Komparace vybraných parametrů tělesného složení u prvoligových a druholigových fotbalistů České republiky

Ve studii se zabýváme problematikou tělesného složení u vybraných hráčů fotbalu, a to u prvoligového a druholigového družstva v ČR. Testovaný soubor tvořili muži, hráči prvoligového celku (n=19) a hráči druholigového celku (n=19). Srovnávané byly následující parametry: Hmotnost (kg), BMI, FFM (%), SMM (%), PBF (%), ECM/BCM, FS pomocí bioimpendančního přístroje InBody 720, tělesná výška byla měřena standardními antropometrickými postupy. Testování proběhlo na začátku přípravy na jarní část soutěže v roce 2011. Testované osoby byly obeznámené s výsledky měření a našimi specialisty jim byl doporučen postup pro případné zlepšení jednotlivých parametrů. Z výsledků plyne, že mezi vybranými hráči prvoligového a druholigového družstva nejsou statisticky významné rozdíly v sledovaných parametrech tělesné výšky (p=0,702), hmotnosti (p=0,320), BMI (p=0,383), FFM (p=0,323), SMM (p=0,362), PBF (p=0,331), ECM/BCM (p=0,550), FS (p=0,843).

Specifický herní výkon v kolektivních sportech již dávno nezávisí jenom na speciálních dovednostech konkrétního sportu. Existuje řada faktorů, které ovlivňují herní výkon a pro širokou veřejnost jsou téměř neviditelné. Neustálý vývoj technologií a postupná dostupnost i v regionech otevírá nové možnosti zkoumání a rozvíjení dříve jenom teoretických poznatků.

V kapitole se zaměříme na srovnání vybraných parametrů tělesného složení u prvoligových a druholigových fotbalistů České republiky. Předpokládáme, že u prvoligového družstva zaznamenáme lepší výsledky z hlediska tělesných dispozic než u druholigového družstva. V současné době jsou pro měření tělesného složení používané rozličné metody a techniky. Dle Maughana (1999) to jsou zejména BMI, antropometrie, bioimpendační metody a ostatní techniky, např. hydrometrie, nebo DEXA (dualenergy X-rayabsortiometry). Jejich použití závisí na cílovém zaměření měření a na finanční dostupnosti. My jsme pro měření využili bioimpendačnípřístroj InBody 720, přičemž sledovány byly následující parametry: hmotnost (kg), BMI, FFM (%), SMM (%), PBF (%), ECM/BCM, FS. Antropometrickým měřením jsme zjistili tělesnou výšku.

Cíl práce

Cílem práce bylo porovnat vybrané parametry tělesného složení u skupiny prvoligových a druholigových fotbalistů.

Soubor a metodika

Měření se zúčastnil výběr hráčů prvoligového klubu (n=19) ve věku 18–36 let a výběr hráčů druholigového klubu (n=19) ve věku 18–35 let. Měření proběhlo na začátku přípravy na jarní část soutěže v roce 2011. Hráči byli v době měření zdraví a bez zranění. Diagnostika tělesného složení byla provedena na přístroji InBody 720. Jedná se o metodu přímé analýzy segmentové multi-frekvenční bioelektrické impedance, označované jako metoda DSM-BIA (Direct Segmental Multi-frequency Bioelectrical Impedance Analysis Method). Příklad výstupu z přístroje, se kterým jsme pracovali, je uveden v příloze (obr. 10). Z výstupu jsme pro účely srovnání vybrali:

Hmotnost – měřeno přímo na přístroji InBody 720, který umožňuje rozsah od 10−250kg.

BMI (Body Mass Index) – vyjadřuje vztah výšky a hmotnosti jedince dle vzorce BMI = hmotnost/výška². Interpretace určená především pro normální populaci, nikoliv pro sportovce, uvádí jako normu rozsah BMI v rozmezí 18,5–24,9.

FFM (Fat Free Mass) – tukuprostá hmota je dána rozdílem mezi celkovou hmotností a hmotností tělesného tuku. Určována je na základě rovnice:

FFM = TBW . 0,732^-1

Hodnota 0,732 (73,2 %) představuje průměrnou hydrataci tukuprosté hmoty u dospělých. Výstup v kilogramech jsme pro lepší přehlednost přepočítali do procent vzhledem k tělesné hmotnosti.

SMM (Skeletal Muscle Mass) – hmota kosterního svalstva je počítána na základě svalové hmoty končetin, která se skládá z kosterních svalů a zabírá cca 70 % celkové tělesné hmotnosti kosterního svalstva. Výstup v kilogramech jsme pro lepší přehlednost přepočítali do procent vzhledem k tělesné hmotnosti obdobně jako u parametru FFM.

PBF (Percent Body Fat) – procento tělesného tuku se počítá z hodnoty BFM (Body Fat Mass), která je uváděna v kilogramech a z jejího vztahu k celkové tělesné hmotnosti. Dle Psotty (2006) se u hráčů fotbalu elitních evropských týmů tyto hodnoty v současnosti pohybují v rozmezí 8–12 %. Dle Maughana (1999) je ideální tělesné složení sportovce závislé na charakteristice sportu, který provádí. Fotbal patří do kategorie sportů, které těží z nižší hladiny tuků v těle, velmi nízké hladiny ovšem přímo nesouvisí s lepším výkonem.

ECM/BCM (extracelulární hmota/buněčná hmota) – vyjadřuje důležitý parametr pro hodnocení stavu výživy jedince. Optimální stav výživy odpovídá 0,7–0,8. Čím nižší je index, tím větším množstvím tukuprosté hmoty využitelné pro pohybovou aktivitu jedinec disponuje. Trénovaní jedinci disponují nižší hodnotou tohoto indexu než netrénovaní (Koralewski, Gunga, and Kirsch, 2003, in Riegerová et al., 2006). Index ECM/BCM vykazuje těsnou závislost na maximální spotřebě kyslíku na kg tělesné hmotnosti. Tato proměnná může být využita pro hodnocení stavu tělesné zdatnosti, případně trénovanosti u sportujících i netrénovaných jedinců (Bunc et al., 2001, in Riegerová et al., 2006). Pro fotbal se dle Psotty (2006) ukazuje jako nezbytné, aby tato hodnota byla nižší než 0,7. Koeficient ECM/BCM charakterizuje morfologii svalové hmoty. Odráží jednak genetické dispozice jedince, jednak absolvovaný trénink, hlavně pak objem intenzivního rychlostně silového tréninku. Tento koeficient je velmi citlivý na přerušení tréninku. Je schopen zachytit již zhruba dvoutýdenní absenci rychlostně silového tréninku. Jelikož přístroj InBody 720 tuto hodnotu automaticky neuvádí, museli jsme ji dodatečně vypočítat. Pro výpočet bylo nezbytné znát hodnoty BCM (tuto proměnnou přístroj InBody 720 uvádí) a ECM (tuto proměnnou bylo potřeba vypočítat). Použitý byl vzorec dle Riegerové et al. (2006): ECM = FFM – BCM

FS (Fitness Score) – skóre tělesné zdatnosti je doplňkové hodnocení založené měření svalové hmoty a tělesného tuku určené pro motivaci jedinců. Hodnocení:

Pod 70: slabý typ
70–90: průměrný typ
Nad 90: sportovní typ

Kompletní měřící zařízení pozůstává z přístroje InBody 720, notebooku se speciálním programem pro ovládání přístroje a s tiskárnou pro okamžité vystavení naměřeného protokolu (obr. 11). Ke kladům tohoto komplexu můžeme započítat rychlost měření, které trvá přibližně 2 minuty, včetně vytisknutí formuláře (obr. 12). Jako zápory vidíme vysokou pořizovací cenu (v době měření se cena pohybovala na úrovni 400 000 Kč) a vzhledem k proporcím přístroje i komplikovanější transport pro případné měření mimo místo trvalé instalace.

Mimo výstup z přístroje InBody 720 jsme s pomocí antropometrického měření zařadili do srovnání i tělesnou výšku. Psotta (2006) udává rozpětí ideální výšky fotbalisty v rozmezí 170–190 cm, vždy v závislosti na funkci hráče. Jako obránci se lépe uplatňují hráči s vyšší tělesnou výškou, jako středoví hráči se prosazují ti s relativně nižší tělesnou výškou.

V různých studiích (Wittich et al., 1998; Andreoli et al., 2003) zabývajících se tělesným složením jsou jednotlivé parametry hodnoceny přímo ve výstupních jednotkách. My jsme se rozhodli jít jinou cestou a pro objektivnější a přehlednější srovnání jsme u parametrů (FFM a SMM) přepočítali hodnoty do procent vzhledem k tělesné hmotnosti. Domníváme se, že srovnávaní ve výstupných jednotkách (např. kg) je vhodné pouze u intraindividuálního vyhodnocení. Vyjádření v procentech nám dává lepší představu o zastoupení konkrétní složky než samotné jednotky, v tomto případě kilogramy.

Výsledky

Na základě výsledků neparametrického t-testu mezi nezávislými proměnnými můžeme konstatovat, že na zvolené hladině významnosti (p< 0,05) nebyly nalezeny statisticky významné diference mezi vybranými hráči prvoligového a druholigového družstva ve srovnání tělesné výšky (p=0,702), hmotnosti (p=0,320), BMI (p=0,383), FFM (p=0,323), SMM (p = 0,362), PBF (p=0,331), ECM/BCM (p=0,550), FS (p=0,843).

Tabulka 12 Popisná statistika 1. liga

Tabulka 13 Popisná statistika 2. liga

Z výsledků vyplývá, že mezi vybraným prvoligovým a druholigovým družstvem nejsou statisticky významné rozdíly v sledovaných parametrech. Nejenom statistické, ale i věcné rozdíly hodnot se ukázaly jako nevýznamné. Důvodem můžou být podobná profesionální zázemí a úroveň kondiční přípravy jednotlivých klubů. Zařazení do příslušné ligy záleží pravděpodobně na specifických herních dovednostech a na jiných faktorech. Věcná významnost byla vyhodnocena expertním posouzením.

Diskuse a shrnutí

Výsledky jednotlivých měření mezi prvoligovým a druholigovým družstvem se ukázaly navzájem velmi podobné. Toto zjištění bylo překvapivé, zejména u parametru ECM/BCM. Psotta (2006) uvádí u prvoligových fotbalistů výsledky indexu v rozmezí 0,66–0,69, u druholigových fotbalistů 0,69–0,70. Nepodařilo se nám zjistit detaily zmíněného měření, každopádně průměrná hodnota u obou námi měřených celků byla 0,51, což je propastný rozdíl s výrazně lepšími výsledky námi měřených celků. Jednu z možných odpovědí, co je příčinou tak rozdílných výsledků, můžeme pravděpodobně hledat v metodice měření. Naše měření bylo prováděno na moderním přístroji InBody 720 se čtyřpolárním, 8bodovým dotykovým systémem elektrod. V minulosti měřicí metody zřejmě nebyly natolik přesné jako dnes. V hodnocení procent tělesného tuku by oba celky dopadly lépe i ve srovnání s vybranými argentinskými prvoligovými hráči (n=24) ve výzkumu Witticha et al. (1998), kde průměrné hodnoty tělesného tuku byly stanoveny na 12,1 % ± 3.3 a průměrné hodnoty BMI na 24.5 ± 1.4. K obdobnému výsledku dospěl i Andreoli et al. (2003), který u vybraných hráčů nejvyšší italské soutěže (n=16) naměřil hodnoty BMI na úrovni 24.4±1.6 a v druhé nejvyšší soutěži hodnoty BMI na úrovni 23.3±1.4. Do budoucna vidíme jako zajímavé dlouhodobé sledování zejména parametru ECM/BCM v průběhu tréninkového procesu v kombinaci se zařazením kondičních testů a se sledováním vzájemné souvislosti. Za zvážení stojí i přehodnocení dosavadních hodnot uváděných pro sportovce. S příchodem kvalitnějších přístrojů můžeme přesněji měřit a vyhodnocovat jednotlivé parametry, ovšem tabulkové hodnoty tohoto indexu, které v současné době nacházíme v literatuře, nekorespondují s hodnotami naměřenými novými přístroji. Domníváme se, že ve faktorech ovlivňujících sportovní výkon ve fotbale má tělesná kompozice jen malý vliv, ovšem výrazné odchylky od normálu jsou nežádoucí. V sledování ostatních vybraných parametrů napříč širokou škálou profesionálních soutěží jsme nenašli výrazné odchylky. Pro objektivnější pohled na měření tělesné kompozice proto považujeme za důležité podpořit tyto výsledky minimálně výsledky kondičních testů.