Paravoltiž jako sportovní disciplína v rámci léčebné hipoterapie

Paravoltiž neboli akrobacie na koni je jednou z mnoha rehabilitačních metod založených na léčebném pedagogicko-psychologickém ježdění. Zároveň je to jezdecká sportovní disciplína pro osoby se zdravotním postižením. Cílem práce bylo zjistit, zda pravidelná motorická příprava má pozitivní vliv na koordinační schopnosti cvičenců se zdravotním postižením, a také stanovení pravidelného intervenčního programu, který má vliv na zlepšování vybraných koordinačních pohybů.

Každý člověk má určité tělesné, duševní a sociální vlastnosti. Jedinec, u něhož jsou tyto vlastnosti přibližně stejné jako u většiny ostatních lidí,  který je schopný studovat nebo pracovat, zapojit se do společenského života, je zdravý.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako stav tělesné, duševní a sociální pohody. Jsou-li však některé schopnosti jedince sníženy, omezeny nebo chybí-li některé úplně, mluvíme o handicapu (vadě, poruše, postižení, defektu nebo znevýhodnění).

Handicapovaný jedinec se může se svým postižením různě vyrovnat. Pokud je se svou vadou smířený a postižení nemá negativní vliv na jeho psychiku, ani na společenské vztahy a nedeformuje jeho osobnost, je postižení jeho osobní záležitostí.

Pokud se však vada odráží v psychice jedince a ovlivňuje jeho společenské vztahy, vztahy k výchově, ke vzdělávání nebo k práci, mluvíme o člověku postiženým defektivitou (defektivita je důsledkem vady, která se projevuje poruchami ve funkční a psychické výkonnosti, poruchami ve vztahu k sobě a prostředí). Příčinnou bývá často nevhodná reakce prostředí na handicap.

Vnější příznaky efektivity:

• Změny v chování a učení.
• Změny v pracovních aktivitách.
• Změny ve společenských aktivitách.
• Změny v zaměření osobnosti a v motivaci.
• Změny v potřebách a v hodnotovém systému (Ježková, 2004).

Dělení vad podle druhu

1. tělesné

2. zrakové

3. sluchové

4. poruchy v oblasti komunikačních schopností

5. mentální vady

6. vady v oblasti poruch chování

7. kombinované, sdružené vady

8. parciální postižení (poruchy chování, leváctví, poruchy školní způsobilosti)

Hiporehabilitace

Při hiporehabilitaci se jedná o speciální rehabilitační metodu využívající koně. Pomocí trojrozměrného pohybu koně v kroku se cíleně působí na klienty s poruchou hybnosti, držení těla, koordinace a rovnováhy. Je to komplexní léčebná metoda, která je určená pro širokou škálu klientů s fyzickými, psychickými či výchovnými problémy, z čehož vychází rozdělení do jednotlivých forem s odlišnými cíli a metodikami.

Hiporehabilitace je hlavně cílená terapie, kdy středem zájmu je vždy klient a jeho problém. Kůň není účel, nýbrž prostředek v rukou terapeuta a plně se podřizuje potřebám metodiky terapie.

Člení se na tři samostatné formy:

a) Hipoterapie

b) Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění

c) Sportovní a rekreační ježdění osob se zdravotním postižením

Paravoltiž

Paravoltiž je jednou z rehabilitačních metod vycházejících z léčebně pedagogicko-psychologického ježdění, a zároveň jednou z disciplín sportovního ježdění zdravotně handicapovaných. V základech shodná s voltiží, což je sportovní disciplína nazývaná gymnastika na koni, je však přizpůsobená jedinci s postižením.

Postižený jedinec (paravoltižér) vykonává pod zdravotním dozorem na neosedlaném koni gymnastické cviky, a to buď samostatně, ve skupině či ve dvojici. Koně vede lonžér na lonží ve voltižním kruhu na levou ruku.

Video 1 Paravoltiž

Tato sportovní disciplína pro postižené a oslabené jedince je poměrně náročná na fyzickou kondici a je určena zejména osobám s jednotlivými typy postižení.

Stejně jako ostatní formy léčebného ježdění má také paravoltiž své specifické cíle. Jde především o rozvíjení a zdokonalování pohybových schopností zdravotně postižených jedinců v rámci jejich možnosti zlepšování psychické kondice a schopnosti spolupráce s dalšími členy týmu. Cílem je také podpora samostatnosti a tvořivosti a zvyšování sebevědomí cvičenců.

Cvičení by mělo vést k pocitům uspokojení a radosti z dosažených výsledků a mělo by jedince motivovat k dalšímu zlepšování výkonů.

Cvičenci jsou klasifikováni do kategorií, které provádí lékař nebo fyzioterapeut s kurzem klasifikátora:

• LH - lehký zdravotní handicap (skolióza, vadné držení těla, lehká smyslová a srdeční vada, epilepsie, astma, diabetes mellitus, neuróza, lehká mozková dysfunkce, specifické poruchy učení a chování).
• MH - mentální handicap (mentální retardace).
• TH - těžký zdravotní handicap (periferní obrny, deformace a amputace končetin, těžší smyslové vady, kombinované vady).

Tréninkový model paravoltiže

Paravoltiž je pohybově náročná disciplína kladoucí velké požadavky na koordinaci pohybu a na kloubní pohyblivost. Cvičenec musí zvládat cvičení na relativně malé a neustále se pohybující ploše, kterou představuje hřbet koně.

Základní pohybovou schopností je zde síla, a to jak dynamická, pomocí které cvičenci provádějí cviky, také při náskoku se uplatňuje odrazová síla dolních končetin. Pak je uplatňována také síla statická. Ta je zapotřebí při cvičení, respektive při výdrži jednotlivých cviků, a to na čtyři doby představující čtyři kroky koně. Tyto čtyři doby představují pravidelný rytmus koně, který pomáhá při cvičení. Paravoltiž je tedy rytmické cvičení, kdy rytmus koně vede k navození koncentrace a stavu uvolnění cvičence.

Cvičenec paravoltiže by se měl naučit časově i prostorově vnímat své tělo. Měl by se také naučit vnímat polohu částí těla, ovládat napětí ve svalech a umět držet vzpřímený sed.

Tréninková jednotka by měla být sestavena tak, aby odpovídala obecným požadavkům na stavbu tréninku a přizpůsobena specifičnosti práce u koní a práci s postiženými cvičenci. Pro paravoltižéry je důležité, aby se schéma tréninkového dne měnilo co nejméně. Cvičenci si již po několika trénincích pamatují, co bude následovat a znají své povinnosti, což značně přispívá k rychlejšímu a hladšímu průběhu tréninku.

Skladba jednotky:

• Úvodní část                                                 cca 5 minut
• Rušná a průpravná část                            cca 15 minut
• Průpravné cviky na zemi                         cca 30 minut
• Příprava koně                                             cca 10 minut
• Práce na trenažéru                                      cca 30 minut
• Práce na koni                                              cca 30 minut
• Závěr tréninku                                            cca 30 minut

Cíl práce

Cílem naší práce bylo zjistit, zda pravidelné cvičení v paravoltiži ovlivňuje vybrané koordinační dovednosti u handicapovaných závodníků, a zhodnotit jejich výkonnostní růst z výsledků na národních závodech.

Metodika práce

Metody

Do této studie byl zahrnut sledovaný soubor šesti cvičenců se zdravotním postižením.

Sledovaný soubor:

• proband 1 – žena, 20 let, dětská mozková obrna
• proband 2 – muž, 19 let, dětská mozková obrna
• proband 3 – žena, 13 let, dětská mozková obrna
• proband 4 – muž, 43 let, Downův syndrom
• proband 5 – žena, 15 let, epilepsie
• proband 6 – žena, 15 let, poruchy osobnosti

Gymnastická cvičení byla zahrnuta do tréninkové jednotky paravoltiže. Tréninky byly navrženy s cílem zlepšit orientaci, rovnováhu a celkovou obratnost. Čtyři standardizované testy byly měřeny na cvičencích z několika jezdeckých klubů v České republice. První testování probíhalo v předzávodním období v březnu 2011. Druhé testování proběhlo v přechodném období v listopadu 2011. Pracovali jsme se skupinou prostřednictvím intervenčního programu v průběhu března až listopadu. Tréninky probíhaly v jezdeckých klubech pravidelně 3× týdně.

Organizace práce

Práce probíhala v letech 2008–2011, ovšem výsledky z národních paravoltižních závodů byly shromažďovány již od roku 2006. Vhodný soubor pro uskutečnění experimentu jsme vybírali od září 2008 do ledna 2009 a pracovali jsme s ním na základě rozhovorů a pozorování na pravoltižním tréninku.

Jednoskupinový experiment jsme prováděli ve dvou termínech. V předzávodním období – v březnu 2011, a v přechodném období – v listopadu 2011. V přípravném období jsme se převážně zaměřili na rozvoj koordinačních dovedností. V hlavní části tréninkové jednotky byly zařazovány cvičební prvky zejména na rozvoj orientace, rovnováhy a celkové obratnosti. Experiment byl prováděn v tělocvičně jezdeckého oddílu a cvičební tvary si museli všichni testovaní paravoltižéři několikrát vyzkoušet, aby si daný pohybový tvar zapamatovali. Při druhém testování v přechodném období v listopadu 2011 již nebyl velký problém se zvládnutím pohybových testů, protože cvičenci v letní sezóně velmi pilně trénovali. Cvičenci sledované skupiny se již nebáli pohybových struktur a zlepšení rovněž nastalo i z hlediska psychicky.

Popis zkoumaného souboru

Zkoumaným souborem byli cvičenci tělovýchovné jednoty Orion Praha se sídlem v Bráníku. Tréninky jsou v oddíle vypsané pravidelně 2× týdně v úterý a ve čtvrtek. V sezóně, která je od dubna do října, se konají závody dle závodního kalendáře vždy v sobotu.

Někteří cvičenci navštěvují mimo paravoltižní trénink ještě hiporehabilitaci v sedle. Oddíl disponuje 3 koňmi na paravoltiž a 2 trenažéry. V zimním období cvičenci navštěvují přilehlou tělocvičnu s gymnastickým nářadím. Věnují se jim 2–3 trenéři, z toho jeden je vždy hipolog s cvičitelskou licencí, který lonžuje nebo vede koně, dalším jsou gymnastický trenér s trenérskou licencí a vystudovaný zdravotník nebo fyzioterapeut.

Charakteristika souboru – kazuistiky probandů

H.R., 20 let

Centrální spastická diparesa. Od svých 5 let docházela do oddílu na hipoterapii. Paravoltiž cvičí od svých 12 let a po jednom roce tréninku absolvovala své první závody. Je jednou z prvních cvičenek paravoltiže. V současné době závodí již 8 let a řadí se do kategorie THŽ (těžký handicap ženy). Od počátků, kdy měla problémy s chůzí a motorikou celkově, se pravidelným tréninkem vypracovala k několika titulům mistryně ČR. Díky skvělé výchově rodičů je samostatná a cílevědomá. Při tréninku s trenéry dobře spolupracuje a velmi rychle chápe, co se od ní požaduje.

 T.K., 43 let

Downův syndrom a artróza kyčle. Paravoltiž cvičí od roku 1999. Hipoterapii předtím neabsolvoval. V současné době cvičí  paravoltiž již 10. rokem, ale na závodech poprvé startoval před 5 lety. T.K. se řadí do kategorie THM (těžký handicap muži). Na svůj snížený intelekt je poměrně samostatný, to především díky péči a přístupu svého otce. Negativní dopad na trénink má jeho náladovost. Občas dochází k problémům, že Tomáš těžce chápe, co se po něm požaduje a proč to má udělat. Vysvětlení je potom velice zdlouhavé a složité, vyžaduje neustálé opakování zvolených cviků.

J.K., 19 let

DMO hypotonická forma, mentální defekt středního stupně. Paravoltiži se věnuje závodně od roku 2002, a to v kategorii MHM (mentální handicap muži). Zpočátku se při cvičení velice bál, bylo nutné s ním chodit podél koně a dávat mu záchranu. Postupem času strach odstranil a je vidět veliký pokrok. S J.K. je obtížnější komunikace, nemluví, používá převážně znakovou řeč. Základním problémem, který je nutné neustále odstraňovat, je jeho uspěchanost a ztráta koncentrace.

P.V., 28 let

Přesná diagnóza nám není bohužel známa. Rodiče P.V. si žádné postižení nepřipouštějí a nechtějí sdělit diagnózu. Po konzultaci s fyzioterapeuty a doktory v oddíle jsme dospěli k názoru, že se nejspíše jedná a poruchy osobnosti.

Paravoltiži se v oddíle věnuje 2 roky, v kategorii LHŽ (lehký handicap ženy). Má na svůj věk dětinské chování, bývá zmatená a dezorientovaná. Občas se stává, že se někde schová a usne.

H.C., 15 let

Epilepsie. H.C. nejprve 3 roky docházela na hipoterapii, díky zlepšení začala od září 2006 trénovat paravoltiž. Na závody jede poprvé v sezóně 2008, účastní se v kategorii LHŽ (lehký handicap ženy). Zatím se s paravoltiží především seznamuje. Je hodně pomalá, je nutné zrychlovat její reakce, aby byla při cvičení schopná lépe reagovat na případné změny pohybu koně.

V.P., 13 let

Dětská mozková obrna, hypotonická forma. S paravoltiží začala v lednu 2007, předtím žádnou formu hiporehabilitace neprovozovala. Zatím se s koňmi a paravoltiží pouze seznamuje. Při samotné jízdě nebo cvičení na koni se trochu bojí, což se s postupem času pomalu odbourává. Převážně trénuje na trenažéru. Je hyperaktivní, ale trochu rozmazlená. Bývá plačtivá a cviky mnohdy vůbec nezacvičí. Její maminka ji poctivě vede k tréninku, někdy dochází na trénink i mimo vyhrazené hodiny. Řadí se do kategorie THŽ (těžký handicap ženy).

Motorické testy

Ohebnost – předklon v sedě, sed dosažný

Test je také součástí testů Eurofit a Unifittestu. Testujeme ohebnost páteře a stav svalů zadní strany stehen, k měření se přitom využívá speciální konstrukce. Oproti předklonu je zde vyloučen vliv gravitace.

Pomůcky: Švédská lavička nebo přiměřeně vysoká dřevěná bedýnka, pravítko.

Popis: Můžeme použít zjednodušený postup – vsedě s nataženýma nohama si testovaný opře chodidla o lavičku. Pozvolna se předklání a snaží se dosáhnout co nejdále za špičky nohou a udržet tam ruce po dobu 2 sekund. Měříme přesah prstů rukou za chodidla (pokud k nim nedosáhne, je hodnota záporná). Doporučuje se opakovat dvakrát a použít lepší výsledek.

Výsledky ovlivňuje zahřátí před měřením i rozdílné délkové poměry končetin a trupu u měřených osob (Měkota, 1980).

Dynamická pohyblivost trupu

Test je součástí baterie Fleishmanna (1964), měří dynamickou pohyblivost trupu a stav svalů zadní strany stehen. Vhodný pro všechny věkové kategorie.

Pomůcky: Vyznačení bodů (podle popisu) na zemi a na stěně, stopky.

Popis: Cvičící si stoupne zády k hladké stěně tak, aby se při předklonu nedotýkal hýžděmi stěny (asi 30–40 cm od stěny), nohy rozkročené v šíři ramen. Na stěně v místě odpovídajícím středu jeho zad v úrovni ramen označíme křídou (páskou) bod X.

Druhý bod Y vyznačíme na zemi mezi špičkami nohou. Cvičící se předkloní s napnutýma nohama a dotkne se špičkami prstů obou rukou znaménka Y mezi špičkami nohou, pak se rychle zvedne a otočí trup tak, aby se dotkl znaménka X za zády; střídá otáčení vpravo a vlevo. Počítá se počet cyklů (předklon a otočení) za 20 sekund (Neuman, 1990).

Výdrž ve stoji na jedné noze se  zavřenýma očima

Pomůcky: Rovná plocha, stopky.

Popis: Testovaná osoba stojí se zavřenýma očima na noze, které dává přednost. Chodidlo volné nohy je přiloženo k vnitřní straně kolene nohy stojné. Volnou nohou se TO nesmí dotknout podlahy. Paže jsou v klidu volně svěšené. Dovoleny jsou spontánní korektury. Měření času začíná až po zaujmutí postoje.

Poznámky: Dovolen je jeden pokus na preferované noze (Měkota, 1980).

Burpee test

Testování rychlostně-vytrvalostních schopností a zároveň obratnosti a síly svalstva paží a nohou. Jedná se o rychlé střídání poloh (stoj – dřep – vzpor ležmo).

Pomůcky: Rovná plocha, dostatečně velká, stopky.

Popis: Testovaná osoba má za úkol provést přesně a co nejrychleji 10x cvičební cyklus skládající se ze čtyř poloh:

• Vzpřímený postoj
• Vzpor dřepmo
• Vzpor ležmo, v němž trup a nohy tvoří jednu přímku
• Opět vzpor dřepmo

Doporučení: Před testováním si nacvičte jednotlivé polohy a v pomalém tempu si vyzkoušejte celý cyklus (Neuman, 1990).

Výsledky a jejich interpretace

Daný soubor jsme testovali vybranými testy. Poněvadž se jedná o nesourodý soubor stejného handicapu, museli jsme každému cvičenci jednotlivě vysvětlit průběh testu a také si to probandi několikrát vyzkoušeli. V tabulkách (tabulka 9 a 10) jsou vidět mezi cvičenci velké rozdíly ve výsledcích, což vysvětluje různé pohlaví, věk a zejména rozsah handicapu.

K výsledkům jsme dospěli pomocí analýzy výsledků motorických testů. Ukázalo se, že nedostatek dlouhodobé přípravy, ať už z jakéhokoli důvodu, se nepochybně odráží i ve výsledcích.

I když některé výsledky nám prokazatelně neuvádí významné zlepšení koordinačních schopností, z vlastního pozorování jsme došli k závěru, že mnozí cvičenci mají větší radost z tréninku a těší se na další tréninkovou hodinu a do sestavy jsou schopni zahrnout složitější cviky.

Tabulka 9 Výsledky testování vybraného souboru v březnu 2011

Tabulka 10 Výsledky testování vybraného souboru v listopadu 2011

Rozbor výsledků jednotlivých probandů:

H.R. – V testování se ze všech cvičenců zlepšila nejvýrazněji. Přes svou pilnou povahu má stále problém s koordinací, což je dáno hlavně tím, že postižení ji brzdí v dalším vývoji. Hana se přesto velmi snaží, nejvíce je to vidět v testu ohebnosti, kde se za půl roku zlepšila o 4 cm.

T.K. – V testování se výrazně nezlepšoval, je nutno brát v potaz, že má artrózu kyčle. Každé cvičení mu trvalo déle, nepamatoval si, co má cvičit, byť se to několikrát opakovalo. Stoj na jedné noze zvládl až na několikátý pokus, bál se zavřít oči. Negativní dopad na jeho růst výkonnosti má absence na tréninku, která je kvůli náladovosti poměrně velká. Přesto je na svůj věk a rozsah handicapu velmi šikovný a paravoltiží se udržuje hlavně v kondici.

H.Č. – Pohybově je na tom velmi dobře, má dobrou kondici, což se odrazilo i ve výsledcích našeho experimentu. Ovšem kvůli svému handicapu musí cvičit velmi opatrně. Například při hlubokém předklonu sice dosáhla velmi daleko, pak se jí asi hodinu točila hlava a nebyla schopna dalšího cvičení. To mělo za následek, že při stoji na jedné noze se zavřenýma očima byl její výsledek slabší oproti prvnímu testování.

J.K. – V průběhu testování nedošlo k výraznému zdokonalení pohybových struktur. Má problém s kloubní pohyblivostí, ale zlepšil se v obratnosti a orientaci. U výkonů velmi záleží na jeho momentální náladě. Pokud má špatnou náladu, tak trvá nácvik nebo zdokonalování cviků velmi dlouho, pokud se cítí jistě, jde jeho výkonnost rapidně nahoru. To jsme viděli i u druhého testování.

P.V. – Je poměrně vysoké subtilní postavy, proto jí dělá problém jakékoliv koordinační cvičení, což je vidět i na výsledcích testů. Projevilo se malé zlepšení díky zařazování koordinačního cvičení do každé tréninkové jednotky. P.V. je velmi pomalá a těžko chápe nové pohybové struktury. Její pomalost se pozitivně projevila na výsledku stoje na jedné noze se zavřenýma očima.

V.P. – vzhledem k tomu, že s paravoltiží teprve začíná, činí jí naučení nového pohybového tvaru menší problém. S gymnastikou a akrobacií se zatím pomalu seznamuje. Vzhledem k její hypertonické formě DMO vyšel nejlépe test ohebnosti. Koordinační testy jako Burpee test a dynamický pohyb jsme nemohli vícekrát opakovat a nacvičovat, rychle ztrácela kondici a po několika pokusech byla velmi nejistá a vrávoravá.

Příloha: pomocné tabulky

Tabulka 11 Výsledky ze závodů převedené na bodové hodnocení -H R.

Tabulka 12 Výsledky ze závodů převedené na bodové hodnocení – T.K.

Tabulka 13 Výsledky ze závodů převedené na bodové hodnocení – J.K.

Tabulka 14 Výsledky ze závodů převedené na bodové hodnocení

Porovnáním výsledků ze závodů zjistíme, zda se cvičenci zlepšují, stagnují nebo se jejich výsledky zhoršují. K porovnání byly použity listiny rozhodčích od roku 2006. Původní myšlenka porovnat celkové známky za závod byla zavržena, neboť známky přesně nevypovídají o momentální úrovni cvičence v daném závodě. Závod od závodu se liší podmínky, mění se rozhodčí, a ti také pokaždé nastaví jinou výši bodového hodnocení, přestože bodovací tabulky jsou dané škálou hodnot za daný cvik od nuly za nejhůře předvedený cvik až po bod 10, což značí perfektně předvedený cvik. V praxi to potom znamená, že v jedné soutěži může být cvičenec se známkou 4 první a v jiném se známkou 6 poslední. Do pomocných tabulek proto nebyly zařazeny známky, ale pořadí. K němu bylo přiřazeno patřičné bodové ohodnocení. V grafech se nám následně zobrazil růst či pokles výkonu, který má u každého cvičence své důvody.

Graf 15 Výkonnost dle bodového hodnocení H.R.

Na výsledcích T.K. je vidět pomalejší start a těžší začátky. Na jeho slabších výsledcích se v počátku kariéry podepsala především nervozita a nejistota. Při soutěžích měl vlivem nervozity problémy vybavit si sled cviků v sestavě, což se vždy podepsalo na výsledku. Postupem času již bral závody jako běžnou záležitost, která přináší zábavu a zpestření. Před startem se nyní již těší, co předvede a jestli vyhraje. Horší výsledky ke konci sledovaného období jsou zapříčiněny nemocí, zhoršenou artrózou kyčelního kloubu a absencí v tréninku.

Graf 16 Výkonnost dle bodového hodnocení J.K.

J.K. je ukázkový případ toho, jak se paravoltižér může zlepšovat. Byl zvyklý z hipoterapie, že někdo chodí podél koně a dává mu záchranu, měl veliký strach cvičit samostatně. Zpočátku bylo nutné chodit podél něj a postupně se od něj vzdalovat a učit ho nespoléhat se na záchranu. I během závodů byl schopen seskočit z koně, pokud vzdálenost koně od lonžéra byla pro něj neúnosná, což se pochopitelně zobrazilo na výsledcích. Jak postupně odstraňoval strach, lepšily se i jeho výsledky.

Graf 17 Výkonnost dle bodového hodnocení P.V.

Závodí teprve třetím rokem, proto absolvovala zatím málo závodů. Přesto je patrné, jak se její úroveň zvyšovala, až dosáhla na nejvýše bodovaná první místa. V první sezóně, kdy se nejdříve seznamovala s atmosférou na závodech, se negativně projevovala její roztržitost, pletla cviky v sestavě, byla na koni shrbená. Její stavy útlumu způsobovaly, že se schovávala a ostýchala se projevit. V dnešní době již hrdě prohlašuje, že si jede pro zlatou medaili, a její nadšená touha po vítězství se projevuje i na výsledcích.

Diskuze

Dostupné literatury, týkající se daného tématu, je velmi málo. Vzhledem k tomu, že zvolenému námětu není zasvěceno mnoho vědeckých knih, se naše teorie dohledávala velmi těžko. To také vysvětluje, že použitá literatura je staršího data. Pokud se jedná o literaturu autorů, kteří se nevěnují přímo paravoltiži a hiporehabilitaci, je patrné, že je pro ně dané téma okrajové a dopouštějí se mnohdy nepřesností. Nakonec jsme byli v pátrání částečně úspěšní a využili jsme také vědomostí paní Arnoštky Ježkové, která má dlouholeté zkušenosti s touto jezdeckou disciplínou.

Během svého aktivního působení v jezdeckém oddíle TJJ LUCKY Drásov trénuji skupinu zdravých dětí. Do jezdeckého oddílu TJ Orion Praha mám možnost dojíždět na tréninky a soustředění a mohu tak nyní porovnat rozdíly v přístupu zdravých a postižených cvičenců k tréninku. Z důvodů integrace zdravých a postižených cvičenců je schéma tréninkové jednotky většinou stejné. Z tohoto srovnání mohu vyhodnotit, že mnohem kvalitnější přístup k tréninku mají paravoltižní cvičenci. Na tréninky se velice těší, mají chuť se naučit něco nového a dokázat, že mohou sportovat jako všichni ostatní. Kdyby takovou chuť pracovat a bojovat měla i skupina voltižních cvičenců, jistě by jejich úroveň rapidně vzrostla.

Když jsem začala pracovat se cvičenci paravoltiže, zjistila jsem, že jsou po určité době komunikativnější, mají větší radost ze života. Svého koně berou jako nejlepšího přítele, kterému se mohou svěřit se všemi svými problémy, a cítí se u něj v bezpečí. Po určité době se cvičenci postupně zbavili úzkosti a následně docházelo u některých k odstranění agresivity, antipatií a ke zlepšení celkové kondice.

Nicméně trénovat postižené je obtížnější, a to především proto, že se nejedná o skupinu se stejným handicapem a je nutné ke každému přistupovat individuálně a odlišně. Trenér se často stává psychologem a lékařem, ale především musí mít obrovskou dávku trpělivosti.

Ze zkušenosti mohu uvést, že soutěže a vystoupení mají velice pozitivní vliv na handicapované jedince. Kromě upomínkových předmětů a kokard, které jsou pro ně silným motivačním prvkem, je také velkou odměnou pro cvičence, a i pro jejich trenéry, samotný potlesk publika.

Shrnutí

Cílem práce bylo zjistit, zda pravidelné cvičení v paravoltiži ovlivňuje vybrané koordinační dovednosti u handicapovaných závodníků. Dále také přiblížit formy a průběh hiporehabilitace a podat informace o stavbě a obsahu tréninkové jednotky paravoltiže tak, aby byly použitelné pro případné zájemce o tento druh sportu handicapovaných. Tato pilotní studie ukázala potenciál voltižní intervence u sportovců se zdravotním postižením. Pro další studia je potřeba pracovat s většími skupinami a odhalit konkrétní výstupy podle typu postižení a druhu cvičení. Stanovený cíl byl splněn.

Z práce vyplývají následující závěry pro praxi – doporučení pro trenéry, hipology a zájemce o paravoltiž:

• Věnovat se každému cvičenci individuálně, podle postižení.
• Tréninky by měly být dobře rozvrženy s ohledem na nutný individuální přístup.
• Při tvorbě volných sestav je důležité brát ohled na možnosti cvičence, nicméně cvičence je třeba podporovat ve zvládání nových obtížnějších cviků.
• Velmi důkladně promyslet, zda cvičenec zvládne absolvovat všechny závody, nebo ho vybrat pouze do některých soutěží.

(brož. vaz., s. 112 - 134)