Od historie k definici metabolického syndromu

Metabolický syndrom (MS) představuje kombinaci klinických, biochemických a humorálních abnormalit související s poruchou účinku inzulínu v metabolismu glukózy (inzulínová rezistence). MS zvyšuje riziko vzniku a rozvoje aterosklerózy a dalších komplikací (Rosolová, Matoulek, 2012).

Vzájemné vztahy diabetu, obezity a vysokého krevního tlaku jsou známy dlouho. Již ve starověku byly pozorovány formy diabetu vázané na obezitu. Souvislost mezi hyperglykémií, hyperurikémií a hypertenzí byla poprvé popsána v roce 1923. Logicky, i když velmi zjednodušeně, se tedy usuzovalo, že obezita je rizikovým faktorem diabetu i jiných závažných onemocnění. Až v 80. letech minulého století se začalo na koincidenci těchto onemocnění nahlížet jinak – jako na stav se společnou příčinou a patogenetickými mechanismy (Svačina, 2007; Sucharda, 2007b).

Nejstarším pojmem souvisejícím se současným MS je termín „hyperplastický syndrom“ z 60. let minulého století. Termín „metabolický syndrom“ byl poprvé odborné veřejnosti představen Hermanem Hallerem v roce 1975. V roce 1988 Gerald M. Reaven představil „syndrom X“. V roce 1989 sjednotil Kaplan koexistenci metabolických odchylek termínem „deadly quartet“. Na konci minulého století se nejvíce používal název „Reavenův syndrom X“. V současnosti převažují pojmy „metabolický syndrom“ nebo „syndrom inzulínové rezistence“ (Perušičová, 2012; Svačina, 2010).

V minulosti se řada odborných organizací pokusila vytvořit definici, která by zohledňovala typické rizikové faktory MS. První byla přijata WHO v roce 1999. Tato definice se v běžné praxi neuplatnila. Pro epidemiologické a klinické potřeby byly vytvořeny další definice. V roce 2001 byla představena v rámci NCEP ATP III nová definice zahrnující poprvé abdominální obezitu. V roce 2005 byla uveřejněna Světovou diabetologickou společností (IDF) nejmladší definice MS. Podmínkou definice byla přítomnost abdominální obezity vyjádřená hodnotami obvodu pasu (OP) (Sucharda, 2007a; Svačina et al., 2006). V roce 2009 došlo k harmonizační dohodě mezinárodních lékařských organizací. Všech pět základních parametrů MS bylo postaveno na stejnou úroveň, přičemž OP byl hodnocen podle etnických specifik. V České republice je používána definice vytvořená Českým institutem metabolického syndromu, která vychází z kritérií NCEP ATP III (2001) a IDF (2005) (Perušičová, 2012; Český institut metabolického syndromu, 2005).

Definovat MS není jednoduché. Nejedná se o jednu nemoc, ale komplex problémů představující vysoce proaterogenní, prozánětlivý a prokoagulační stav (Rybka, 2007). V průběhu let se proto definice MS měnila a používané parametry mají stále přísnější kritéria. Současná definice a charakteristika složek MS zahrnuje víc než 60 jevů, přestože původních, Reavenem popsaných složek, bylo 6. Lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu (Svačina et. al., 2011; Rosolová, 2006).

Metabolický syndrom (MS) představuje koincidenci typických rizikových faktorů, které se často vyskytují společně a vznikají pravděpodobně na podkladě inzulínové rezistence (IR). Jedná se o společný výskyt nadváhy či obezity abdominálního (androidního, viscerálního) typu, hypertenze, aterogenní dyslipidémie a poruchy metabolismu glukózy (Pelikánová, 2003a). Přítomnost MS znamená jednak riziko předčasného rozvoje aterosklerózy včetně jejích komplikací (příloha č. 10), tzn. kardiovaskulárních nemocí (především akutní infarkt myokardu a cévní mozková příhoda), jednak vznik diabetu mellitu 2. typu (DM2T) (Bláha, Musil, 2010). MS má však souvislost i s některými dalšími závažnými jevy, jako jsou např. koagulační poruchy, hormonální odchylky, psychické změny nebo výskyt nádorů (Svačina et al., 2010; Rybka, 2006).

V odborné literatuře se také označuje jako „Reavenův syndrom“, „syndrom inzulínové rezistence“, „civilizační syndrom“, „syndrom X“, „deadly quartet“, „úsporný (thrifty) genotyp“ aj. (příloha č. 3) (Svačina, 2000; Svačina, 2003).

Vznik a průběh onemocnění modifikují zevní i genetické faktory, které nejsou vzájemně zcela izolované (příloha č. 11). Zkušenosti z praxe dokládají jednoznačný vliv nezdravého životního stylu, především zvýšeného energetického příjmu a snížené fyzické aktivity na působení inzulínu v cílových tkáních (inzulínová rezistence). Je ale zřejmé, že porucha se objeví u jedince s určitou dispozicí, která má genetický základ (kandidátní geny). Dědičnost MS je vysoká a liší se u jednotlivých složek (Perušičová et al., 2006; Svačina, Bretšnajdrová, 2008; Hainer, 2001).

Základní podmínkou pro stanovení diagnózy MS je přítomnost alespoň 3 z následujících složek:

abdominální obezita, kdy hodnoty obvodu pasu musí překročit hranici 102 cm u mužů a 88 cm u žen (hranice je odlišná pro některá etnika)
triglyceridy (TG) ≥ 1,7 mmol.l-1 nebo hypolipidemická léčba
hypertenze (TK) ≥ 130/≥ 85 mmHg nebo antihypertenzní léčba
HDL cholesterol (HDL-C) < 1,3 mmol.l-1 u žen a < 1,0 mmol.l-1 u mužů
glykémie na lačno ≥ 5,6 mmol.l-1 nebo PGT nebo DM2T (Český institut metabolického syndromu, 2005).

Incidence obezity a dalších komponent MS nabývá v současné době charakteru pandemie, soudobé trendy ve vývoji životního stylu předpokládají nárůst postižených jedinců (Svačina, 2008). Ateroskleróza a její komplikace jsou hlavní příčinou předčasných úmrtí ve všech hospodářsky vyspělých zemích, jejich výskyt však významně stoupá i v rozvojových zemích (Adámková, 2010).

Komplexní terapeutický přístup MS zahrnuje nutriční intervenci, přiměřenou fyzickou aktivitu převážně aerobního typu, psychologické působení (využívá se kognitivně - behaviorální přístup), farmakoterapii, případně chirurgické techniky (Svačina et al., 2008; Müllerová, 2003).

Historie a definice metabolického syndromu

Vzájemné vztahy diabetu, obezity a hypertenze jsou známy poměrně dlouho. Již ve starověku byly popsány formy diabetu vázané na obezitu. Logicky, i když velmi zjednodušeně, se tedy usuzovalo, že obezita je rizikovým faktorem diabetu, vysokého krevního tlaku i jiných závažných zdravotních poruch. Tento přístup však pomíjel společné souvislosti a vazby mezi těmito onemocněními (Svačina, 1999). Až v 80. letech minulého století se začalo na koincidenci těchto onemocnění nahlížet jinak – jako na stav se společnou příčinou a společnými patogenetickými mechanismy (Svačina et al., 2006). Metabolický syndrom (MS) je tedy onemocnění relativně mladé, definované před 24 lety. Za tuto dobu byly opakovaně význam i samotná existence MS neúspěšně zpochybněny (Svačina et al., 2011).

V posledních 20 letech bylo vytvořeno několik definic MS, které byly mnohokrát měněny. Všechny byly založené na stanovení inzulínové rezistence (IR) a později na přítomnosti stále stejných rizikových faktorů, které významně korelují s IR (obvod pasu, krevní tlak, hladina triglyceridů aj.) (Pelikánová, 2003b). Obecně však platí pravidlo – vyskytne-li se jedna komponenta MS, velmi výrazně stoupá riziko vzniku ostatních složek MS (příloha č. 4 a č. 5). Poslední doporučovaná definice („harmonizovaná“) pro MS pochází z roku 2009. Vyšla z konsenzu řady odborných lékařských společností (Český institut metabolického syndromu, 2005).

Od historie k definici metabolického syndromu

5. st. př. n. l.	Antický lékař Hippokrates z Kósu tvrdil, že „tloušťka není jen chorobou sama o sobě, ale i poslem dalších nemocí“. Upozorňoval na skutečnost, že náhlá smrt postihuje častěji obézní osoby než osoby s přiměřenou tělesnou hmotností. Rovněž správně vyjádřil rovnici energetické bilance: „Výživa naše tělo naplňuje a fyzická aktivita vyprazdňuje, a výsledkem by měla být rovnováha mezi těmito složkami, tj. udržovat tělo ve stejném stavu jako na počátku, v dokonalém zdraví" (Autorský kolektiv, 2009; Hainer et al., 2011; Bray, 2009).
17. století	Anglický lékař Thomas Sydenham (1624–1689) poukázal na spojitost mezi obezitou a životním stylem (Housová, Housa, 2009).
17. – 18. století	Anglický lékař George Cheyne (1671–1743) si všiml vzájemných vztahů mezi obezitou a dalšími stavy např. dušností a depresí (Housová, Housa, 2009).
1765	Joannes Baptista Morgani jako první vědecky popsal abdominální a mediastinální akumulaci tuku u obézních. Jasně poukázal na vztah mezi viscerální obezitou, hypertenzí, aterosklerózou, hyperurikémií a syndromem spánkové apnoe (Enzi, et.al., 2003; Haslam, 2007; Housová, Housa, 2009; Adámková, 2009).
1806	Shadrach Ricketson poukázal na fakt, že obezita má povahu skryté nemoci, resp. smrti (Bray, 2009).
1811	Robert Thomas poukázal na skutečnost, že nejen množství, ale i distribuce tělesného tuku je významné z hlediska metabolických poruch (diabetu). Dále zdůraznil spojitost mezi obezitou, anginou pectoris (AP) a cévní mozkovou příhodou (CMP). Rovněž popsal souvislost mezi obezitou a karcinomem endometria (děložní sliznice) (Haslam, 2007; Housová, Housa, 2009).
1842	Hufelandova učebnice medicíny definuje těžkou obezitu jako „excesivní nahromadění tuku včetně srdce, omenta a ledvin“ (Sucharda, 2007a).
1897	William Osler označil obezitu jako příčinný faktor AP (Bray, 2009).
1. světová válka	První zmínka o častém společném výskytu hypertenze a hyperglykémie – rizikových faktorů, které jsou dnes součástí definice MS. K. Hitzenberger a M. Richter-Quittner ve Vídni poprvé dávali do souvislosti hypertenzi, diabetes a další metabolické odchylky. Výsledky však publikovali až po skončení války (1921) (Perušičová, 2012).
1923	E. Kylin publikoval vědeckou práci, která je považována za první práci o MS. Upozorňovala na častou koincidenci hyperglykémie, hyperurikémie a hypertenze (Sucharda, 2007b; Karen, Souček, 2007).
1947	Francouzský lékař Jean Vague jako první upozornil na rozdílnou distribuci tuku mezi oběma pohlavími, přičemž zdůraznil rizika vyplývající z mužského typu obezity (Sucharda, 2007c; Müllerová, 2009).
1957	Francouzský lékař Jean Sterne publikoval první klinickou studii s metforminem při léčbě diabetu. V současnosti je metformin lék první volby u nemocných s DM2T. Kromě korekce hyperglykémie příznivě ovlivňuje i další abnormality, které jsou součástí MS – především krevní tlak a lipidové spektrum. Navíc jeho podávání není spojeno s rizikem hypoglykémií a nárůstem tělesné hmotnosti (Perušičová, 2012; Svačina et. al., 2011).
60. léta	Poprvé byl použit nejstarší pojem související s dnešním metabolickým syndromem – „hyperplastický syndrom“ nebo „hyperplastická obezita“. V současnosti se používá spíše termín androidní obezita (Svačina, 2000).
1960	Yalow a Berson považovali obezitu, aniž by byl současně přítomen diabetes, za příčinu IR (Bray, 2009).
1962	Původní Neelova koncepce tzv. šetrného („thrifty“) genotypu pokládala dynamickou hyperinzulinémii, která je potřebná pro rychlé uložení a zpracování glukózy (Svačina et. al., 2006).
1963	Randle výrazně přispěl k pochopení vzniku MS popisem cyklu mezi glukózou a volnými mastnými kyselinami, které přispívají k rozvoji inzulinové rezistence a diabetu (Masopust, 2005).
1964	Albrink a Meigs upozornili na vzájemnou souvislost mezi obezitou a triglyceridémií (Haslam, 2007).
1965	Avogaro a Crepaldi popsali spojení vysokého krevního tlaku, hyperglykémie a obezity. Dále publikovali studii se 6 pacienty, kteří trpěli mírnou obezitou, diabetem, hypercholesterolémií, výraznou hypertriglyceridémií. Po nasazení hypokalorického dietního režimu s nízkým obsahem sacharidů došlo ke zlepšení těchto metabolických abnormalit (Šamánek, Urbanová, 2006).
1969	P. Avogaro upozornil na společný výskyt hyperlipidémie, diabetu a obezity (Rosolová, Mayer, Petrlová, 2008).
1975 - 1977	Herman Haller poprvé použil termín „metabolický syndrom“ pro sdružení metabolických abnormalit (obezita, diabetes, hyperlipoproteinémie, hyperurikémie, jaterní steatóza).
1977	Singer označil MS jako koexistenci obezity, dny, diabetu a hypertenze s hyperlipoproteinémií (Haslam, 2007).
1977 - 1978	Gerald B. Phillips rozvinul koncepci shodného základu rizikových faktorů infarktu myokardu (glukózová intolerance, hyperinsulinémie, hypercholesterolémie, hypertriglyceridémie, hypertenze). Tuto tzv. „konstelaci abnormalit“ dával do souvislosti nejen s onemocněním srdce, ale také stárnutím, obezitou a dalšími klinickými stavy. Naznačil, že se musí jednat o nějaký společný faktor, jehož identifikace by mohla vést k prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Podle něj se hypoteticky mohlo jednat o pohlavní hormony (Perušičová, 2012; Rosolová, Mayer, Petrlová, 2008).
1978	Kemp nazval zvláštní situaci, kdy se objeví stenokardie, ačkoliv při koronarografii nejsou nalezeny žádné aterosklerotické stenózy na věnčitých tepnách, „kardiologickým syndromem X“ (mikrovaskulární angina pectoris). Předpokládá se, že jsou postiženy tepny menšího kalibru aterosklerózou, kdy je nedostatečná vazodilatační kormorání rezerva, resp. je přítomna vazospastická pohotovost. U těchto nemocných můžeme zjistit hyperinzulinémii a další složky syndromu X. Z toho pohledu (i pohledu Reavenovy redefinice) je kardiologický syndrom X jen úzkou podmnožinou MS (Svačina, 2008).
začátek 80. let	Björntorp vyvinul velmi jednoduchý index vycházející z poměru tělesných obvodů (pas/boky - WHR) k zjištění distribuce tělesného tuku. WHR popsal jako nezávislý rizikový faktor pro kardiovaskulární onemocnění a diabetes (Hainer et. al., 2011; Sucharda, 2007c).
1985	Modan považoval hyperinzulinemii za pojítko hypertenze, obezity a glukózové tolerance (Perušičová, 2012).
1985	Britská lékařka M. Ashwellová použila měření tělesných obvodů (WHR) a počítačovou tomografii k posouzení distribuce tukové tkáně a dokázala, že metabolické komplikace mohou mít specifický vztah k množství viscerálního tuku (Sucharda, 2007c).
1987	Ferrannini označil vysoký krevní tlak za inzulinorezistentní stav (Perušičová, 2012).
1988	Gerald M. Reaven představil na kongresu Americké diabetologické společnosti v tzv. Bantingově přednášce „syndrom X“. Tento pojem zahrnul tyto jevy: – inzulinorezistence vyjádřená zejména ve svalech – porucha glukózové tolerance resp. diabetes – hyperinzulinismus – zvýšené VLDL, resp. vyšší triglyceridy – snížený HDL-C – esenciální hypertenze. V této původní Reavenově definici MS chyběla abdominální obezita, neboť v 80. letech minulého století nebyla považována za nemoc a neexistovala její léčba (Svačina, 2007; Sucharda, 2007a; Perušičová, 2012).
1989	N. Kaplan sjednotil koexistenci metabolických odchylek (obezita s převahou tukové tkáně v horní polovině těla, hypertenze, diabetes, hypertriglyceridémie) termínem „deadly quartet“, čímž zdůraznil malignitu koincidence těchto abnormalit (Svačina et al., 2010).
1992	Souvislost mezi MS a abdominální obezitou byla doložena P. Björntorpem, autorem hormonální teorie původu abdominální obezity (Sucharda, 2007c).
1993	Reaven revidoval definici syndromu X: – primárním nálezem je inzulinorezistence (IR), – poměrně pevně sdruženými poruchami je vysoký krevní tlak, hypertriglyceridémie, diabetes, – ve volnější vazbě jsou mikrovaskulární angína, poruchy koagulace a fibrinolýzy, – v ještě volnější vazbě jsou ICHS, androidní obezita. Tato redefinice odpovídala a odpovídá klinickým zkušenostem, kdy část diabetiků a hypertoniků netrpí obezitou. Avšak i tito jedinci jsou ohroženi metabolickými komplikacemi. Neobézní osoby s typickými složkami MS se v odborné literatuře nazývají „obézní s normální hmotností“ (normal weight obese) (Svačina, 2008).
1994	Tým profesora J. Friedmana objevil hormon leptin (řec. leptos = štíhlý), což odstartovalo intenzivní zkoumání tukové tkáně jako největšího endokrinního orgánu lidského těla. Tuková tkáň byla po dlouhou dobu stranou zájmu vědců, neboť byla považována za pouhé inertní energetické depo (Sucharda, 2007c; Šamánek, Urbanová, 2006).
1996	Reaven spolu se svými spolupracovníky rozšířil svoji hypotézu IR o významný patofyziologický faktor – sympatoadrenální systém. Osoby s IR vykazují zvýšenou aktivitu sympatiku a sníženou aktivitu dřeně nadledviny. Oba tyto mechanismy mají negativní příčinnou souvislost v rozvoji aterosklerózy, kardiovaskulárního onemocnění (KVO) a DM2T (Perušičová, 2012).
1997	Profesor Hrnčiar z Banské Bystrice označil jako syndrom 5H kombinaci hyperinzulinismu, hyperglykémie, hyperlipoproteinémie s androidní obezitou, hypertenze a hirsutismu. Ačkoliv tento pojem byl po didaktické stránce velmi vhodný, neodpovídal Reavenově definici a částečně ani klinické realitě. Hirsutismus má totiž k MS volnější vazbu a je komponentou velmi spornou. Výskyt dalších poruch (např. koagulačních) se označoval jako syndrom X+ či 5H+ (Svačina, 2010).
1998	Reaven označil za podstatu úsporného genotypu inzulinovou rezistenci (IR) a za historicky nejvýznamnější jev schopnost šetřit svalovou hmotu během energetického nedostatku. Organismus savců včetně člověka je vybaven zejména pro překonávání nedostatku živin a energie, což bylo v historii lidstva poměrně běžné (Svačina, 2003).
1998 - 1999	Světová zdravotnická organizace poprvé definovala MS (Alberti a Zimmet) často uváděný jako dysmetabolický syndrom (příloha č. 6). Vzhledem k obtížnému prokazování IR nebyla tato definice v klinické praxi příliš využívána a i dnes je poměrně málo citována. Rovněž kritéria pro hodnocení hypertenze a androidní obezity jsou již v současnosti zastaralá. MS zde byl definován takto: nezbytnou podmínkou je přítomnost jedné ze tří základních složek – DM2T nebo PGT nebo prokázaná IR (IR je definovaná jako nejnižší kvartil inzulínové senzitivity měřené clampem nebo nejvyšší kvartil inzulinémie na lačno nebo nejvyšší kvartil indexu HOMA). Přítomnost alespoň dvou ze čtyř následujících komponent: a) abdominální obezita (WHR ↑ 0,85 u žen a ↑ 0,90 u mužů nebo BMI ↑ 30 kg.m-2) b) hypertenze (↑ 160/90 mmHg) c) mikroalbinurie (↑ 20g/min) d) dyslipidémie (TG ↑ 1,7 mmol.l-1, HDL-C ↓ 1 mmol.l-1 pro ženy ↓ 0,9 mmol.l-1 pro muže). Pro epidemiologické a klinické potřeby byly proto vytvořeny pozdější definice (Svačina et. al., 2010; Sucharda, 2007a; Pelikánová, 2003b).
1999	Definice MS podle Evropské skupiny pro studium inzulínové rezistence (EGIR) vycházela z exaktně změřené inzulinorezistence jako hodnoty inzulinémie v nejvyšším kvartilu příslušné populace a charakterizovala abdominální distribuci tuku obvodem pasu, nikoliv pomocí poměru pas/boky (Perušičová, 2012).
2001	Představena nová definice MS v rámci National Cholesterol Education Program - Adult Treatment Panel III (NCEP ATP III) zahrnující poprvé abdominální obezitu (příloha č. 7). U jedince trpícího MS musí být přítomny alespoň tři z následujících pěti kritérií: obvod pasu u žen > 88 cm, u mužů > 102 cm krevní tlak > 130/85 mmHg glykémie > 6,0 mmol.l-1 TG > 1,7 mmol.l-1 HDL-C < 1,25 mmol.l-1 u žen a < 1,0 mmol.l-1 u mužů (Sucharda, 2007b; Svačina, 2008).
2004	Pod záštitou Světové diabetologické společnosti (IDF) se sešel panel odborníků, zahrnující i zástupce NCEP a WHO, aby „našel kritérium pro epidemiologické i klinické použití, lepší identifikaci osob s MS, objasnění povahy syndromu a soustředění léčebné strategie na snížení dlouhodobého rizika kardiovaskulárních chorob“ (Bošanská, 2010).
2005	American Heart Association/National Heart, Lung and Blood Institute (AHA/NHLBI) vydaly novou definici MS, která stanovila limit obvodu pasu na 102 cm a více u mužů a 88 cm a více u žen. Ostatní čtyři klasické rizikové faktory byly identické s definicí IDF (příloha č. 8) (Perušičová, 2012).
2005 - 2006	Světová a Evropská diabetologická společnost (IDF a EASD) uveřejnila zatím nejmladší definici MS. Hodnotící kritéria jsou ve většině parametrů přísnější než v definici NCEP ATP III. Abdominální obezita je zde nutnou podmínkou diagnózy MS, kdy obvod pasu musí překročit stanovenou hranici, která je odlišná pro některá etnika (Evropa a USA - 94 cm u mužů a 80 cm u žen). Nezbytná je dále přítomnost alespoň 2 ze 4 následujících složek: – TG ↑ 1,7 mmol.l-1 – hypertenze (↑ 130/85 mmHg) – glykémie ↑ 5,6 mmol.l-1 nebo oGTT 2 h 7,8 - 11 mmol.l-1 – HDL-C ↓ 1,1 mmol.l-1 pro ženy, ↓ 0,9 mmol.l-1 pro muže (Bošanská, 2010; Svačina et. al., 2011).
2009	Došlo k harmonizační dohodě mezinárodních lékařských organizací (IDF, AHA/NHLBI aj.) a byla vytvořena „vylepšená“ definice MS (příloha č. 9). Dosavadních pět základních parametrů bylo postaveno na stejnou úroveň. Přítomnost 3–5 z nich svědčí pro diagnózu MS. Obvod pasu je hodnocen specificky dle regionálních doporučení. U jednotlivých rizikových faktorů se bere v úvahu i možnost jejich farmakologického ovlivnění (antihypertenziva, hypolipidemika, léčba hyperglykemie). Tuto „harmonizovanou“ definici MS přijala většina odborných společností včetně Českého institutu metabolického syndromu (příloha č. 1 a č. 2) (Český institut metabolického syndromu, 2005; Perušičová, 2012).
současnost	Odborná literatura popisuje více než 60 (60–80) poruch související s MS (Svačina et al., 2011).
současnost	Celosvětově dramaticky stoupá prevalence diabetes mellitus 2.typu (DM2T) a dochází k renesanci pojmu „prediabetes“. Prediabetes je stále častěji prokazován i u dětí a adolescentů v přímé souvislosti s obezitou (Perušičová, 2012).
budoucnost	Předpokládá se, že výskyt MS bude nadále stoupat, a s tím i incidence DM2T a kardiovaskulárních příhod (Zeman, Žák, Vecka, 2007; Psottová, 2012).

Shrnutí

Metabolický syndrom není součástí Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10). Nejedná se totiž o onemocnění jako takové, ale o komplex zdravotních problémů a poruch (> 60 jevů) představující vysoce proaterogenní, prozánětlivý a prokoagulační stav (Rybka, 2007). Ateroskleróza je nejčastější neinfekční onemocnění v hospodářsky vyspělých zemích včetně České republiky, kdy srdečně-cévní onemocnění tvoří více než polovinu ze všech předčasných úmrtí. Problémem zůstává však i skutečnost, že tyto choroby často způsobují invaliditu a významným způsobem ovlivňují kvalitu života, i pokud pacient přežije infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu (Rosolová, Matoulek, 2012).

Včasná diagnostika odchylek MS a jejich neodkladná nefarmakologická (dietoterapie, pohybová aktivita) i farmakologická terapie (antihypertenziva, hypolipidemika aj.) je základem prevence kardiovaskulárních onemocnění i diabetu 2. typu (Autorský kolektiv, 2009).

Přílohy

Seznam použitých zkratek a symbolů

ACE	Angiotensin konvertující enzym
ADMA	Asymetrický dimethylarginin
AHA	American Heart Association
AP	Angina pectoris
AT III	Antitrombin
BMI	Body mass index
CMP	Cévní mozková příhoda
DHEA	Dehydroepiandrosteron
DM	Diabetes mellitus
DM2T	Diabetes mellitus 2. typu
EASD	Evropská diabetologická společnost
EGIR	Evropská skupina pro inzulinovou rezistenci
HDL-C	Lipoproteiny o vysoké hustotě (high density lipoprotein)
IDF	Mezinárodní diabetologická společnost
ICHS	Ischemická choroba srdeční
IR	Inzulínová rezistence
KVO	Kardiovaskulární onemocnění
MS	Metabolický syndrom
NCEP ATP III	National Cholesterol Education Program Adult Treatment Panel
NHLBI	National Heart, Lung and Blood Institute
NO	Oxid dusnatý
oGTT	Orální glukózový toleranční test
OP	Obvod pasu
PAI - 1	Inhibitor tkáňového aktivátoru plasminogenu
PGT	Porušená glukózová tolerance
SHBG	Sex hormone-binding globulin
TG	Triglyceridy, triacylglyceroly
TK	Krevní tlak
VLDL	Lipoproteiny o velmi nízké hustotě (very low density lipoproteins)
WHO	World Health Organisation (Světová zdravotnická organizace)
WHR	Poměr pas/boky (Waist to hip ratio)

Definice metabolického syndromu podle Českého institutu metabolického syndromu

Definice metabolického syndromu podle Českého institutu metabolického syndromu (Český institut metabolického syndromu, 2005)

Diagnostika podle Českého institutu metabolického syndromu

Synonyma pojmu metabolický syndrom

Synonyma pojmu metabolický syndrom (Svačina, 2008)

Metabolický syndrom

Syndrom inzulinové rezistence

Syndrom X

Hypertonicko-metabolický syndrom

Civilizační syndrom

Syndrom Nového světa

Plurimetabolický syndrom

Syndrom 5H

Hyperplastický syndrom

Dysmetabolický syndrom

„Deadly quartet“ (smrtící kvarteto)

„Secret killer“ (tichý zabiják)

Šetrný či úsporný genotyp (thrifty genotyp)

Androidní obezita s metabolickými komplikacemi

Aterotrombogenní syndrom

Mnohočetný metabolický syndrom

Reavenův syndrom

Familiární dyslipidemická hypertenze

Jevy sdružené v metabolickém syndromu

Jevy sdružené v metabolickém syndromu (Svačina, 2006)

Jev	Příklady abnormalit
1. glykoregulační poruchy	porušená glukózová tolerance (PGT)
	zvýšená glykémie nalačno (IFG)
	postprandiální hyperglykémie
	DM2T
	gestační diabetes
	poruchy sekrece inzulinu
2. esenciální hypertenze	retence sodíku
	hypersekrece angiotenzinogenu endotelinu
	centrální zvýšení tonu sympatiku
3. antropometrické změny	obezita (kumulace viscerálního tuku)
	fetální malnutrice („small baby syndrom“)
	relativní sarkopenie z inaktivity či ve stáří
	sarkopenická obezita
4. dyslipoproteinémie	hypertriacylglycerolemie
	↑ VLDL
	↓ HDL-C
	↑ apo-B
	přítomnost malých aterogenních LDL částic
	snížená střevní absorpce a zvýšená tvorba cholesterolu
	svalová a jaterní steatóza
5. koagulační odchylky	↑ PAI-1
	↑ fibrinogenu
	↓ antitrombinu III, proteinu C
	↑ faktoru VII a VIII (von Willebrandova)
	↑ tkáňového aktivátoru plazminogenu
	↑ agragace trombocytů
	prokoagulační stav s poruchou fibrinolýzy
6. systémový zánět	↑ CRP, interleukiny
6. systémový zánět	endoteliální dysfunkce
7. hormonální odchylky	nízký SHBG (sex hormone-binding globulin)
	nižší testosteron u mužů
	u žen - hyperandrogenemie, sterility, hyperestrinismus, syndrom polycystických ovárií (PCOS), výskyt hormonálně dependentních nádorů
	mitotický efekt leptinu a inzulinu → vznik nádorů
8. psychické změny	závislost na jídle
	night eating syndrom
	častější výskyt deprese a schizofrenie
	stres
	neschopnost pacientů spolupracovat v léčbě

Složky syndromu X

Složky syndromu X (Svačina, 2006)

Klasické	Pravděpodobné	Volně související
inzulinorezistence	destičkové změny	ateroskleróza
hyperinzulinemie	adhezivní molekuly	specifické komplikace DM
porucha dynamiky sekrece inzulinu	proinzulin	oxidační stres
esenciální hypertenze	amylin	neuropatie
hyperglykemie	nižší DHEA
porucha glukózové tolerance	homocystein
hypertriglyceridemie	TNF-alfa
malé denzní LDL	nezralá imunita
nižší HDL-C	lipoprotein Lp (a)
hyperurikemie	nižší SHBG
fetální malnutrice	snížení NO
androidní obezita	fibrinogen
intraabdominální tuk	změny ACE
vyšší PAI-1	angiotenzinogen
vyšší faktor VII	endotelin
vyšší faktor VIII	vyšší sympatikotonie
nižší bazální energetický výdej	změny spektra katecholaminů
poruchy za inzulinovým receptorem	porucha Na/K pumpy
přenašeče glukózy	ferritin a železo
IRS proteiny	odlišná reakce na fyzickou zátěž
kinázy	změny AT III a proteinu C
steatóza jaterní	nižší adiponektin, vyšší leptin
steatóza svalová	změny v centrech hladu
syndrom spánkové apnoe	centrální deficit serotoninu
	porucha střevní absorpce cholesterolu
	zvýšená syntéza cholesterolu
	mozková inzulinorezistence
	rezistin
	vyšší ADMA (asymetrický dimethylarginin)

Definice metabolického syndromu podle WHO

Definice metabolického syndromu podle WHO (1998-1999)

Definice metabolického syndromu podle NCEP ATP III

Definice metabolického syndromu podle NCEP ATP III (2001) (Bošanská, 2010)

Definice metabolického syndromu podle EASD a IDF

Definice metabolického syndromu podle EASD a IDF (2005) (Svačina, 2005)

Harmonizovaná definice metabolického syndromu

Harmonizovaná definice metabolického syndromu (2009) (Bošanská, 2010)

Zvyšování rizika metabolických a kardiovaskulárních komplikací

Zvyšování rizika metabolických a kardiovaskulárních komplikací v závislosti na počtu složek metabolického syndromu (Hamouz, 2007)

Vývoj metabolického syndromu v čase

Vývoj metabolického syndromu v čase (Postgraduální medicína, 2006)