Limitující faktory ve sportovní výživě

Sportovní výživa je specifickou oblastí výživy člověka. Odborná veřejnost, trenéři a samotní sportovci se orientují především na způsob, jak optimalizovat tréninkový proces a soutěžní výkon. K problematice sportovní výživy je třeba přistupovat holistickým způsobem. Bez vzájemné integrace mnoha faktorů není možné optimalizovat tréninkový proces ani dietní režim sportovce. Charakter zatížení, interpretace nutričních doporučení, informovanost sportovce nebo jeho osobnost jsou příklady faktorů, které spolu zdánlivě nesouvisí. Jejich hlubší poznání a vzájemná relace přímo, nebo nepřímo determinují individuální nutriční chování sportovce a následně jeho výkon.

Sdělení si klade za cíl vymezit vybrané limitující faktory ve sportovní výživě a zdůraznit jejich vzájemnou interakci.

Nutriční chování sportovce se orientuje především na udržení energetické bilance, zajištění potřeb makro a mikronutrientů a adekvátní hydrataci organismu. Racionální výživa sportovcům nezaručuje odpovídající energetický příjem ani optimální zastoupení všech základních nutrientů.

Metodika

Text je syntézou aktuálních poznatků získaných z elektronických informačních zdrojů Masarykovy univerzity, databáze PubMed a odborných zahraničních publikací. Data byla sbírána v období listopad-prosinec 2011 a zpracována do textové a grafické podoby.

Výsledky

Grafickým výstupem sběru dat je návrh limitujících faktorů sportovní výživy zpracovaný ve schématu:

Obr. 1 Limitující faktory ve sportovní výživě

Diskuse

Důležitou roli v přístupu sportovců k výživě hrají znalosti o výživě člověka a dále znalosti specifických nutričních potřeb sportovců. Sportovní výživa se vymezuje od výživy nesportujících jedinců především odlišnými nároky na zastoupení sacharidů a bílkovin. Doporučení různých odborných institucí (např. American College of Sport Medicine, Australian Institute of Sport, International Society of Sports Nutrition) vychází z ověřených vědeckých studií ze sportovního prostředí publikovaných odbornými mezinárodními časopisy (např. European journal of sport science, Journal of the international society of sport nutrition, Clinical journal of sport medicine, Medicine and science in sport and exercise, Journal of applied physiology, International journal of sport nutrition and exercise metabolism, International journal of sport medicine) – (příloha 1).

Informace o výživě sportovec získává vlastním studiem, prostřednictvím školy, trenérů nebo nejbližšího tréninkového okolí. Významnými prvky usnadňujícími orientaci ve sportovní výživě hrají sportovní praxe a osobní zkušenosti každého sportovce. Pro sportovce je velmi obtížné informace získat, a dále je správně interpretovat a vhodně aplikovat.

Na příkladu výzkumu výživy u vytrvalostních aktivit je možné demonstrovat, jak obtížné je s doporučeními pracovat. Výzkum se tradičně soustředí na maximalizaci endogenních glykogenových rezerv a udržení fyziologické hladiny glykémie. Existují nutriční doporučení založená na příjmu různého množství sacharidaů (~ 5–12 g·kg^-1 tělesné hmotnosti/den), druhu sacharidů (glukóza, fruktóza, polymery glukózy), formě sacharidů (nápoje, gely, pevná strava atd.), kombinaci sacharidů a jiných nutrientů (vzájemná kombinace různých druhů sacharidů, kombinace sacharidů a bílkovin, atd.), načasování příjmu sacharidů (před výkonem, během a po výkonu). Nemá-li sportovec znalosti o elementárních vlastnostech sacharidů, zásadách konzumace a jejich zpracování gastrointestinálním traktem v různých situacích, do značné míry tím limituje vlastní sportovní výkon. Následkem dietní chyby může být rychlejší rozvoj únavy, redukce intenzity zatížení, změny v energetickém krytí či narušení kognitivních schopností během výkonu. (Burke & Deackin, 2009; Rodriguez, Di Marco & Langley, 2009; Kerksick, Harvey, Stout, Cambell, Wilborn, Kreider, …Antonio, 2008)

Předpokladem správné aplikace nejrůznějších doporučení je hlubší znalost konkrétního sportovce, jeho zdravotního stavu, nebo např. sportovních cílů. Souhrnně je možné tyto faktory identifikovat jako interindividuální a intraindividuální variabilitu. Členové jednoho sportovního týmu, trénující současně, mající podobné morfo-funkční charakteristiky mohou mít zcela odlišné nutriční nároky. Roli může hrát osobní, nebo sportovní cíl jedince, jenž se koncentruje např. na redukci podkožního tuku. Důvodem neúspěšné redukce potom může být dietetická chyba, jako důsledek nevhodného uplatnění nutričních doporučení.

V řadě sportovních disciplín (úpolové sporty, koordinačně-estetické sporty, kolektivní sporty) navíc jedinci záměrně manipulují s příjmem energie, živin nebo tekutin, aby dosáhli žádoucího vzhledu nebo hmotnosti. Dochází k narušení homeostázy vnitřního prostředí, redukci zásobních energetických rezerv, prohlubování dehydratace a k celkovému oslabení organismu. Vyhnout se dietetickým chybám a uplatnit vhodnější (alternativní) metody k dosažení žádoucích morfo-funkčních parametrů je otázkou hlubších vědomostí a znalostí aplikované-sportovní dietetiky.

Dalším z faktorů determinujících výživu sportovců je adaptace na tréninkové zatížení. Podíl beztukové hmoty např. významně ovlivňuje klidový metabolismus a tím energetický výdej sportovce. Se sportovní výživou souvisí změny v intenzitě metabolických procesů (např. protesosyntéza, glykogeneze, glukoneogeneze), činnosti gastrointestinálního traktu (např. rozsah intenstinální absorpce sacharidů specifickými přenašeči pro glukózu SGLT1 a fruktózu GLUT5), aktivita vybraných enzymů zasahujících do metabolismu sacharidů a tuků, energetické rezervy organismu (zejména glykogen, CP) nebo zastoupení svalových vláken. Adaptační rozdíly mezi jedinci mohou být důvodem odlišných reakcí např. na výživu během intenzivního zatížení. (Holeček, 2006)

Příkladem adaptace na sportovní trénink je retrospektivní videoanalýza příjmu tekutin během olympijského maratónu v Aténách 2004 provedená Rooyen & Hew-Butler (2010). Přes extrémní povětrnostní podmínky (>30 °C) byl u čtyř nejlepších závodníků (mužů i žen) zjištěn velmi nízký příjem tekutin (≤720 ml. resp. 810 ml), představující 25–30 % tehdejších platných doporučení (1,2 l·h^-1). Navzdory predikované dehydrataci (~ 3–5 %), podle odborné literatury doprovázené redukcí výkonnosti o 30–50 %, absolvovali závodníci trať na úrovni olympijských rekordů (Rooyen & Hew-Butler, 2010).

V dalších letech došlo ke korekci doporučeného příjmu tekutin (Sawka, Burke, Eichler, Maughan, Montan & Stachenfeld, 2007). V odborné literatuře se stále častěji v souvislosti s příjmem tekutin objevuje termín „ad libitum“, který více reflektuje individuální potřeby sportovců. (Noakes, 2010; Sawka, et al., 2007)

Ve sportovní výživě dochází k neustálému zpřesňování stávajících poznatků. Jeukendrup & Chambers (2010) rozšiřuje výživová doporučení o podrobnosti týkající se příjmu sacharidů během výkonu (~ 1 h). Pouhý kontakt sacharidů s ústy, podle jeho souhrnné studie, aktivuje dosud neidentifikované receptory a vede k signifikantnímu zlepšení sportovního výkonu (>75 % VO_2max) bez faktického příjmu sacharidů. (Jeukendrup & Chambers, 2010)

Neznalost fyziologických a biochemických dějů, které jsou podstatou sportovního výkonu mohou být příčinou dietetických chyb. V extrémních vytrvalostních závodech (např. Tour de France) může dietetická chyba negativně ovlivnit výsledek sportovce i jeho zdraví. Studie Sarise et al. (1989) je příkladem ověření vědeckých poznatků o sportovní výživě v praxi. Navzdory zjištěnému vysokému dennímu energetickému obratu (~ 25,4 MJ) postačoval studovaným jedincům řízený modifikovaný příjem sacharidů (~ 94 g·h^-1) k udržení tělesné hmotnosti a vyrovnané energetické bilanci v průběhu 22-denního závodu. Zázemí profesionálního týmu zabezpečuje svým členům nejen kvalitní sportovní přípravu, ale rovněž adekvátní výživu s využitím nejnovějších poznatků. Socioekonomické podmínky také významně přispívají k řešení výživy u sportovců.

Prediktivní rovnice - klidový energetický výdej (KEV)

dospělí, produktivní věk

1. rovnice: Harris-Benedict

zdroj: (Harris & Benedict, 1918)

Harris, J. A., & Benedict, F. G. (1918). A Biometric Study of Human Basal Metabolism. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 4(12), 370–373.

Výpočet

Muži: KEV = 66,5 + (13,8 x kg) + (5,0 x cm) – (6,8 x věk) (kcal/den)

Ženy: KEV = 655 + (9,6 x kg) + (1,8 x cm) – (4,7 x věk) (kcal/den)

Hmotnost (kg):
Výška (cm):
Věk:
KEV muži = kcal/den
KEV ženy = kcal/den

2. rovnice: Cunningham

zdroj: (Cunningham, 1991)

Cunningham, J. J. (1991). Body composition as a determinant of energy expenditure: a synthetic review and a proposed general prediction equation. The American journal of clinical nutrition, 54(6), 963–969.

Výpočet

Muži i ženy: KEV = 370 + (21.6 x FFM) (kcal/den)

FFM (kg):
KEV muži = kcal/den

Pozn. FFM…fat-free-mass; beztuková hmota v kilogramech. Bez této hodnoty nelze rovnici spočítat.

Prediktivní rovnice - celkový denní energetický výdej (CEV)

dospělí

zdroj:

Trumbo, P., Schlicker, S., Yates, A. A., Poos, M., & Food and Nutrition Board of the Institute of Medicine, The National Academies. (2002). Dietary reference intakes for energy, carbohydrate, fiber, fat, fatty acids, cholesterol, protein and amino acids. Journal of the American Dietetic Association, 102(11), 1621–1630.

World Health Organization. (2001). Human energy requirements. Report of a joint FAO/WHO/UNU Expert consultation. Rome, 17-24.

Výpočet

KEV (kcal/den):
PAL:
Věk:
Hmotnost (kg):
Výška (m):

1. Muži i ženy: CEV = klidový energetický výdej × PAL (kcal/den)

Pozn. klidový energetický výdej se získá nepřímo z předchozích rovnic, nebo přímo měřením nepřímou kalorimetrií; PAL…physical activity level – úroveň denní pohybové aktivity vyjádřená číselnou hodnotou viz. tabulka

CEV muži i ženy = kcal/den

2. Muži: CEV = 662-9.53 × věk+[PA × (15,91 × kg + 539,6 × m)] (kcal/den)

Ženy: CEV = 354-6,91 × věk+[PA × (9,361 × kg + 726 × m)]

Pozn. dosazuje se věk, PA, hmotnost a výška; PA – pohybová aktivita, úroveň pohybové aktivity vyjádřená číselnou hodnotou viz. tabulka

CEV muži = kcal/den
CEV žena = kcal/den

PA (M/Ž)	PAL	Odpovídající pohybová aktivit, včetně běžných denních habituálních aktivit
1,00	1,0-1,4	Sedavý styl života, bez pohybové aktivity a jiných náročnějších aktivit
1,11/1,12	1,4-1,6	Pohybová aktivita max. 3-4 x týden (hodnota 1,6). Průměr populace cca 1,5
1,25/1,27	1,6-1,9	Pravidelný denní trénink – výkonnostní sportovci
1,48/1,45	1,9-2,5	Pravidelný vícefázový trénink – vrcholoví sportovci

Shrnutí

Sportovci a trenéři, kteří ignorují sportovní výživu jako nutnou součást sportovní přípravy, se připravují o možnost využít výživy jako prostředku k dosažení kvalitnějšího výkonu a optimální tréninkové adaptace. Schéma na obr. 1 shrnuje v předchozím textu diskutované limitující faktory. Schéma zobrazuje vzájemné působení vybraných faktorů, které mohou mít vliv na sportovní výživu. Prezentovaný seznam faktorů není úplný, do vzájemné interakce vstupuje mnohem více jevů a jejich výčet nemůže být nikdy kompletní. Ucelený pohled na sportovní výživu může u sportovců, trenérů a ostatních jedinců se zájmem o problematiku výživy vést ke korekci jejich nutričních zvyklostí. Zároveň může prezentované schéma rozšířit povědomí o sportovní výživě a sportovcům usnadní práci s informacemi.