Bez svalů bychom nebyli schopni žádný pohyb uskutečnit. Kosterní svaly jsou aktivní složkou pohybového systému a u sportovců mohou činit okolo 50% jejich tělesné hmotnosti. Abychom pochopili, jak naše svaly pracují, je třeba se nejprve seznámit s jejich stavbou.
Stavba a struktura svalu
Sval je ke kosti připojen pomocí šlachy. Sval je tvořen svalovými snopci, které obsahují svalová vlákna (1 svalové vlákno =1 svalová buňka). Svalová buňka je základní jednotkou svalové soustavy (obr. 3). Od okolí je svalové vlákno odděleno buněčnou membránou, tzv. sarkolemou. Ta obklopuje cytoplazmu, tzv. sarkoplazmu. V této sarkoplazmě se nachází větší množství buněčných jader, mitochondrie a stažlivé vláknité struktury, tzv. myofibrily. Myofibrila je rozčleněna Z liniemi do úseků, zvaných sarkomer. Sarkomery jsou tvořeny pravidelně se střídajícími úseky silných (myozinových) a slabých (aktinových) myofilament (obr. 4).
Obrázek 3 Struktura svalu
Obrázek 4 Uspořádání filament v sarkomeře
Funkce svalu
Nejdůležitější funkcí svalů je jejich kontrakce. Svalové kontrakce nám umožňují rozpohybovat naše tělo nebo jednotlivé segmenty.
Svalová kontrakce je zahájena již v CNS (obr. 5). Jakmile přijde informace o kontrakci z nervového systému, ze sarkoplazmatického retikula se začínají uvolňovat vápenaté ionty (Ca+), které putují k aktinu a navážou se na troponin. Myozinové vlákno ke kontrakci pak potřebuje energii ve formě adenosintrifosfátu (ATP). Během kontrakce se myozinové hlavice natahují po vláknech aktinu a kloužou po něm. Po ukončení kontrakce se opět vápenaté ionty vrací do sarkoplazmatického retikula, kde jsou uschovány pro další kontrakci.
Obrázek 5 Vznik svalové kontrakce
Druhy svalové kontrakce:
izometrická kontrakce - při kontrakci se délka svalu nemění
koncentrická kontrakce - při kontrakci se sval zkracuje
excentrická kontrakce - při kontrakci se sval prodlužuje
Adaptace svalů na zátěž
Svaly se vlivem tréninku na zátěž dokážou adaptovat. Vytrvalostní trénink především ve svalech rozvíjí aerobní způsob získávání energie. Svalová vlákna se více prokrvují a zvyšuje se u nich počet mitochondrií. Zatímco rychlostně-silový trénink způsobuje hypertrofii rychlých svalových vláken a zvyšuje zásoby energetických zdrojů ve svalech. Adaptací na specifický trénink jsou i vyzrálé myocyty schopny tzv. svalové plasticity: mění se jejich fenotypický i metabolický profil, včetně stavby kontraktilních bílkovin.
Zaniklé a poškozené svalové buňky se nahrazují za pomocí tzv. satelitních buněk. Ty se v případě potřeby vyprofilují podle typu nervového vlákna, na které budou při reparaci poškozeného svalu napojeny, nebo splývají vláknem při procesu svalové hypertrofie (Máček, Radvanský, 2011).