Práce je zaměřená na problematiku diagnostiky stavu klenby nohy u judistů. Obsahuje informace o funkcích a anatomii lidského chodidla, o měření klenby nohy a tréninku judistů. Jedná se o výzkum, při němž jsme použili plošinu Emed-at.

Onemocnění nohou, konkrétně nožní klenby, jsou často vleklými nemocemi vznikajícími nevhodnou obuví, špatným pohybovým stereotypem či zaměstnáním. V našem výzkumu se sice nezabýváme diagnostikou nožní klenby obecné populace, ale právě špatný pohybový stereotyp či nevhodné pomůcky našich probandů můžou být důvodem vzniku komplikací souvisejících s nožní klenbou. Jako výzkumný soubor v této práci posloužili výkonnostně trénující a závodící judisté. Ke zkoumání tohoto specifického souboru došlo především z iniciativy autora, dlouholetého aktivně trénujícího judisty, závodníka a trenéra. V práci jsme se zaměřili na problematiku sportovců, kteří se po specifické podložce pohybují pouze bosi. Plocha pro trénink a soutěže judistů se nazývá tatami. Jde o povrch podobný žíněnce, je však výrazně tvrdší, aby se závodník do podložky nebořil a byl schopen bezchybných pohybů při různých technikách. Právě kvůli vlastnostem tatami se domníváme, že negativně působí na nožní klenbu.

Cíl studie

V naší práci jsme se zaměřili na diagnostiku nožní klenby judistů. Hlavním cílem bylo vytvořit originální výzkum týkající se výše uvedené problematiky. Změřením a vyhodnocením stavu nožní klenby judistů jsme chtěli poukázat na možnost degenerativních změn při cvičení na tatami.

Metody

Výzkumným souborem byla specifická skupina sportovců – judisté. Konkrétně šlo o výkonnostně trénující a soutěžící sportovce věkové kategorie muži. Dle oficiální terminologie juda se tato kategorie od 18 let věku nazývá senioři. Dalším kritériem pro zařazení probanda do výzkumu byla jeho soustavná sportovní příprava po dobu minimálně pěti let s tréninkovou frekvencí na tatami minimálně tři hodiny týdně.

Pro svůj výzkum jsme zvolili plantografickou plošinu Emed-at od německé firmy Novel (obr. 24). Při práci jsme využili funkce statického měření plosky nohy. Naměřené hodnoty jsme následně exportovali do grafického nízkokompresního formátu jpg, se kterým jsme dále pracovali. Prvním kritériem měření bylo měření bosé nohy. Dále se proband postavil do středu plošiny nejprve pravou a poté levou nohou, vždy po vyzvání obsluhy řídící přístroj. Při našem měření jsme měřili každou nohu zvlášť, protože rozměry plochy pokryté senzory jsou pouze 360x190 mm². Proband stál při měření ve stoji rozkročném s chodidly vzdálenými na šíři ramen a váhou rovnoměrně rozloženou mezi obě chodidla. Měření jednoho chodidla trvalo 10 sekund, a z této doby byl softwarem generován zprůměrovaný plantogram chodidla. Ten jsme exportovali do grafického souboru jpg. Se souborem jsme poté pracovali v programu umožňujícím práci s vektorovou grafikou Zoner Callisto.

Obr. 24 Plantografická plošina Emed-at

Jako optimální metodu pro vyhodnocování naměřených plantogramů jsme zvolili metodu Chippaux-Šmiřák (obr. 25). Je vhodná pro svou jednoduchost při vyhodnocování, ale především je dobře propracovaná a ověřená v praxi. V této metodě jsme zjišťovali poměr mezi nejužším a nejširším místem plantogramu. Z naměřených hodnot jsme poté vypočítali index nohy podle uvedeného vzorce v procentech:

i [%] = (a/b) * 100

a = rozměr nejužšího místa plantogramu [mm]

b = rozměr nejširšího místa plantogramu [mm]

Obr. 25 Metoda vyhodnocování plantogramů (Chippaux – Šmiřák)

Místa jsme měřili na kolmicích k laterální tečně plantogramu. Tuto metodu využil ve své studii Klementa a stanovil normy pro jednotlivé stupně klasifikace normálně klenuté nohy (tab. 11) a ploché nohy (tab. 12). Klementa (1987) dále doplňuje klasifikaci o škálu, ve které figurují jednotlivé stupně „vysoké nohy“ (tab. 13) definované v závislosti na distanci otisku přední části nohy a paty vyjádřené v centimetrech (Klementa, 1987).

Tab. 11 Hodnocení normálně klenuté nohy dle Klementy (1987)

Tab. 12 Hodnocení ploché nohy dle Klementy (1987)

Tab. 13 Hodnocení vysoké nohy dle Klementy (1987)

Výsledky

Skupinu tvořilo 24 probandů dle kritérií stanovených před výzkumem. Po naměření, diagnostice a klasifikování úrovně nožní klenby probandů dle metody Chippaux-Šmiřák jsme získali výsledky, které odpovídají slovnímu hodnocení, které stanovil Klementa. Slovní hodnocení charakterizuje stav nožní klenby.          

Ze slovního hodnocení dle naměřených hodnot označených v tabulkách je patrné, že největší počet probandů má normálně klenutou nohu.

Tab. 14 Procentuální hodnoty indexů nohou probandů s normálně klenutou nohou

Poznámka:

Chybějící výsledky v tabulce pro přehlednost záměrně neuvádíme, protože některým probandům jsme nediagnostikovali obě nohy se shodnou úrovní nožní klenby.

Procentuální hodnoty úrovně nožní klenby dle metody Chippaux-Šmiřák byly v tabulce sestaveny především pro porovnání rozdílů ve svých parametrech. Můžeme si všimnout, že až na několik výjimek (viz proband č. 8) mají všichni judisté nohu diagnostikovanou procentuálně zhruba uprostřed škály pro tento typ. Rozpětí je od 0,1 % do 45,0 % (tab. 10). Z těchto hodnot jsme vypočítali aritmetický průměr všech nohou klasifikovaných jako normálně klenuté. Průměr činí 22,5 %, a jde tedy kromě normálně klenutých nohou o ideální hodnotu úrovně nožní klenby. Pro ilustraci přikládáme plantogramy nohou, které se nejvíce odchylují od průměru. K plantogramům těchto probandů přikládáme i hodnoty naměřených rozměrů nejužšího místa plantogramu „a“, dále nejširšího místa plantogramu „b“ a výpočet indexu nohy. Nejmenší index nohy jsme naměřili na pravé noze probanda č. 8 s hodnotou 3,34 %. Povšimněme si zejména rozměru nejužšího místa plantogramu, který byl pouhých 2,6 mm (obr. 26).

Obr. 26 Plantogram a výpočet pravé nohy probanda č. 8 (Šenkýř, 2011)

Naopak největší procentuální hodnotu indexu nohy jsme naměřili 33,63 % u probanda č. 24, u něhož jsme tento index naměřili na levé noze. Tato hodnota indexu byla největší ze všech probandů. Dle Klementova hodnocení jde o normálně klenutou nohu. Nejvyšší hodnota naměřeného indexu je také uprostřed procentuálního rozpětí, a jedná se tedy o „zdravou nohu“ (obr. 26).

Větší část naměřených hodnot tvoří nohy normálně klenuté. Jde o 54 % nohou všech probandů. Menší polovinu, a to 46 % nohou, jsme diagnostikovali jako nohy vysoké. Procenta jsme pro názornost vypočítali z množství naměřených nohou (nikoli z celkového počtu probandů). K tomuto kroku jsme sáhli, protože ne všichni probandi měli obě nohy pouze normálně klenuté nebo obě pouze vysoké.

Jak jsme již uvedli, tak 46 % nohou jsme změřili a diagnostikovali jako nohy vysoké. Při diagnostice plantogramu vysoké nohy používáme jiný postup a zde již nevypočítáváme index nohy. Vysoká noha je na první pohled patrná již při zhlédnutí plantogramu. Ten je totiž rozdělen mezerou (neotisknutou části chodidla) na přední a zadní část. Poté ji klasifikujeme dle Klementy do tří stupňů, které jsou rozděleny dle vzdáleností mezi těmito dvěma částmi. V tabulce č. 15 uvádíme všechny nohy diagnostikované jako vysoké.

Tab. 15 Tabulka probandů diagnostikovaných s vysokou nohou

Poznámka:

Chybějící výsledky v tabulce pro přehlednost záměrně neuvádíme, protože některým probandům jsme nediagnostikovali obě nohy se shodnou úrovní nožní klenby.

Naměřené hodnoty vysokých nohou se u jednotlivých probandů, na rozdíl od probandů s normálně kletou nohou, velice liší (tab. 14). Některé rozměry se liší i o několik centimetrů. Tabulku doplňujeme znázorněním vysoké nohy u probanda s nejmenším stupněm. Velikost mezery činní 1,60 cm a naměřili jsme ji u pravé nohy probanda č. 10. Tento rozměr mezery Klementa slovně hodnotí jako středně vysokou nohu. Zde si můžeme všimnout způsobu měření konkrétní vysoké nohy (obr. 27), kde jsou znázorněny i tečny a kóty plantogramu.

Obr. 27 Plantogram diagnostiky pravé nohy probanda č. 10 (Šenkýř, 2011)

Jak jsme již uvedli, diagnostiky vysokých nohou se v našem výzkumu velice liší. Extrém v podobě velmi vysoké nohy jsme zaznamenali u probanda č. 21, který měl od sebe vzdálenu zadní a přední část plantogramu pravé nohy 9,03 cm. Dle Klementova hodnocení se jedná o velmi vysokou nohu (obr. 28). Při pouhém vizuálním zhodnocení plantogramu můžeme zjistit, že střední (chybějící) část plantogramu je dokonce větší než přední nebo zadní část. Jde tedy o probanda s abnormálně vysokou nožní klenbou.

Obr. 28 Plantogram diagnostiky pravé nohy probanda č. 21 (Šenkýř, 2011)

Klementa dále dělí vysoké nohy do tří stupňů právě dle velikosti mezery mezi obtisknutou přední a zadní částí. Ve svém výzkumu jsme zaznamenali 13 % středně vysokých nohou a 33 % velmi vysokých nohou. 33 % je celá třetina nohou probandů, které odpovídá celkem 16 nohou. Stejně jako u těch s normální klenbou, tak i zde jsme vypočítali aritmetický průměr vzdálenosti, který činí 3,38 cm.

Diskuze a shrnutí

Po splnění hlavního cíle naší práce, tedy diagnostice nožní klenby judistů, jsme mohli všechny probandy rozdělit pouze do dvou skupin. Jednu skupinu tvořili judisté s normálně klenutou nohou a druhou judisté s různými stupni vysoké nohy. Pro názornější interpretaci výsledků jsme sečetli jednotlivé nohy (pravé a levé dohromady) a vypočítali jsme, že 54 % nohou probandů bylo s normálně klenutou nohou a 46 % nohou bylo diagnostikováno dle slovního hodnocení sestaveného Klementou jako nohy vysoké.                          

Méně důležitým, avšak velice zajímavým zjištěním, byla diametrálně odlišná diagnostika nožní klenby pravé a levé nohy některých probandů. Obecně je jasné, že vlivem laterality vznikají svalové disbalance na končetinách i trupu člověka. V našem výzkumu se však u celkem čtyř probandů lišila pravá noha od levé o více než jeden stupeň. Tento výsledek vede k zamyšlení, jestli jsou tito judisté z pohledu nožní laterality spíše praváci nebo leváci. Jestli přenášení hmotnosti při pohybu ve střehu nemůže mít větší vliv na klenbu jedné nohy než na druhou. Informaci o nožní lateralitě by bylo vhodné v budoucích výzkumech získat v rámci dotazníku, protože bychom byli schopni zjistit více ze získaných výsledků.

Na začátku práce vyvstala otázka, jak nejlépe koncipovat metodiku výzkumu. Zvolenou metodiku jsme založili zejména na již osvědčených postupech, podle kterých vznikly některé výzkumy plochonoží v minulosti. Metody vyhodnocování, ale především získávání plantogramů, se neustále vyvíjejí a s příchodem moderních elektronických přístrojů již dokážeme měřit celou řadu parametrů. Velice zajímavé by bylo zkusit aplikovat na jednu skupinu probandů několik způsobů získávání plantogramů a metod vyhodnocování, a následně zkusit porovnat výsledky jednotlivých metod. S výše uvedeným záměrem souvisí i skutečnost, že metody vyhodnocování dat neprošly v posledních letech žádnými výraznými změnami. Konkrétně dělení nohou na vysokou, normální a plochou pochází z 19. století. I přesto, že je toto dělení velice obecné, využívá se dodnes. Pouze někteří autoři doplnili jednotlivá hodnocení o další stupně, ale každý s jinou terminologií a přesností. Je tedy otázkou, zda nevytvořit standardizovaný postup pro vyhodnocování úrovně nožní klenby s propracovanou metodikou, která by byla následně aplikovatelná na všechny další výzkumy. Výsledkem by byla možnost porovnávání dat získaných z různých výzkumů (Klementa, 1987; Šenkýř, 2011).

Před zahájením práce jsme stanovili jednu hypotézu. Ta konstatovala, že judistovi pravidelně trénujícímu na tatami více než pět let diagnostikujeme minimálně mírně plochou nohu dle slovního hodnocení stanoveného Klementou. Pro tuto diagnostiku jsme využili metodu Chippaux-Šmiřák. Všechny výsledky jsme zpětně porovnali se svou hypotézou a zjistili jsme, že se hypotéza nepotvrdila. Tento fakt je však zcela jistě pozitivní, protože z výsledků našeho výzkumu vyplývá, že 54 % judistů má normálně klenutou nohu a dle naší diagnostiky tedy nohu „zdravou“ (Šenkýř, 2011).

(brož. vaz., s. 112 - 127)