval výpis dat dle různých kategorií, což nám umožnilo detailní rozbor jednotlivých otázek. Vyhodnocená data jsme následně z důvodů další úpravy přenesli do tabulkového programu, kde byla upravena. Tak jako u první (kvalitativní části výzkumu) jsme výsledky popsali slovy pod jednotlivými otázkami, nebo jsme je zobrazili pomocí tabulek či sloupcových a výsečových grafů.
Výsledky a diskuse
Získaná data kvalitativního výzkumu byla zpracována a dále vyhodnocena. Sekundárním úkolem získaných dat bylo plnění funkce podpůrného materiálu k tvorbě anketního dotazníku pro kvantitativní část výzkumu.
Z celkového počtu 109 respondentů byla převážná většina ve věku 20-29 let (60). Druhou početnou skupinou byla věková skupina 15-19 let (33). Pouze dva respondenti byli ve věku 40 a více let.
Z grafu 1 vidíme, že převážná část respondentů se považuje za pokročilé jezdce. V porovnání se všemi respondenty spadá naprostá většina začátečníků do věkové hranice 15-30 let. Z tohoto výsledku pramení otázka, zda jsou tuzemská střediska EC dostatečně schopná uspokojit požadavky této skupiny respondentů a konkurovat tak zahraničním resortům.
Svým charakterem by resorty měly uspokojit klientelu i z hlediska zaměření jízdy. Podle grafu 2 by resorty měly nejvíce směřovat k uspokojení freeridových a downhillových jezdců.
Graf 1 Rozdělení respondentů podle věku a subjektivně vnímané jezdecké úrovně
Graf 2 Zastoupení respondentů dle disciplín
Spokojenost se stavem českých bikeparků vyjádřilo 80,7 % z dotázaných. Zahraniční bikeparky jsou však charakteristické 100% spokojeností respondentů. Převážná většina 94 % respondentů se domnívá, že české resorty jsou pod úrovní vybavenosti ve srovnání s těmi zahraničními. Nicméně 91,6 % respondentů vnímá pozitivní tendenci rozvoje českých parků. Naopak slabinu vidí respondenti v propagaci bikeparků, téměř 70 % dotázaných.
Z hlediska realizačních faktorů, tedy cenové a dopravní dostupnosti, byli dotázaní toho názoru, že bikeparky jsou dostupné. (75,2, resp. 77,1 % respondentů.) Taktéž byli respondenti spokojeni s dostupností a úrovní ubytovacích kapacit (67,9 % respondentů). Určitá nespokojenost byla vyjádřena pouze v kvalitativní části výzkumu špatným rozmístěním kempových zařízení.
Další kulturní a sportovní vyžití vidí jako uspokojivé 64,2 resp. 78,9 % respondentů. V tomto případě však musíme brát v potaz, že účastníci cestovního ruchu mají jako primární cíl pobytu sportovní vyžití na kole (graf 3). Jelikož je cyklistika sportem s vyšším rizikem úrazu, dotazovali jsme se také na spokojenost se zdravotní péčí v místě bikeparků. 76,1 % respondentů bylo se zdravotní péčí spokojeno, ačkoli v kvalitativní části výzkumu byla nutnost zkvalitnění péče v resortech několikrát zdůrazněna. Stejné výsledky byly zaznamenány i ve spokojenosti jezdců z hlediska bezpečnosti zabezpečení trati v centrech. Zde bylo spokojeno 74,3 % respondentů.
Graf 3 Spokojenost se sportovním a kulturním vyžitím podle věkových kategorií
Poněkud rozporuplnější výsledky byly zaznamenány v sérii otázek k samotné vybavenosti tratí v centrech. Pouze 57 % respondentů bylo spokojeno s vybaveností tuzemských resortů. Tato mírná spokojenost je rozdělena kontinuálně i podle věkových kategorií. Poněkud negativně je hodnoceno množství tratí v resortech. Zde je nespokojeno 75,2 % respondentů. Z tohoto výsledku plyne potřeba tvorby nových tratí a jejich větší rozmanitosti. Jako kvalitní z hlediska údržby označilo tratě 63,3 % klientů, tento výsledek se shoduje s výsledky kvalitativní části výzkumu.
Z celkového souhrnu (graf 4) je patrné, co v českých bikových resortech respondenti nejvíce postrádají. Jsou to především nové tratě a kvalitní překážky.
Graf 4 Hlavní slabiny českých bikových resortů
Shrnutí
Z výsledků naší teoretické přípravy a obou částí výzkumu vyplývá, že české resorty výrazně zaostávají za úrovní svých zahraničních konkurentů hned v několika oblastech. Hlavním a největším nedostatkem tuzemských středisek se projevil počet tratí (obr. 1a, 4) a budování tratí nových (tab.1, 2), nespokojenost s tímto stavem vyjádřila značná část dotázaných. Dalšími většími nedostatky, na kterých je potřeba zapracovat, jsou vybavenost středisek a zlepšení kvality a údržby tratí, kdy si klienti stěžují na špatnou či žádnou údržbu stávajících tratí. Z výsledků výzkumu téměř jednoznačně vyplývá, že v České republice je potenciál k rozvoji extrémní cyklistiky, což bylo potvrzeno i majiteli (provozovateli) tuzemských parků. Jako teoreticky možné se ukázalo vybudování střediska světové úrovně v místních podmínkách. Příležitosti k rozvoji extrémní cyklistiky v českých podmínkách vidíme v mládí toho sportu a jeho stálém rozvoji u nás. Dále pak v propagaci a oslovení širší veřejnosti, převážně mladé části populace, což může přivést k tomuto sportu nové potenciální jezdce, čímž by se rozšířila stávající malá základna jezdců. Je třeba se zaměřit hlavně na začátečníky a ženy, kterých je dle výsledků výzkumu nepatrné procento. K rozvoji jistě přispěje i budování nových tratí, hlavně tratí pro začínající jezdce, bez kterých nikdy nedojde k výraznému rozšíření základny české extrémní cyklistiky a k přílivu potřebných financí, s čímž taktéž bezpochybně souvisí zkvalitnění a navýšení poskytovaných služeb v podobě nových půjčoven kol, servisů, prostor pro kempování, se kterými byla značná část respondentů nespokojena. Vzhledem ke geografickému rozložení cyklistických středisek na našem území vidíme i značný potenciál v zahraniční klientele, jelikož jsou dopravně dobře dostupná.
Největší hrozbu pro tuzemská střediska pak spatřujeme v kvalitních zahraničních resortech, které jsou stále upřednostňovány větší polovinou českých jezdců na úkor resortů domácích, což způsobuje nedostatek financí v českých střediscích. Další hrozba pak přichází ze strany úřadů a ochránců přírody, kteří nepovolují další stavby a rozvoj tuzemských center.
Tabulka 1 Přehled vybraných bikeparků v ČR (zdroj: Zelený, 2011)
Tabulka 2 Přehled vybraných resortů Severní Ameriky (zdroj: Zelený, 2011)
Obr. 4 Středisko světové úrovně Kirkwood USA (zdroj: http://summer.kirkwood.com/site/sites/default/files/summermap_lg.jpg)
